9°C
„Bylo mi deset a půl roku, když jsem se dostala na vozík. Do té doby jsem tancovala, sportovala se svým bráškou, byla jsem hodně aktivní dítě. Elán ke sportu mi vydržel dodnes," svěřila Kateřina, která už odmalička věděla, že jednoho dne neovládne své nohy.
Dětství v nemocnicích
Dnes Kateřina Vrcholově sportuje. Jejím posledním velkým úspěchem je bronzová medaile z mistrovství Evropy v Berlíně z loňska. „Na vozík mě upotaly cévy, které mi přiškrcují míchu. Od mých šesti let jsem musela podstupovat operace. V Česku ale tehdy nebylo možné najít lékaře, který by mi pomohl," prozradila Katka, že se tehdy na její problém specializovali jen v Belgii a Paříži.
„Dvakrát jsem byla na operaci v Belgii a čtyřikrát v Paříži," vysvětlovala, že díky operacím se dařilo udržet se na nohou. „Ještě když jsem byla úplně malá, zvažovali i ozařování. Ale to v té době nebylo tak vyvinuté," těšila se nakonec ze svého osudu, který by mohl být mnohem náročnější.
Ozařování s nejistým výsledkem
„Nakonec ještě v patnácti zkusila ozařování jen lokálně, ale už v době, kdy se neobešla bez invalidního vozíku. „V té době jsem totiž přestala cítit záda. A nakonec se povedlo," raduje se dnes Kateřina, které pomohlo ozáření k procitnutí v zádové oblasti. Přes velmi náročné dospívání, které Kateřina strávila v nemocnicích a při rehabilitacích, se mladá sportovkyně nelituje a ani si nenaříká. „Mám pocit, že mi to pomohlo po psychické stránce, povedlo mi to dospět," říká dnes s úsměvem. „Vážím si více věcí, které jsou pro druhé všední a obyčejné. Jako když si vážíte vzduchu, který můžete dýchat, je to všechno."
Chtěla jsem cestovat, nadšení ze sportu přišlo až pak
Výmluvy pro pořádný život si nikdy nehledala. Namísto klasického kola se s rodinou projela na hand-biku, hrála florbal, házenou i basket, kde se ukázalo, že má pořádnou sílu v rukou. Nakonec se dostala vrcholově k hodu koulí, oštěpem a diskem. „K vrcholovému sportu jsem se přitom nachomítla náhodou... a to díky mému učiteli tělocviku, který byl trenér," vysvětlovala Kateřina, že ji vrcholový sport původně ani nelákal."
„Ale chtěla jsem cestovat. Tehdy se ukázalo, že mladí atleti mají v březnu následující rok soustředění na Kanárských ostrovech. A tak jsem měla chuť jet taky. Tak jsme se na podzim domluvili, že pod podmínkou, že budu alespoň jednou týdně sportovat," smála se, že jí nakonec oslovil i samotný sport.
Přístroj Lokomat, který učí handicapované znovu chodit:
Zjistěte více o projektu Kosmík na Měsíc, který využívá zařízení LOKOMAT - robotický přístroj určený pacientům jak s trvalým, tak dočasným postižením dolních končetin. Eva Fornálová
Jednoho dne chci chodit
Kateřina nedře pouze na tréninzích. Svůj volný čas tráví na rehabilitacích v neurorehabilitační klinice AXON. Jednoho dne doufá, že ji tady upoutají do obrovského robota takzvaného Lokomatu, který rozhýbe celé tělo a kde je možné se díky virtuální realitě projít mezi laněmi na louce, aniž by opustila budovu kliniky. „V Axonu jsem byla poprvé v říjnu loňského roku, podařilo se jim tady krásně natáhnout mi záda a nohy, všechny svaly a šlachy." Kateřinu nyní čekají ještě další protahování, než ji upoutají do stroje, který jí může změnit život. „Neztrácím víru, že se mi jednoho dne povede postavit se na vlastní nohy."
Projekt s názvem Kosmík na Měsíc, kterého je Kateřina součástí, má za cíl společensky a finančně podpořit pacienty s trvalým nebo dočasným postižením dolních končetin i díky terapii na robotickém přístroji Lokomat. Maskot kliniky AXON pejsek Kosmík si dal za cíl, že společně se všemi pacienty kliniky ujdou v Lokomatu během jednoho roku vzdálenost ze Země na Měsíc. Tato je 384.400 km, Kosmík chce ujít 384 km.
Projekt je možné podpořit i finančně, a to přispěním na bankovní účet pro finanční podporu pacientů: Nadační fond AXON 2201563271/2010.
