9°C
„V Oslu probíhá sběr bioodpadu. Mají zde na to zavedený speciální systém barevných pytlíků. Obyvatelé biologický odpad dávají do zelených pytlíků, který se potom vozí do bioplynové stanice, kde v současnosti končí asi 30 tisíc tun bioodpadu ročně,“ popsal již fungující systém v norské metropoli Petr Novotný z Institutu cirkulární ekonomiky.
Potravinářský odpad se v bioplynové stanici vyčistí od nečistot pomocí speciálního reaktoru, kde se zbytky jídel nacházejí bez přístupu vzduchu po dobu 30 dnů. Nejde tedy o žádné spalování rostlin. Vlivem procesu fermentace se z odpadu uvolňuje biometan, který má stejné složení jako zemní plyn. V norském hlavním městě se následně využívá k pohonu autobusů MHD.
Farmáři se nejdřív cukali
„Zbytek je hnojivo, které odebírá asi 100 farmářů v okolí. Ze začátku měli v Oslu problém to zemědělce naučit, museli jim dokonce za odběr platit. Protože ale farmáři zjistili, že při použití hnojiva mají jejich rostliny mnohem lepší vitalitu, dnes je tohoto takzvaného ‚digestátu‘ nedostatek, dokázali by ho udat mnohem víc,“ prozradil k vývoji zavádění této praxe Petr Novotný.
Podle odborníka je popisovaný model nejblíže tomu, co by se dalo použít právě v Praze. Otázkou však zůstává, jakým způsobem u nás nastavit systém samotného sběru bioodpadu. „Každé obyvatelstvo je jiné, má jiné návyky. Praha se skládá z různých čtvrtí, kde je různá zástavba a různé složení obyvatel. Pro každou čtvrť by se asi mohl zavést trochu jiný systém. Globálně to ale použitelné je. Bioodpad by se vybíral od obyvatel a producentů z podnikatelské sféry, následně by se vyrábělo palivo pro svozová auta nebo autobusy. Hnojivo by se distribuovalo farmářům v okolí Prahy,“ převedl systém do pražského kontextu Petr Novotný.
Skoro půlka popelnic je bioodpad
Gastronomický odpad dnes v Praze končí buď ve spalovně, nebo na skládce. „V černé popelnici na směsný odpad tvoří biologická složka až 40 procent objemu,“ upozornil náměstek primátora Petr Hlubuček (Spojené Síly Pro Prahu), který v současnosti vznik bioplynové stanice zaštiťuje. Částečně bioodpad řeší kompostárna ve Slivenci, ke které má časem přibýt druhá provozovna v Horní Ladě nedaleko malešické spalovny. Zde se však řeší hlavně odpad z okrajových část Prahy, kde mají lidé zahrádky a trávníky, nikoliv zbytky jídel.
„Znamenalo by to, že by Pražané začali biosložku z odpadu třídit stejně, jako dnes třídí plast nebo sklo,“ řekl Petr Hlubuček. Do tohoto systému by se zároveň mohly připojovat všechny podnikatelské provozovny, které s potravinami nakládají. Není však jasné, jestli by bylo možné z takového konání udělat povinnost.
„V současné době živnostenský odpad není dle platné legislativy v systému svozu komunálního odpadu, což je problematické,“ upozornil Hlubuček, který připomněl bohužel častý pražský jev, kdy podnikatelé vyhazují svůj odpad do nádob určených pro obyvatele.
Poslanecká sněmovna v současné době řeší změnu zákona o odpadech, dle Hlubučka by bylo vhodné, kdyby se právě živnostenský odpad do povinného svozu podařilo zahrnout.
„Ať to dopadne jakkoliv, je možné se domluvit s jednotlivými producenty odpadu. Prošlé potraviny ze supermarketů umíme vybalit, mohly by končit také v bioplynové stanici. Dále to může být odpad z jatek, pekáren nebo jakýchkoliv dalších gastroprovozů,“ dodal náměstek primátora.
V současné době se hledá konkrétní umístění pražské bioplynové stanice. Jako nejvhodnější se zatím jeví výstavba v sousedství spalovny v Malešicích. Mohla by se totiž využívat energie ze zdejšího provozu, ze které by bioplynová stanice mohla čerpat.
