Překračování mrtvých na Mount Everestu: „V horách musíte mít pokoru,“ říká český horolezec

Když Radek Jaroš stoupal k vrcholu Mount Everestu, fronty lidí sice nemíjel, přesto devadesátá léta vnímá jako období, kdy začal být tento cíl hodně populární. „První známá tragédie se odehrála v šestadevadesátém roce, kdy přišla nečekaná změna počasí. A zahynulo tehdy, myslím, devět lidí včetně tehdy slavného horského vůdce Scotta Fischera. Chvilku to vypadalo, že si z toho vezmou lidé ponaučení, ale na druhou stranu to tomu udělalo velkou publicitu a naopak to začalo být ještě lákavější,“ vzpomíná s tím, že kdyby se na vrcholu odehrála podobná smršť za současné situace, byly by na místě stovky mrtvých. 

Sezóna na nejvyšší hoře světa začíná na začátku dubna a koncem května už mají horolezci podle slov Jaroše vybudovanou cestu nahoru a čekají na vrcholové dny. Což znamená, že by mělo minimálně foukat, a není hlášené žádné sněžení. Velkým předpokladem pro neprofesionální horolezce jsou šerpové, výškoví nosiči, kteří pocházejí z Nepálu. Právě kvůli jejich činnosti považuje Jaroš za nemožné, že by někdy došlo k regulaci vydávání povolení k tomuto výstupu. Jde totiž o výraznou položku v jinak dost chudém rozpočtu této země. 

Jako přijatelný způsob regulace lezců, kteří dospějí až k samému vrcholu, by vnímal praxi, která funguje na nejvyšší hoře Jižní Ameriky Aconcague. „Nejrozumnější by bylo, kdyby v základním táboře nebo v tom druhém byli doktoři, kteří rozhodnou o tom, že je člověk ve stavu, aby pokračoval dál,“ popisuje. 

Překračování mrtvých kolegů na Everestu není všechno: „Vypadá to tam jak v zoo!“ říká horolezec

Jaroš se při svých expedicích řídí heslem: „Cílem nesmí být vrchol, cílem musí být návrat. Člověk musí mít tu pokoru v horách a nemyslet si, že on je tam ten vítěz. Hory a počasí tam vládnou. Lidi jsou jenom malinkatý.“ Sám vzpomíná na případy, kdy se musel on nebo jeho kolega otočit a boj o vrchol osmitisícovky vzdát: „Stalo se to třeba s mým kolegou Petrem Maškem při výstupu na Nanga Parbat. Udělali jsme strašně těžké rozhodnutí sami na osmitisícovce - Petr zamířil dolů a já nahoru. A bylo to strašně psychicky náročné pro oba.“