7°C
My se ovšem přeci jen necháme unášet mýty, protože právě ty opřádají Vyšehrad rouškou tajemna. A začít budeme muset opravdu velmi hluboko v dávných časech. „Nemyslím tím 4 tisíciletí před Kristem, kdy se zde našly úlomky keramiky. Myslím dobu, kdy Bůh svrhl s nebes anděla Luxfera (Světlonoše), který se mu znelíbil. Jak Světlonoš letěl oblohou, rozzářil mléčnou dráhu a někde nad Prahou vzteky pukl a vytvořil tak Českou kotlinu. Z jeho koruny pak vypadl diamant, který zapadl do vyšehradské skály a v té je dodnes,“ připomíná mýty spojené s Vyšehradem Filip Jan Zvolský z Muzea pražských pověstí a strašidel. Kdoví, třeba právě díky světlonošskému diamantu mohla kněžna Libuše tak jasnozřivě hledět do budoucnosti.
Poklad na horší časy
A když už jsme u Libuše – co viděla? Viděla doby dobré, kdy se Praha bude hvězd dotýkat. Ale viděla i doby, kdy bude hůř, a dokonce doby, kdy bude nejhůř. Pro ty horší připravila zlatý poklad, který je schovaný ve skále a zjeví se, až jej bude potřeba. Stejně tak je tam i vojsko, které spí podobně jako rytíři v Blaníku a čeká, až bude nejhůř. A aby to bylo vojsko opravdu velké a silné, jeho řady doplňuje vojvoda českých vodníků, který žije pod Vyšehradskou skálou. Koho utopí, ten dostane „zelenou knížku“ a narukuje.
Zlatá kolébka
Ve vodě pod skálou však má být ještě jedna zajímavost, a to zlatá kolébka, ve které Libuše houpala svého syna. Ta se má zjevit, až se zrodí nový vládce, který dokáže české zemi moudře vládnout. Není divu, že kolébka se naposledy vynořila při narození Karla IV., a při pohledu do dálav Hradu a podhradí je jasné, že kolébka spíše zabředá do bahna, než že by se jí chtělo z vody ven.
Kde se vzaly Čertovy kameny?
Ale zpátky na Vyšehrad, od vody vzhůru na vrcholek, kde stojí takzvané Čertovy sloupy nebo také Čertovy kameny. Tři sloupy opřené o sebe stojící zdánlivě bez kontextu s čímkoli jiným v parku za hřbitovem. Nemůžeme se divit pocitu pekelníků, že mají na Vyšehrad nárok, když je v jeho skále diamant samotného Lucifera. Jenomže jednoho dne jim na vrcholku začali stavět kostel jejich úhlavního nepřítele – svatého Petra (Pavel, který se s ním o kostel dělí, jim tolik nevadil). Proto stavbu kazili, šťouchali zedníky z lešení, ničili jim nářadí. Až se rozzlobil svatý Petr na nebesích, že mu kazí stavbu chrámu, a čerti museli pod ranami jeho nebeských důtek pomáhat. Za to se pak mstili na místních duchovních. Svést takového kněze k hříchu, to byla pro čerty radost, a povedlo se. Jednoho svedli ke karbanu. Když už si měli odnést jeho duši, chtěl se vykoupit a nabídl čertovi sázku. Kněz byl fikaný a vsadil duši nikoli svou, ale jedné bláznivé ženy. Sázka zněla tak: Čert má přinést sloup z chrámu svatého Petra v Římě dřív, než kněz doslouží mši. Čert si nebral servítky s pravidly soutěže a vzal první sloup, na který v Římě narazil – z chrámu pany Marie na Trávníčku (dodnes tam chybí). Protože podváděl, svatý Petr zas pomáhal knězi a čerta cestou šťouchal klíčem od nebeské brány. Sloup čertovi padal do Alpských jezer i do benátských lagun. Dokonce škobrtl o jednu věž v jisté Pise a ta se nahnula. Nahnuté to bylo i s čertovým vítězstvím. Když přiletěl nad Prahu, zněly zvony, končila mše a čert prohrál. Vzteky mrštil sloupem o zem, ten se roztříštil a to jsou ony Čertovy kameny. Ale kdo ví, možná jsou to také dávné menhiry nebo sloup z kostela na Slupi, který Husité vzali do svého praku a mrštili jím na Vyšehrad. To už se ani nikdy nedozvíme, stejně jako u mnoha dalších tajemství Vyšehradu.
Vycházka se strašidly
Na Vyšehrad vede i vycházka pořádaná Muzeem pražských pověstí a strašidel: Se strašidlem za strašidly Novým Městem na Vyšehrad 16. 3. v 18:00. Pod skálou pak končí i vycházka S hastrmanem za vodníky, která navazuje na Vítání jara s pražskými strašidly
24. 3. v 10:00 na náplavce u Hergetovy cihelny. Soutěže pro děti v rámci Vítání jara jsou zdarma, na vycházky se musíte rezervovat.
