9°C
Lovil jste někdy lásku na internetové seznamce?
„Ne. Možná to dřív mohlo působit jako ostuda a poslední pokus, ale to si myslím, že už je pryč. Dneska se tím přeskakuje okamžik té náhody, který je někdy fajn, ale ne vždycky nezbytný. »Očuchování« přes sociální sítě to zjednodušuje a je to přirozenější než se dřív někam přihlásit a něco někomu psát. Ono taky často není kde. Vidím to na svých kamarádech. Často nevědí, kde někoho potkat. Pak si s někým začnou v práci, pokazí se to a mají po radostech.“
No, vy už byste si před oltář ale měl koho dovést!
„Jsem pro akt svatby, akorát jsme to s Míšou nějak nestihli. Zároveň si uvědomuju, že svatba je velmi stresující a zásadní záležitost. Navíc ten tlak – měl by ses už oženit…"
Jako svobodný otec dvou synů – čtyřletého Patrika a ročního Marka – ten společenský tlak na sobě cítíte?
„Spíš z okolí. My jsme o tom přemýšleli, ale vždycky, když jsem se chtěl oženit, tak se narodilo další dítě, takže se to vždycky tak odsunulo. Pro nás by to teď byl čistě milý akt, který není tak nezbytný. Ale můžeme si to udělat kdykoliv, spíš jako pro radost. Navíc po tom všem, co se mnou musela přežít, si nejsem jistý, jestli by mi od toho oltáře neutekla.“
První záběry z LOVEní s Ester Geislerovou: Chystá se nová komedie, kterou si zamilujete
První záběry z LOVEní s Ester Geislerovou: Chystá se nová komedie, kterou si zamilujete Bontonfilm
Je pro vás těžké najít si čas na rodinu?
„Přesně přicházejí na řadu varování mých kolegů, když se mi narodili kluci – hele, najdi si na ně čas, ono to uteče… Nevěřil jsem jim, ale měli obrovskou pravdu. Pro mě je to těžký – jak z hlediska práce, tak z hlediska ega. Chlap se občas taky potřebuje věnovat sám sobě a svým zážitkům. V tu chvíli se to musím naučit kombinovat. Abych byl s rodinou, ale taky se neomezoval, protože to je nějaká moje osobnost, která pro ty děti potom bude fajn. Říkám si, že všechny ty věci, které dělám teď, bych pak strašně rád dělal s nimi. Když už mám volno, tak si pečlivě rozvažuji, jestli půjdu za nějakým svým snem, nebo budu s nimi doma.“
Loňské léto jste jel s cestovatelem Igorem Brezovarem na motorce nějakých devět tisíc kilometrů až do Iráku. To jste se nebál?
„Uvědomil jsem si, že bych se měl bát, až když jsem se vrátil. Celý výlet jsem měl v organizační moci, takže těch starostí a stresů okolo bylo tolik, že mi vlastně vůbec nedošlo, kam jedu.“
Docela by mě zajímalo, co vám na to řekla přítelkyně Míša?
„Tak dlouho jsem ty věci připravoval a pořád jsem o tom mluvil, že už byla poměrně naštvaná na celé téma – já a motorky. Její reakce tak byla – už, proboha, jeď a dej pokoj! Půl roku ode mě slyšela, co se všechno daří a nedaří, protože kolem toho byli různí producenti, kteří odpadávali. Věděla, že se mně i jí uleví, když ta cesta bude. Určitě se bála, ale zase respektuje nějakou mužskou energii něco zažít a dobývat.“
Sedla by si za vás na motorku?
„Určitě. Míša je větší drsňák než já. Jsem doma ten citlivější a křehčí. Proto to tímhle doháním, abych obstál v tom, že jsem muž. Ona jak je z Ostravy, tak tyhle adrenaliny miluje!“
Severní Irák je nebezpečný sám o sobě, ale dostal jste se vyloženě někam, kde šlo – jak se říká – o kejhák?
„Nakonec jsme se do těch vyloženě nebezpečných oblastí nedostali, protože získat povolení by bylo velmi složité. I tak jsme viděli dopadnout dvě bomby. To byla fakt nepříjemná situace.“
Jak jste reagoval?
„My tady na to koukáme, ale jsou to jen zprávy, ale pocitově jsme tomu strašně daleko. Necítíme se ohrožení. V Iráku jsem žádný hrdina nebyl. Když jsem slyšel dva výbuchy v horách a věděl jsem, že kdybych sedl na motorku, byl bych za sedm minut ve vesnici, která je vybombardovaná, tak to bylo hodně nepříjemný. Hlavně ten pocit, že jsem nevěděl, jestli jim to neulítne vedle.“
Překvapilo vás naopak něco mile?
„Bylo to pro mě první setkání s muslimským světem, o kterém jsem měl předsudky, ale zjistil jsem, že je to jen o lidech. Třeba Kurdové byli obrovsky pohostinní. Akorát měli nejdřív strach, tak jsem si musel dávat pozor.“
Takže proběhlo i nějaké pozvání na večeři?
„Určitě. Kdykoli jsme někam přijeli, hned nás kontaktovali. Když jsme jim řekli, že jsme turisti, tak nás někteří i objímali a plakali, že tam vůbec někdo přijede. Akorát ve chvíli, kdy z muslima táhne alkohol, víte, že je zle. Ale to platí i o lidech v Česku!“
VIDEO: Martin Písařík asi zešílel: Doma nechal ženu, dva syny a za svých 250 tisíc odjel do Iráku!
Martin Písařík asi zešílel: Doma nechal ženu, dva syny a za svých 250 tisíc odjel do Iráku! Markéta Reinischová, Aleš Brunclík
