Jste novou posilou nekonečného seriálu Ulice. Jak to vzniklo?

Z televize mi poslali k přečtení, jaká ta moje postava – Zdenka – bude. A mě to nadchlo, ten její příběh se mi moc líbil a okamžitě jsem věděla, že bych si ji zahrála ráda. Pak mi ale sdělili, že budu muset na casting, protože zřejmě měli vytipovaných víc hereček. A já upřímně nejsem moc castingová, nemám to příliš v lásce. Ale šla jsem a musím říct, že se ke mně všichni chovali skvěle, celý štáb byl velmi milý a navíc jsem zjistila, že je mi v kůži Zdenky před kamerou opravdu dobře. Takže když mě vybrali, i díky podobě s mou seriálovou dcerou, kterou hraje Veronika Čermák Macková, nebylo už o čem polemizovat. Beru tuhle roli jako velkou hereckou výzvu, protože s tím, jaká je její dějová linka, rozhodně není snadná.

Vaše postava trpí Alzheimerovou chorobou. Vy jste se prý na roli v Ulici připravovala nejen návštěvami Alzheimer centra…

To ne, taky jsem například přibrala sedm kilo! (směje se) Nedostala jsem to tedy příkazem, ale protože samozřejmě nemoc mé postavy bude mít vývoj, potřebovala jsem si udělat nějaký základ, aby bylo kde brát. A upřímně se s pár kily navíc cítím fajn, když se totiž dívám na některé své starší fotky, byla jsem občas až moc špičatá. Aneb jak říká moje babička: Na tenké žíni se hůř spí! (směje se) V Ulici nejsem za žádnou sexy maminu, ale za obyčejnou maminku, kterou trápí zdraví. Hodně mi pomohly i skvělé maskérky, umí mi vykreslit přesně ten naducaný obličej, který potřebuju. Jen to tedy způsobilo, že mi lidi píší, jak jsem napíchaná botoxem a že už bych s tím měla přestat. (směje se) Tak ne, nebojte, nejsou to žádné plastiky. Jsem prostě jenom tučná! (směje se)

VIDEO:  Unavená Yvetta Blanarovičová: Od charity si teď dám pauzu!

Video
Video se připravuje ...

Unavená Yvetta Blanarovičová: Od charity si teď dám pauzu! Petr Macek, Lukáš Červený

V reálu jste za svůj vzhled opěvovaná. Nevadí vám, když musíte kvůli roli takhle »zošklivět«?

Tak z toho, že by mi záleželo na vzhledu, mě snad nikdo po všech těch čertech a čarodějnicích nemůže podezřívat. (směje se) Na tom si opravdu nezakládám, abych byla za nějakou krasavici. Naopak jsem ráda, že můžu hrát takovou normální maminku a ne nějakou sexbombu. Takhle mě to baví mnohem víc.

Dřív jste hodně zmiňovala, jak je pro vás důležitá svoboda – v soukromí i v práci. Proto jste například nikdy nebyla nikde v angažmá. Není ale takhle dlouhodobý seriál s tou svobodou trochu v rozporu?

Svoboda je podle mě hlavně o nastavení mysli. Když to vztáhnu na ten soukromý život, můžete být klidně ve vztahu, ale když je ten partner ideální, svobodu vám vůbec nebere. Je to o vzájemné toleranci, o tom, že nemusíte potlačovat vlastní názory, naopak se ve dvou skvěle doplňujete. Pak můžete být zadaná, nebo dokonce vdaná, a přesto svobodná. Většina mých vztahů taková naštěstí byla. Snad až na jeden velmi nerozvážný vztah, ale to už je tak dávno, že nemá smysl na to vzpomínat, nestojí to za to.

Proč, když byly vaše vztahy ideální, nevydržely?

Opravdu byly skvělé, ale to přece neznamená, že by musely trvat věčně. Já to nevidím tak, že by nutně musel jeden vztah vydržet až do smrti. Prostě spolu jste, dokud vás to oba baví, dokud vás to posouvá dopředu a máte si navzájem co předávat. Když tohle vymizí, je mnohem lepší jít každý svou cestou než spolu za každou cenu setrvávat a pak se třeba i začít nenávidět. Někteří se ohání tím, že spolu zůstávají kvůli dětem, i když už to mezi nimi nefunguje, ale to je přece úplná blbost. Děti nejsou hloupé a poznají, když už se rodiče nemají rádi. Hrát si na šťastnou rodinu, když šťastní nejste, je z mého pohledu mnohem větší chyba než prostě jít od sebe. Nejdůležitější je zůstat dobrými rodiči, i když každý zvlášť.

Tak jste to řešila i s otcem svého syna?

Ano, přesně takhle. Nezajímaly mě peníze nebo nějaké majetky. Chtěla jsem po svém bývalém muži jediné – aby zůstal dobrým tátou. A tak se taky stalo, o Matyáše se vždycky příkladně staral, hlídal ho, kdykoliv jsem potřebovala, a prostě celkově fungoval. A to i v době, kdy už jsme oba měli jiné vztahy, které jsme si navzájem přáli. Zůstali jsme totiž dodnes přáteli, protože když vám záleží na dětech, nerozbijete si přece vztahy kvůli nějakým žabomyším a sobeckým válkám. Jsem ráda, že jsme se rozvedli zavčas a nedošlo to až do fáze, kdy bychom se nesnášeli. Když skončí láska, je prostě potřeba jít dál, i když to samozřejmě stojí hodně sil, trpělivosti a neješitnosti. Láska je vždycky obrovský dar, a pokud mezi dvěma lidmi někdy byla, je důležité si to uvědomovat a být za to vděčný, i když zmizí. Já svoje muže nikdy nedržela, když chtěli jít, jako to často ženy dělají. Prostě jsme si dali to, co jsme měli, někam jsme se posunuli a teď se ty naše cesty rozdvojí. To je pro mě svoboda.

To je skvělý přístup a řada žen by se ho měla učit. Nicméně jste mi trochu utekla od té pracovní svobody…

Svoboda v práci je pro mě třeba právě to, jak už jsem zmiňovala, že jsem nikdy nebyla v žádném divadelním angažmá. Dokonce ani v době, kdy to nebylo úplně běžné a normální. Já se ale nechtěla nikde uvázat, bavilo mě, jak byla moje práce pestrá – hrála jsem ve spoustě pražských divadel, do toho jsem s divadlem Imaginace jezdila hrávat do zahraničí, dělala jsem činohru i muzikál… Dělala jsem vždy jen to, co mě bavilo, a pracovala jsem s lidmi, se kterými se mi pracovalo dobře. To je pro mě ohromně důležité, moje hlavní priorita. Ta svoboda je, že si takovou práci můžu vybírat. A Ulice mě zatím baví moc, takže to rozhodně jako žádné omezení svobody necítím.

VIDEO: Blanarovičová slavila 55: Čím to, že tak dobře vypadá? Prozradila to!

Video
Video se připravuje ...

Blanarovičová slavila 55: Čím to, že tak dobře vypadá? Prozradila to! Petr Macek, Lukáš Červený

 

Fotogalerie
33 fotografií