Slyšíte o K-popu poprvé? Jde o zkratku slov „Korean pop“, které tedy vystihují hudební žánr z korejského poloostrova. Vyznačuje se kombinací několika stylů taneční hudby, elektropopu, hip hopu a RnB. K-popové skupiny předvádí všestranné nadání nejen v moderním tanci, ale i ve zpěvu. V Asii má tento fenomén miliony fanoušků zejména v teenagerském věku.

Anna Chyňavová byla jednou z nadšených fanynek, které v pubertě sledovaly své idoly. Zatímco jiné dívky obdivovaly Justina Biebera, Anička se sestrou a svými dvěma kamarádkami našly své platonické lásky v roztančené korejské omladině. A pak se staly jedněmi z nich. Jako mladé tanečnice se utkaly v K-popu s dalšími hudebně-tanečními týmy z celého světa. V roce 2014 za svůj talent získaly rovnou druhé místo. Jak se od té doby Anně proměnil život? Zůstala u tance.

Šílenství jménem K-pop?

Bláznivou teenagerkou prahnoucí po K-popu už není. „Do K-popové mánie jsme všechny spadly ve svých teenagerských letech, tedy mnohem dřív, než Korea začala soutěž pořádat. Když se nám povedlo uspět a za odměnu letět na finále do země, do které jsme se tolik toužily podívat, nemohly jsme tomu uvěřit,“ vzpomíná Anička, které se splnil sen. „Věřte tomu, nebo ne, mají to tak dobře vymyšlené, že je pro teenagera těžké do toho nespadnout. Dnes už to vnímám trochu jinak, ráda si občas něco poslechnu, ale za bláznivou fanynku se nepovažuji,“ říká už dnes se smíchem.

Náhody neexistují

K tanci přišla stejně neplánovaně jako k soutěži. „Byla to opravdu náhoda. Moje spolužačka naverbovala polovinu třídy na taneční lekce, které její o pár let starší sestra poprvé otevřela. Je to už 13 let a já si pořád pamatuju jednotlivé kroky první jednoduché sestavičky, kterou jsem v otřesných upnutých tepláčkách odťapkala,“ popisuje Anna své začátky.

Vedli mě k hudbě

Rytmus v těle jako by v sobě měla Anna už od narození. V rodině ale nemá po kom tento talent dědit. Společně se sestrou jsou první, co se s takovou vervou a radostí daly do tance. „Jelikož jsem z rodiny, která se věnuje hudbě, myšlenky na sport na mě pouze zamávaly, když proletěly kolem. Hrála jsem na housle, na violoncello, na klavír, chodila jsem na výtvarné kurzy, ale o tancování jsem až do svých 10 let neuvažovala,“ vzpomíná Anna, která si jako malá samu sebe představovala vždycky v roli učitelky.

Plní se mi sen. Jak?

A právě po tolika letech se zdá, že se nakonec skrze životní náhody dostala až ke splnění toho dětského snu. Loni si totiž otevřela své vlastní taneční studio, které nese název Enjoy Yourself. „Nevím, jestli jsem opravdu měla vlohy k předávání znalostí druhým, nebo jsem jen byla tak urputná a otravovala ostatní do té doby, dokud se nedostavil výsledek. Každopádně dnes si troufnu říct, že moje pedagogické schopnosti nejsou úplně marné. Když to shrnu, můj dětský sen se vyplnil tak napůl,“ těší se z životních náhod mladá tanečnice.

Co jí cesta náhody dala? Skrze tvrdou dřinu se se svým čtyřčlenným týmem Effe(x)tion absolvovala lekce a kurzy u světově uznávaných tanečníků, kteří ji hodně naučili a též motivovali. „Ráda tvořím své vlastní pohyby a choreografie a baví mě sdílet s ostatními způsob, jakým já cítím hudbu. V mé taneční škole panuje velmi přátelská nálada a důvěra,“ vysvětluje, že se snaží držet toho, co se jí líbilo na cestách – přátelská atmosféra v kolektivu lidí, kteří se mají chuť učit. „Je důležité, aby si tanec skutečně užívali a zároveň na sebe měli vysoké nároky, nebáli se a nebyli na sebe moc opatrní. Proto jsem jako jméno vybrala Enjoy Yourself a naším mottem je „Enjoy Yourself, Challenge Yourself(užij si sám sebe, buď pro sebe výzvou - pozn. red.),“ vysvětluje energická tanečnice. 

Volila by jiný tanec?

Kdyby se Anna mohla vrátit zpět do doby, kdy si vybírala taneční žánr, jaký by to byl? Tvrdí, že ji vždy lákal balet a „contemporary“, na kterých obdivuje především preciznost a lehkost provedení. „Z těchto stylů si do celého života odnesete sílu, pružnost a eleganci, kterou už neztratíte. Kdybych toto věděla před lety, věnovala bych se nejdříve jim,“ povzdechne si se smíchem Anna, která se tance vzdát nehodlá. „Dokud budu chodit, budu i tančit,“ dodává s úsměvem na závěr rozhovoru.

Fotogalerie
31 fotografií