7°C
„Miluji pocit, kdy projíždím festivalovým městem a potkávám radostné lidi bloudící po Žižkově,“ těší se dramaturg Dlouhý necelé dva týdny před zahájením multižánrového festivalu, který přináší nejen zábavu, ale i diskuze a přednášky.
Festival omladiny
Myšlenka festivalu se zrodila v hlavě několika entuziastických mladých lidí, kterým tou dobou bylo v průměru méně než osmnáct. To se psal rok 2011. „Všimli si hustoty jednotlivých žižkovských klubů, divadel, barů, kaváren a dalších zapadlých míst a rozhodli se je spojit v unikátní městský festivalový svět,“ zavzpomínal na začátky před několika lety Dlouhý. Od té doby se akce rozrostla i do okolních čtvrtí a nabyla na popularitě.
„Když říkám, že děláme festival, kde vystoupí ve třech dnech na čtyřiceti místech zároveň přes pět set umělců, většina kroutí nevěřícně hlavou a mají mě za šílence,“ směje se dramaturg, že šílenost k tomu neodmyslitelně patří. „A to ať už v zapálení, v doufám neotřelých nápadech, nebo ve vytváření nových struktur.“ Na projektu přitom pracuje nejužší jádro osmnácti lidí a desítky dobrovolníků.
Podniky dochází
Žižkovská noc probudí na čtyřicítku míst, z nichž některé navštíví Pražané v rámci festivalu zcela poprvé. „Ještě před pár lety platilo, že za každý zaniklý klub se objevily dva nové. Nyní se tento poměr obrací. Gentrifikační proces se neustále zrychluje a určité městské čtvrti, Žižkov nevyjímaje, se nám mění doslova před očima,“ rozpovídal se Dlouhý.
„Nehledě na všechny negativní změny, které jdou ruku v ruce s gentrifikací, věřím, že silný genius loci zůstane s Žižkovem spjatý a lidé budou stále nacházet nové cesty, jak svobodně tvořit a vytvářet prostor pro lidská a umělecká setkání,“ neztrácí naději.
Lidem vadí hluk
Hledání těch pravých nejen punkových podniků není jediným negativem, se kterým se musí tým potýkat. Každoročně se po festivalu ozývají Žižkované se svou zpětnou vazbou, kterou nejsou jen chvalozpěvy. „Kritika zvenčí a z řad obyvatel Žižkova je často spjatá s hlukem na ulicích. Ve všech materiálech upozorňujeme návštěvníky, aby byli ohleduplní ke svému okolí a usměrňovali svůj festivalový zážitek tak, aby nerušili spánek ostatním,“ zmiňuje Dlouhý s tím, že rok od roku jsou nejen návštěvníci akce ohleduplnější, ale že i samotní obyvatelé Prahy 3 už si na bouřlivé tři noci jednou za rok zvykli.
Stále se učíme!
„Festival mě za léta naučil, kolik toho jde udělat, pokud se spolu lidé naučí spolupracovat, věřit si, být otevření k novým nápadům a společně vytvářet něco, v čem nachází smysl. Pokud tedy nezanevřeme na naše vlastní přesvědčení a budeme dále ochotni se zlepšovat, utužovat přátelství, solidaritu a věnovat náš čas a energii festivalu, budeme mít co nabídnout i v dalších letech,“ dodal dramaturg s úsměvem na závěr.
