Pátek 19. dubna 2024
Svátek slaví Rostislav, zítra Marcela
Oblačno, déšť 9°C

Andrea Klímová: Vyhoření v práci nemusí znamenat konec vaší kariéry

22. února 2019 | 06:00

I vám se to určitě někdy stalo. V práci toho bylo už delší dobu prostě moc a vy jste potřebovali jediné: zastavit ten kolotoč. Andrea Klímová dostala šanci na několik měsíců své stávající zaměstnání opustit a vyzkoušet si dělat to, co ji baví. Jak se dá taková věc zařídit?

Jak jste se ke svému zaměstnání dostala a v čem vás nejvíce naplňuje?
Práce ve finančním světě mě vždy velmi přitahovala. A i když se může bankovnictví na první pohled zdát jako velmi konzervativní obor, opak je pravdou. Pohybujeme se na vysoce konkurenčním trhu, kde je stále potřeba přicházet s něčím novým. Je to právě ta pestrost. Stále pracujeme na něčem novém, co tu ještě nebylo. Oblast designu karet navíc nabízí velký prostor pro kreativitu.

Přesto jste se rozhodla svou práci na 3 měsíce opustit. Proč?
Po více než dvaceti letech práce, z nichž především poslední roky byly velmi intenzivní, jsem byla na pokraji vyhoření. Pochopila jsem, že potřebuji změnu. Potřebovala jsem se dostat mimo stávající prostředí, získat odstup a čas na promyšlení a realizaci. Tři měsíce času, které jsem na to od svého šéfa dostala, jsem se rozhodla strávit mimo domov – v přírodě a na cestách. Součástí plánu byla i měsíční cesta po Japonsku.

Proč zrovna Japonsko?
Cestování je mou velkou vášní a právě o Japonsku jsem snila už dlouho. V mých představách to byla země zahalená tajemstvím a naprosto vzdálená evropskému stylu myšlení. Skvěle splňovala potřebu dostat se mimo prostředí, které znám, a získat nové podněty a zkušenosti. Dokonce jsem – naprosto proti svým zvyklostem – cestu naplánovala jen v hrubých obrysech a nechala věci plynout. Jedinými pevnými body vlastně byly letenky a dopředu zamluvený pobyt v buddhistickém chrámu na posvátné hoře Koya.

Jak jste odjezd na tak dlouhou dobu řešila v zaměstnání a jaká byla reakce vedoucích?
Banka, pro kterou pracuji, je moderní společnost vstřícná k zaměstnancům. Po 10 letech práce na manažerské pozici v Raiffeisenbank máte možnost využít jeden měsíc neplaceného volna. Můj šéf mi vyšel neuvěřitelně vstříc, a převzal na sebe dokonce na celé tři měsíce mé povinnosti. Vzhledem k jeho pracovnímu vytížení to od něj bylo víc než velkorysé. Nakonec se ukázalo, že to přineslo mnoho nejen mně, ale i mým přímým podřízeným, kteří měli díky mé absenci možnost být s ním v přímém a úzkém kontaktu a zažít si i jiný manažerský styl. Návrat mi šéf navíc usnadnil tím, že jsem si od něj práci přebírala postupně v průběhu tří týdnů.

Co byste dělala, kdybyste se do původního zaměstnání nemohla vrátit?
Dlouhé volno mi poskytlo potřebný odstup. Ujasnila jsem si, co od života chci a kam bych chtěla dál profesně směřovat. Pokud bych se nemohla vrátit, rozhodně bych chtěla zúročit dosavadní zkušenosti. Je pro mě důležité pracovat v důvěryhodné instituci, proto bych s největší pravděpodobností hledala uplatnění v tom samém oboru.

Co plánujete dál?
Určitě chci využít to, co mi dlouhá cesta dala. Umím si teď lépe zorganizovat práci a skloubit ji se soukromým životem. Poznala jsem ozdravnou sílu přírody a snažím se v ní trávit více času. Začala jsem také praktikovat staré relaxační techniky. Všechny tyto zkušenosti bych ráda předala i dalším lidem. Dovedu si rovněž představit, že za nějakou dobu absolvuji podobnou "očistnou cestu".

Autor: Markéta Luštincová
Video se připravuje ...