Wasantha pochází z jedné z nejjižnějších srílanských provincií Galle. Vystudoval hotelovou školu a ve své domovině dlouho provozoval vlastní restauraci, ve které vařil rodinné recepty zděděné po mamince. Byl by v tom pokračoval nejspíše dodnes, kdyby se neseznámil s Češkou Dominikou, která na „perle východního oceánu“ pobývala pracovně.
Do ČSSR přijel zažít socialistický sen: Restauratér Ioannis opustil Řecko v 17 letech, nakonec na Václaváku…
„Za ty dva měsíce jsem se docela rozkoukával. Nevydržel jsem sedět se založenýma rukama,“ vypráví Wasantha. „Všiml jsem si, že se v celé republice nevyskytovala ani jedna srílanská restaurace. Jelikož jsem podnikavý, řekl jsem si, že bychom ji mohli zkusit.“ O rok později, konkrétně v roce 2015, v pražských Vinohradech otevřel Srí Lankan Curry House. Jak už sám název napovídá, návštěvník asi může tušit, co jej v ní bude čekat.
Země tisíce druhů kari a huba plná ohně
Srílanská kuchyně je totiž vyhlášená užíváním kari prakticky na všechny způsoby. „Z jakéhokoliv pokrmu jsme schopni udělat kari,“ směje se Wasantha v drobné nadsázce. Tím se liší od těch okolních z jihovýchodu Asie. Zároveň se klade velký zřetel na čerstvost pokrmů. Lednice nebo mrazáky ve srílanských domácnostech příliš nebývají, lidé potraviny uchovávají v banánových listech. Tutéž čerstvost se snaží Wasantha zachovat i v Praze. Banánové listy sice k uchovávání potravin nevyužívá, servíruje však na nich své pokrmy.
„Setkal jsem se s tím, že hodně lidí v České republice si myslí, že Srí Lanka je součást Indie. Proto tak také přistupují k našemu jídlu. Svým způsobem jsou si podobné, ale zároveň jsou i odlišné,“ líčí kuchař. „Kari koření více mixujeme. Každá domácnost je zvyklá používat vlastní směs kari koření, takže se nestává, že by tentýž pokrm uvařený dvěma kuchaři chutnal stejně,“ vysvětluje Wasantha. „Všechny druhy kari se vaří s kokosovým mlékem, poněvadž na Srí Lance roste hodně kokosů. Indové používají kravské mléko a více oleje.“
Dalším rozdílem je míra ostrosti pokrmů. „Srílančané mají rádi hodně pálivá jídla. Více než by jiní snesli. Proto i v restauraci raději nabízíme tři varianty pálivosti od nejmírnější po nejostřejší, aby si strávníci mohli vybrat,“ vysvětluje Wasantha, který s Dominikou v Praze vychovává dvouletého synka. „I ten už baští pálivá jídla, jako jeho tatínek,“ nadšeně chválí. Doufá, že by jej jednou synek mohl následovat, do ničeho jej však tlačit nechce.
Podívali jsme se i, jak Wasantha Indika Demuni své pokrmy připravuje. David Zima
Z pláže do mrazu
Ačkoliv je od rodné země vzdálen na tisíce kilometrů, nepřijde mu, že by nějak strádal. „Mám pocit, že doma jsem i tady,“ uvádí. Dokonce se i snaží učit česky, ačkoliv je pro něj čeština pochopitelně těžký jazyk. „Praha je krásná a líbí se i mým rodičům, kteří za námi čas od času přijedou, tak jako my čas od času zavítáme na Srí Lanku.“
Juanita (47) vede indonéskou restauraci: Pražany láká na rodinné recepty, sama miluje španělské ptáčky
Guláš na kari?
A jak to Wasantha má, když přijde řeč na české jídlo? „První jídlo, které jsem v Čechách ochutnal, byla pečená kachna od Dominičiny maminky. Moc mne neoslovila, mám raději kuřecí,“ svěřil se. Českou kuchyni prozkoumával, tolik jako jeho rodná mu však k srdci nepřirostla. „Nejraději mám asi domácí guláš,“ přemítá. „Zvláště, když si jej mohu okořenit,“ uzavírá se smíchem dobromyslný kuchař.