8°C
Blesk.cz: Začátkem května se nachyloval konec druhé světové války v Evropě i v Čechách. Situace však ke klidu měla daleko. Jak se konkrétně Němci s danou situací během Pražského povstání vyrovnávali?
Jiří Padevět: „Ze strany německých jednotek docházelo k mnoha obludným masakrům, byť řada z nich nebyla složena z Němců. Jednotka, která spáchala největší masakr více než 50 civilistů včetně několika těhotných žen na Pankráci na Zelené lišce v dnešní ulici Obětí 6. května, sestávala z mladých rekrutů Waffen-SS. Mnozí z nich přitom podle svědků události hovořili chorvatsky, jiní údajně slovensky.“
A v německých uniformách bojovali také Rusové, konkrétně tzv. vlasovci neboli Ruská osvobozenecká armáda (ROA). Ta však právě na sklonku války své zbraně proti Němcům obrátila. Její podíl na osvobození Prahy byl však v posledních letech spíše deklasován…
„O podílu jednotek Ruské osvobozenecké armády, respektive její 1. divize, na osvobození Prahy se dlouhá léta komunistického režimu nemluvilo vůbec. Po roce 1989 se jejich role zase často přeceňovala, dnes někteří výtečníci jejich roli opět bagatelizují.“
Prahu osvobodili Pražané
Jaký názor na vliv vlasovců při osvobozování Prahy zastáváte vy?
„Vlasovci Prahu neosvobodili. Ale Pražskému povstání velmi významně vojensky pomohli. Disponovali dělostřelectvem, tanky nebo obrněnými auty. Byli to i oni, kdo zastavili jednotky Waffen-SS na Pankráci. Nebýt jich, Němci by zřejmě postoupili dále do města, kde by bezpochyby spáchali daleko více masakrů. Většina jednotek ROA pak Prahu opustila 7. května, protože se nedohodli s komunistickým křídlem České národní rady, kterému pochopitelně vadilo, že vlasovci původně bojovali proti Stalinovi.“
Jejich osud v důsledku toho byl také velmi neblahý.
„Vzdali se Američanům, ti je poté vydali Rusům. Osud těchto vojáků byl nešťastný stejně jako jejich válečné angažmá. V lepších případech skončili v komunistických lágrech na Sibiři, v horších případech byli zastřeleni přímo na místě. To se týkalo i těch, kteří leželi zranění v pražských lazaretech. Sám generál Vlasov byl po válce v Sovětském svazu oběšen.“
Koho lze tedy určit za osvoboditele Prahy? Rudou armádu?
„Prahu neosvobodili ani vlasovci, ani Rudá armáda, ale sami povstalci. Generál Karel Kutlvašr přijal kapitulaci německých sil 8. května, první tanky Rudé armády se v Praze objevily zrána 9. května. Časová posloupnost je jasná. Nikdo ovšem nemůže Rudé armádě upřít zásluhy na definitivním vyčištění města či na několika bojových střetech, při kterých byly zlikvidovány německé ústupové kolony.“
Záleželo na tom, kdo chce páchat zlo
Konec války rozproudil nebývalou vlnu zlosti českého obyvatelstva na Němcích. Hovoří se dokonce o divokém či násilném odsunu z pohraničí, při kterém byli Němci často bezdůvodně vražděni. Docházelo ale i v Praze k takovým excesům?
„I v Praze k takovým případům docházelo. Jednalo se o živelné výbuchy násilí, které naštěstí trvaly velmi krátce. Lze je lidsky pochopit, jakkoliv protiprávní, nemorální a odsouzeníhodné byly. Především je ale nutno si uvědomit, jak se některé nacistické jednotky chovaly v Praze na konci okupace a během povstání.“
Co konkrétně se zde dělo?
„Zdokumentované je například věšení Němců za nohy na lampy veřejného osvětlení i upalování. K tomu docházelo na náměstí Republiky nebo na Národní třídě, podle dochovaných fotografií minimálně na pěti místech v centru. Opominout nelze ani Strahovský stadion, kde bylo obrovské internační místo pro pražské Němce a kde také došlo k řadě vražd. Neví se, kolik lidí tam celkem zemřelo. Ale zcela jistě se jedná o místo, kde v té době panovalo naprosté bezpráví. Dokonce tam proběhlo i několik bizarních přestřelek, kdy čeští ozbrojenci bránili internované Němce před příslušníky Rudé armády, kteří se chystali ke krádežím a znásilňování. Tohle se dělo na přelomu května a června 1945.“
Že se násilí na Němcích dopouštěli Češi po válce, se v nejrůznějších souvislostech připomíná doposud. O tom, že se takto chovali i Rusové, se přitom příliš nehovoří.
„Případů je více. Například masakr 41 civilistů v Dejvicích na Bořislavce, u kterého není dosud zřejmé, zda jej spáchali čeští ozbrojenci, nebo ruští vojáci. Nejpravděpodobněji se jeví střelba českých ozbrojenců na rozkaz důstojníka Rudé armády. Tehdy byla kromě německých civilistů povražděna i jedna švédská rodina. Ti lidé prostě neuměli česky, tudíž byli automaticky zařazeni do skupiny zajatých civilistů, kteří byli internování v kině Bořislavka. Jednoho dne, když byli vedeni na práci, byli všichni postříleni. Záhy na to po jejich tělech přejel nákladní automobil, který patřil Rudé armádě. Moc si nedovedu představit, že by Rudá armáda svěřila řízení svého nákladního vozu nějakému českému civilistovi. Ale je třeba si uvědomit, že vina není nikdy jen německá, ruská, nebo česká. Jde spíše o to, kdo je ochoten páchat zlo, a kdo nikoliv.
