Michal vyrostl na pražském sídlišti v osmdesátých letech. „Od šesti let jsem trávil čas sám či s kamarády venku... A v tom vlastně pokračuji až dodnes. Pouze se z toho stala má profese. Je škoda strávit polovinu života v místnosti,“ vypráví s úsměvem Michal Křivohlávek, zakladatel spolku Bieno - neziskové organizace pro oživení zelených dvorů, vnitrobloků a městských veřejných prostranství. Se svým týmem, který tvoří dohromady tři lidé, přináší do zanedbaných a nevyužitých vnitrobloků nové nápady, aby s pomocí místních vytvořil místo pro každodenní setkávání.

Když se podíváte ještě nějakých osmdesát let zpátky, zjistíte, že spoustu času lidé trávili na ulicích, dvorech, zahradách. Všude tam, kam se dostali pěšky ze svého bydliště. Takto fungovala společnost celá tisíciletí. Ne za zdí, ale venku mezi lidmi,“ pozastavuje se nad skutečností, že se v paneláku lidé sotva letmo pozdraví, natož aby se dali do řeči na lavičce před domem.

Tisícovka

A právě to, že je Praha čím dál více anonymní, přimělo Michala pustit se do nového projektu. „Když znáte trochu lidi, co žijí kolem vás, cítíte se doma lépe. Má to i zcela konkrétní podobu.“ Jedním takovým povedeným příkladem je podle něj vnitroblok Janovského v Holešovicích, jenž sdružuje zhruba tisícovku lidí. „Začali si pomáhat s půjčováním nářadí, vzápětí s hlídáním dětí. Později zjistili, že jeden má volnou chalupu a druhý zase jachtu. Vytvořili skupinu, kde probíhá komunikace. Nevím, kam až taková věc může zajít, ale představte si, co všechno můžete udělat s potenciálem jednoho tisíce lidí.“

Jde to všude!

Podle Křivohlávka se dá vnitroblok vytvořit téměř z čehokoliv. „Myslím, že nezáleží na tom, jestli se jedná o spojitou zahradu nebo betonový plácek. Ukazuje se, že všude můžete pěstovat, mít tam posezení, hračky nebo cokoliv, co vás se sousedy baví. Klíčové je, že je to právě vaše místo. Že znáte jeho lidi, způsob fungování, zkrátka že ho máte pod kontrolou,“ hovoří z vlastní zkušenosti.

Na kolik to vyjde?

Obyvatelé domů s vnitrobloky Michala často oslovují s žádostí o pomoc s proměnou. „Zřídka je však vnitroblok vlastnictvím jednoho majitele. Většinou je to několik subjektů, často společenství vlastníků jednotek (SVJ) či bytová družstva. Změna vždy probíhá s vědomím majitele. Když se jedná o velkou změnu, je úloha majitele klíčová.“ Na družstvech pak většinou lidé odhlasují, co by si v daném vnitrobloku přáli, a pak společnými silami a s pomocí Michalova týmu tvoří nový svět.

Drobná obnova může stát na dobrovolné aktivitě obyvatel. „Ukazuje se, že společná práce je skvělým nástrojem k poznání místa a povahy jeho obyvatel. Práce, které jsou vhodné, necháváme v rukou místních,“ říká Křivohlávek.

Kompletní obnova vnitrobloku pak vyjde řádově na statisíce i více. „Když si ale rozpočítáte cenu na jeden byt, zjistíte, že se jedná o investici v řádu tisíců. Za pár tisícovek zahradu pod vlastními okny. Kdo vám dneska takovou věc dá? Dokážeme pomoci od drobných zásahů až k velkým obnovám.“

„Vlastní“ vnitroblok

Michal se tvorbou komunitních vnitrobloků zabývá čtyři roky. Sám nyní bydlí na Letné ve vnitrobloku, který tvoří dokonce 26 domů. Ty jsou ale rozdělené zídkami a budovami dvorů. „Náš dvůr jsme spravovali se sousedy, máme zde posezení, přes léto květiny, hračky, stojany na kola apod. Nyní se do bývalé dílny přistěhovalo kulturní centrum Znak, které zde otevírá kavárnu,“ vyjmenovává. 

Podívejte se na vnitrobloky, které nejsou běžně veřejnosti přístupné:

Fotogalerie
25 fotografií