Ve 13 letech jej okouzlila kniha Mlčení jehňátek natolik, že zatoužil být také spisovatelem. Pubertální touha se Timovi Weaverovi (41) nakonec splnila, stal se ceněným a vyhledávaným britským autorem napínavých příběhů. Pro Blesk.cz exkluzivně poodkryl tajemství vzniku svých knih a to, proč jsou jiné. Skvěle jiné...
Příběhy Tima Weavera (41) mají několik společných prvků. Někoho zmizelého, Davida Rakera, který pohřešované hledá, ale také třeba to, že všechny jsou dokonale napínavé, čtivé a úspěšné u kritiků i knihomolů. Bývalý novinář a redaktor převážně mužských časopisů o životním stylu nechyběl na uplynulém ročníku festivalu Svět knihy Praha 2019, kde představil svůj nejnověji v tuzemsku vydaný kousek Muž bez minulosti. Pro Blesk. cz si udělal čas po příletu do naší metropole a poté, kdy první večer strávil s pražskými přáteli hraním fotbalu.
Prozradil například i to, jak naprosto propadl psaní a postupně se dostal k tvorbě knih. „Víte, nebyl jsem ten typ reportéra, který by byl třeba nasazený někde v Sýrii. Já jsem psal o videohrách, filmech a podobně,“ řekl Blesku Weaver. „Novinářem jsem se ale stal, protože jsem miloval psaní. Původně jsem chtěl pracovat u filmu, být režisér nebo scenárista, protože jsem miloval obojí – psaní i filmy. Na filmovou školu jsem se ale nedostal. Tak jsem šel dělat novinařinu a po večerech jsem uvažoval nad tím, že chci napsat knihu.“
Hlavní postavou Weaverových románů je David Raker, specialista na hledání pohřešovaných osob. Zmizelí totiž Weavera fascinovali z mnoha důvodů. „V době, kdy jsem začal psát, tématu zmizelých se nikdo moc nevěnoval. Například Michael Connelly psal jednorázově něco podobného, ale ne sérii. Takže jsem chtěl postavu, která by procházela celou sérií a tak se zhmotnil David Raker,“ prozradil Weaver Blesku. „Když jsem to téma začal zkoumat, ze statistik jsem zjistil, že každý rok se v Británii ztratí 250 tisíc lidí. 99 % z nich se najde do roka, ale zbývajících 2500 lidí se nenajde nikdy. Takže mě začalo zajímat, co se s nimi stalo, jak by se jejich příběh mohl vyvíjet...“
Celý rozhovor si pusťte ve videu:
Když Weaver začne psát novou knihu, nechává se nést vlastním příběhem. „Jsem otřesný plánovač, neumím to, takže většinou začnu tím, že mě napadne, jak ten dotyčný zmizel. A pak postupuji zpětně podle toho, jak bych pátrání řešil a kam by mě mohlo přivést.“ Co je pro úspěšného autora ale při tvorbě nejdůležitějším pravidlem? „Ctím povinnost napínat čtenáře. Zastávám názor, že když nepřekvapím sám sebe, jak bych mohl překvapit čtenáře?! Často se mi také stává, že nejlepší momenty knihy vymyslím ve chvíli, kdy dojdu k místu, kde se mají odehrát.“
To je frajer já myslel, že je starší.