9°C
Celá problematika internetových diskuzí v souvislosti s živočichy ve volné přírodě má podle Zuzany Pokorné dvě stránky. Pozitivní podle ní je, že část lidí k příspěvkům o nálezu zvířat ihned autora odkazuje na záchrannou stanici, což je nejlepší možné řešení. Tuto skutečnost dokazuje fakt, že se každoročně zvyšuje počet zvířat, která pražská záchranná stanice přijímá.
„Odvrácenou stránkou bohužel je, že někteří lidé hned začnou radit, co mají nálezci se zvířaty dělat. Většinou jsou to rady úplně nesmyslné. Bývají to lidé, kteří například někdy nějakého ptáčka či zajíčka našli. Hned začnou radit, čím zvíře krmit. Nejsou to ale odborníci, často ani nepoznají, co je to za mládě. Jsou to navíc často rady nekompletní, při kterých lidé nenapíšou, jak často mají nálezci krmit nebo že by zvíře mělo být na vyhřívací dečce. Je to polovičatý návod, který je částečně nebo úplně nesmyslný. Pro zvíře to dopadá většinou tragicky,“ uvedla Zuzana Pokorná.
Vrabčí holátko v troubě
Jeden z příběhů s nešťastným koncem, který probíhal v rámci internetové diskuze, byl nález vrabčího holátka. „Bylo to úplně malé holátko, muselo být do 5 dnů staré, mělo ještě zavřené oči. Takové zvíře potřebuje extrémní péči od odborníka,“ vysvětlila Zuzana Pokorná, která prý tehdy sama navrhovala, aby ptáčka předali do záchranné stanice. Internetová zachránkyně však odmítla s tím, že již někde ve stanici pomáhala a že má problematiku načtenou.
Po několika dnech internetového chlubení bohužel nastalo ticho. „Napsala mi, že ptáče umřelo, určitě prý ale proto, že bylo postižené, protože ptačí rodiče vyhazují ptáčátka, když jsou postižená. To se však stává zcela výjimečně, jsem přesvědčena, že vrabčátko zemřelo vlivem špatné péče. Podle některých fotek v diskuzi „zachránkyně“ dávala ptáče do trouby na zahřátí, což je strašlivé. Ptáče potřebuje speciální inkubátor, který zajišťuje teplo i vlhkost,“ prozradila odbornice záchranné stanice.
Lidé si podle Zuzany Pokorné neuvědomují, že takové jednání je nezákonné. „Ze zákona na ochranu přírody vyplývá, že kdo najde divoké zvíře, které potřebuje pomoc, je povinen ho předat do záchranné stanice, nesmí si ho nechat doma,“ upozornila ošetřovatelka.
Krmení zvířat pečivem
Další problematikou, která má přesah do internetových diskuzí, je krmení zvířat pečivem. Záchranná stanice bohužel pamatuje případy, kdy živočichové zemřeli buď v jednom ze zookoutků, nebo ve volné přírodě, protože je někdo překrmil rohlíky.
„Zažili jsme to, když jsme v době vánočních svátků dávali příspěvek o srnci, který byl otrávený pečivem. Chtěli jsme tím veřejnost upozornit, že v lese krmit pečivem není vhodné. Část lidí nám psala, jaký je to nesmysl, jak jsme na to přišli, že zvíře umřelo třeba na něco úplně jiného. Snadný přístup k informacím na internetu vytváří snadný pocit toho, že lidé všechno vědí bez vzdělání. Kdyby vše bylo tak jednoduché, lidé nemusejí studovat,“ sdělila dále k tématu Zuzana Pokorná.
Dle odbornice problematika krmení pečivem není vůbec jednoduchá. Překrmování je nebezpečné, ale ani úplný zákaz není zcela pravdivý. Ve velkém množství je pečivo jedovaté pro přežvýkavce, kterým se v takovém případě překyselí bachor a mohou zemřít. Malé množství mohou dostat od chovatele, veřejnost to však nikdy nemá šanci ohlídat. „Když přijdou do lesa desítky lidí, kteří tam dají stovky rohlíků a vše sní jeden srnec, je to problém,“ vysvětlila ošetřovatelka, podle které naopak pečivo smějí králíci. Labutím například neškodí pouze v zimě. Konzumace pečiva v létě, když mají mláďata, způsobuje labutím zdravotní problémy a růstové poruchy. Koně pečivo nesmí, hrozila by jim kolika.
Lhostejnost
Zuzana Pokorná upozornila, že do jisté míry se do celé problematiky promítá také lhostejnost některých lidí. Zatímco většina navštěvuje zookoutky ukázněně, existuje skupina lidí, která na místo nechodí kvůli zvířatům, ale kvůli pobavení sebe či svých dětí. Takoví návštěvníci například házejí po zvířatech kamínky, aby se hýbala. Házením rohlíků se snaží živočichy dostat blíž k sobě a neřeší následky.
Z těchto důvodů pracovníci Lesů hlavního města Prahy, pod které záchranná stanice i zookoutky spadají, v současnosti řeší, co s tímto problémem dál. Cedule se zákazy evidentně nezabírají na sto procent. Ve hře je proto i varianta omezení přístupu. „Bráníme se uzavření, smyslem zookoutku je, aby lidé zvířata viděli. Nemůžeme ale každou chvíli řešit úhyn. Možností je rozmístit kamery,“ dodala na závěr Zuzana Pokorná, podle které se řešení stále hledá.
