Jak jsi reagovala, když nabídka na The Voice přišla? Skočila jsi po ní, nebo ses musela rozmýšlet?

„V první moment jsem se zamyslela nad tím, jak moc zodpovědná a nelehká práce to je pro někoho, kdo je v tomto oboru bez zkušeností. Určitě jsem měla respekt před takovou nabídkou a zároveň jsem si řekla, že bych byla blázen, pokud bych takovou výzvu nepřijala. Zvažovala jsem ji tedy jen v rámci své sebereflexe, víry v sebe a touze, zda chci něco takového vlastně vůbec dělat, protože jsem zpěvačka a toho se chci držet. Ale je to hudební show, takže jsem nakonec pochopitelně řekla ano.“

Byla to první nabídka tohoto druhu?

„Ne, nebyla. Před sedmi lety jsem vyhrála kamerové zkoušky na Nově i Markíze na SuperStar, ale osud tomu nechtěl a jak víme všichni, osud nelze znásilňovat a tenkrát jsme se zkrátka z nějakých interních důvodů nedohodli.“

Nikdy předtím jsi nic takového nemoderovala, nemáš pochyby, jestli to zvládneš

„Ne, nemám pochyby. Jsem člověk, který je ke své profesi zodpovědný, a proto si myslím, že pochyby jsou výrazem předčasnosti. Pokud budu špatná a diváci mě nepřijmou, tak pak si se svojí pokorou uvědomím, že na to nemám. A taky se už nikdy nebudu do těchto nabídek pouštět, pokud se nezlepším. Ale kdybych to měla vzdát hned v prvopočátku, tak ani nebudu vědět, jak na tom opravdu jsem. Žila bych jen se svými pochybami.“

Jsi trémistka?

„Ano! Ale můj manžel a manažer René mě naučil jedné věci a to docela dost tvrdě. Říká: ‚Když si nevěříš a pochybuješ o sobě a nemáš kolem sebe tým, který v tebe věří, sama jsi nejistá a děláš chyby. Ale když máš to, co potřebuješ, a jsi si vědoma sama svých nedostatků, začneš zpívat srdcem a není živého vystoupení, kde by lidé odcházeli z parketu, naopak začínají žít tvé pocity v reálném čase.‘ A proto se snažím i na The Voice být jen sama sebou. Pokud to bude špatné, lidi mi to dají ‚sežrat‘, ale já jsem na to připravena a ustojím to. Když se jim budu líbit, tak věřím, že mě pochválí.“

Připravuješ se nějak? Dá se na přímé přenosy, které tě čekají, vůbec připravit?

„Přímé přenosy zatím nebyly a upřímně nevím, zda se na ně dá připravit. Zatím byly jen předtáčky, ale když jsem dostala hromadu textu, tak jsem smekla před minulými moderátory. A pak nastane situace, kdy se vše naučíte a oni vám během natáčení řeknou, že části, které jste si nastudovali, nebudou vaše a prohazují se s druhou moderátorkou a vy máte soutěžící, které jste neměli mít, takže začínáte od nuly a rychle se učíte nové texty. Zkrátka samotná realita je jiná, reakce koučů různé a tím se mění i ty mé. Je to adrenalin a výzva a je to taky pokora, která se mísí s úctou všem lidem, kteří se v této branži pohybují. Ale i tak věřím, že jsem to dala.“

The Voice není jen o zpěvu, ale i o příbězích soutěžících, často jímavých. Setkala ses při natáčení s takovým, který tě chytil za srdce, dostal se ti pod kůži?

„Ano setkala. A teď nechci hrát na city, protože vybrat si někoho, kdo je nějakým způsobem handicapovaný, je strašně jednoduché, a proto jsou tam i příběhy lidí, kteří takový problém nemají, ale jdou si za svým snem. A slovo jako sen může pro mnohé působit jako klišé, ale pokud je to opravdové, tak to klišé není a já osobně fandím všem, kteří věří v sebe či v lepší budoucnost. Ale nemohu a ani nechci říct jmenovitě, protože jedině tak bych někoho zvýhodnila oproti ostatním, a pak by to nebyl ten splněný sen.“

ipouštíš si takové věci k sobě, nasáváš do sebe emoce ostatních často i cizích lidí? Nebo to ze sebe umíš po natáčení oklepat?

„Kdo mě zná, tak ví, že já ‚bohužel‘ taková jsem, takže je mám všechny doma.“

Jak na tebe soutěžící reagují?

„Mám pocit, že pozitivně, ale bylo by velmi samolibé tohle o sobě tvrdit, takže by bylo lepší, abyste se zeptali jich.“ (smích)

Jak jste si sedly s tvojí moderátorskou kolegyní ze Slovenska Máriou?

„Myslím, že jsme si sedly naprosto skvěle a okamžitě. Jsme každá absolutně jiná, ale přitom jsme obě dvě úplně stejné. Tím mám na mysli, že každá můžeme dělat jinou tvorbu, jedna z nás může být více éterická a druhá nadměrně progresivní, ale obě dvě máme smysl pro cit, lásku, porozumění či senzitivitu. Proto si myslím a tím mluvím i za Máriu, že spolu stoprocentně vycházíme a jsme za jedno.“

S ženskou řevnivostí máš zkušenost už z dob Black Milk, od té doby jsi raději sólistka… Nebojíš se být zase v tandemu s někým? Nebo se ti s věkem zostřily lokty?

„Určitě jsem raději sólistka a lokty se mi nikdy nezostří. To mám po své mamince, ta je a vždycky bude člověkem, který bude věřit, že lidi sami poznají, zda zneužili její vlídnost.“

A co „koučové“? Panuje na natáčení přátelská atmosféra, nebo zas až tolik do kontaktu nepřijdete?

„Koučové jsou absolutně super, i když musím přiznat, že s jediným, se kterým se více znám, je Pepa Vojtek. Ale po bližším seznámení a nasátí atmosféry jsem dospěla k přesvědčení, že všem jde jen o jedno, a tím není pohlazení ega, ale vybrat a pomoci novému talentu.“

Budeš na nějakém večeru i zpívat?

„Je pravda, že taková nabídka přišla, ale po domluvě s mojí kolegyní Marií Čírovou jsme se dohodly, že není nutné se vtírat, neboli krást svoji pozornost zpěvákům, kterých tam je více než dost. Takže zpívat nebudu.“

Před rokem jsi vydala po pauze nové album S tebou, jak jsi spokojená s jeho přijetím?

„Na to album jsem čekala více jak pět let a jsem ráda, že je konečně venku. Jsem to já, je to má hudba a musím přiznat, že jsem sama překvapená, kolik se ho prodalo a prodává. Mé album neobsahuje jediný cover, všechny skladby jsou mé.“

Nebudeme si nic nalhávat, jsi krásná. To uznávají i ti, kteří tě třeba jako zpěvačku nemusejí. Pomáháš si nějak?

„Děkuji za kompliment, ale myslím, že říct si o sobě, že jsem krásná, by bylo velice pošetilé. Ale musím přiznat, že jako každá žena se chci líbit, a prosím neberte to jako, že jsem sebestředná. Protože krása není nijak změřitelná, to jen hloupý člověk může za tímto slovem vidět čtyřiceti pětikilovou holku, která měří sto osmdesát centimetrů.“

Ptám se proto, že jako tvůj kamarád často čelím dotazům, jestli máš umělá prsa…

„Péťo, myslím, že všichni mohou vědět, že jsi můj kamarád, a proto budu k tobě stoprocentně upřímná. Umělá prsa nemám, ale to neznamená, že si je jednou nenechám třeba udělat. Protože věk gravitaci nezastaví!“ (smích)

Jsou nějaké kosmetické, nebo plastické zákroky, které zásadně odmítáš, nebo jsi do budoucna otevřená všemu?

„Neodmítám žádné a jsem otevřená všemu. To ale neznamená, že bych podstoupila širokou škálu plastických operací. Tím jen chci říct a zároveň podpořit všechny ženy, které na to mají prostředky či kuráž, ať se nebojí těchto medicínských vymožeností využít. Protože si myslím, že ženské pokolení by mělo být přitažlivé, dokud to jen jde.“

Patříš ke generaci, která je aktivní na sociálních sítích, kde jsi velmi úspěšná, ale pověz mi… Jak se vypořádáváš s hejtry?

„Na to mám úplně jednoduchý způsob vysvětlení. Sociální sít, ať už je to instagram nebo facebook, je moje vlastnictví, kde zvu lidi, kteří se o mě zajímají. Je to něco, jako kdybyste k sobě domů pozvali na návštěvu někoho a uvařili mu kafe a ta daná návštěva by řekla, že je zvyklá pít pouze brazilskou kávu a ještě navíc by k tomu přidala, že se mu nelíbí vaše vybavení bytu či domu. Tak já udělám přesně to, co byste udělali i vy s takovouto návštěvou. Pokud se ti tu nelíbí a nechutná ti moje káva, tak sem nechoď.“

Považuješ sociální sítě pro svou práci za důležité? Jak je využíváš?

„Ano, sociální sítě využívám na sto procent, protože si myslím, že je to v dnešní době jediná možnost, jak předat zprávu či myšlenku svým fanouškům bez jakéhokoliv omezení, což umělci poskytuje možnost svobody projevu.“

Loni sis prožila několik měsíců strachu, když ti v těle objevili rakovinové bujení a musela jsi na operaci. Chodíš od té doby na kontroly?

„Na kontroly jsem chodila už před tím, ale musím přiznat, že když jsem se dozvěděla svoji diagnózu, roztřásla se mi kolena a to ne proto, že bych byla z cukru. Ale jak všichni vědí, naše rodina s tímto má již velké zkušenosti. Proto říkám znovu, na kontroly jsem chodila, chodím a vždycky chodit budu.“

Svou diagnózu jsi veřejnosti sdělila, protože jsi chtěla jít příkladem a ukázat na důležitost prevence – povedlo se? Máš nějaké reakce od dalších žen?

„Abych to uvedla na pravou míru, šlo o předrakovinový stav, konkrétně třetí stupeň, tedy ten nejtěžší. Štěstím bylo, že jsem na to přišla včas a vyhnula se vážnému onkologickému problému, který by to velice brzy byl podle mého lékaře, který mě operoval. Nelituju v žádném případě toho, že jsem s informací ohledně tohoto intimního tématu šla ven, protože se ostatní ženy svěřily, vyřkly své příběhy a ty ostatní se zamyslely nad tím, že se málo hlídají. Podpořily jsme se navzájem a to byl nádherný pocit.“

Operace děložního čípku je pro ženu velice citlivá, často bývá spojená s otázkou, jestli mohou mít děti. Jak je to u tebe? 

„Když jsem to řekla své kamarádce, tak mi odpověděla: ‚Ty o tom chceš mluvit? Já to měla taky a stydím se.‘ A já jí na to odpovídám: ‚A proč? Nemoc jako nemoc.‘ A možná to byl právě ten impuls i slova mé gynekoložky, že přijít za rok, bylo by pozdě. Byl důvod mluvit o tom a ne kvůli sobě, ale i kvůli ostatním holkám, abyste svoji šanci nepropásly, já svoji šanci dostala a mou povinností je varovat ostatní. Děti mít můžu.“

Jsi šťastná? A budeš v životě šťastná, i pokud si představíš, že bys přeci jen zůstala bez vlastních dětí?

„Jsem tou nejšťastnější ženou, kterou mohu být, protože není dne, během kterého bych si neuvědomila v jaké harmonii, souznění, pochopení a podpory žiju po boku mého muže. Je krásné vědět, že ač by se přihodilo na naší společné cestě cokoliv, nemůže nic změnit to, co k sobě cítíme. My dva proti celému světu, navždy i potom. Bez dětí, s dětmi. Pořád jsme to jen my, dva šťastní lidé za každý den, který můžeme být spolu. A zcela upřímně vlastní, nevlastní. Mezi tím já rozdíly nedělám. Rendův syn Patrik je můj stejně jako jeho.“

VIDEO: Kerndlová o zrušení Slavíka: Lidé v něj ztratili důvěru, po jeho návratu nevolám

Video
Video se připravuje ...

Kerndlová o zrušení Slavíka: Lidé v něj ztratili důvěru, po jeho návratu nevolám Petr Macek

Fotogalerie
42 fotografií