9°C
Energická a usměvavá Vendy je v plné místnosti skoro k nepřehlédnutí. Dvacetiletá sympatická para plavkyně je velmi přátelská a dokáže se seznámit s téměř kýmkoliv během chvilky. Karlovarská rodačka v současnosti studuje v prvním ročníku na Západočeské univerzitě v Plzni obor ergoterapie.
Vrozená vada
K plavání se dostala velmi brzo kvůli rehabilitaci. Lékaři jí totiž v sedmi měsících diagnostikovali tukový nádor na páteři: „Měla jsem to jako vrozenou vadu a zjistili to až v sedmi měsících, kdy jsem přestala hýbat nohama. V devíti měsících mě operovali s tím, že mi odumřely nervy až po kolena a svaly již byly postižené,“ říká Vendy. Ve dvou letech se během rehabilitace poprvé dostala do bazénu a tehdy se začala psát její budoucí sportovní kariéra.
Lidská hyena ukradla ochrnutému Zbyňkovi speciální kolo: Češi mu na nové přispěli během jednoho dne!
Na svůj handicap si nikdy nestěžovala a nijak se rozhodně nešetří: „Nepamatuji si svou zdravou část. Mám to tak od malička a jsem v podstatě ráda, že jsem nemusela bojovat s tím, co by bylo kdyby. Prostě to tak mám. Všichni okolo mě to tak berou a nikdo se mnou nezachází v rukavičkách. Dostávám zabrat stejně jako všichni ostatní,“ říká upřímně ke svému životu na vozíčku.
Tvrdé tréninky
Vendula Dušková dostává zabrat daleko víc než ostatní. Každý den trénink a ve zkouškovém období si nadělila tréninky v jednom dni dokonce dva: „Myslím si, že trénuji jako jedna z nejvíc v České republice,“ říká para plavkyně. A proč tolik dře?
Na vině je podle Duškové rozdělení para plavců do kategorií a tříd podle handicapů: „Na špičku se dostanou v té třídě ti, kteří tam v podstatě nepatří. Takže když se mezi ně chci dostat, musím makat mnohem víc,“ prozrazuje zarputilá sportovkyně. Na kontě má za svoji kariéru nemalé úspěchy.
Třešnička na dortu
V minulém roce překonala hned tři české rekordy a umístila se jako druhá na mistrovství Evropy v prsařské stovce. O rok dřív získala dvě bronzové medaile na mistrovství světa v Mexiku. Na olympiádě v Rio de Janeiru v roce 2016 se dostala dokonce dvakrát do finále.
Přesto pro ni nejsou medaile tolik důležité a převažuje její dobrá povaha: „Na závody nejezdím s tím, že chci vyhrát. Chci si to užít a prodat, co mám natrénováno. Pobavit se s lidma, které jinak nevidím. A když dosáhnu nějakého výsledku, tak je to pro mě jen třešnička na dortu,“ uzavírá rozhovor usměvavá Vendy Dušková.
