Zemana hájí jeho muž: Cesty do Číny mají smysl, prezidenti se mají rádi

Má to význam každý rok letět do Číny? Letos se má cesta odehrát na konci dubna.

„Já si myslím, že ano. Každá schůzka s čínským prezidentem smysl má. Je řada státníků na světě, která by se s ním ráda sešla, ale tu šanci nedostane.“

Ale ta čísla ekonomické výměny nejsou až tak přesvědčivá. Alespoň řečí cifer je přece tím pravým partnerem, s nímž má smysl se setkávat pořád dokola, Německo.

„Samozřejmě vím moc dobře, jaké je složení českého zahraničního obchodu a že více než 80 procent představuje obchod s Unií. Na druhou stranu, když jsme naposledy byli v Šanghaji, tam si člověk uvědomí, jakými mílovými kroky se Čína posouvá. Byl jsem v Šanghaji před dvaceti lety, a pak znovu loni, a mám srovnání. Podle mě se nám nynější investice do vzájemných vztahů v budoucnu vrátí, byť si uvědomuji s ní spojenou kritiku a otázky. Ale jakákoliv jednosměrná orientace je riziková. Rolí politiky každého státu je hledat i jiné možnosti. Východní trhy jsme po roce 1989 více méně ztratili, ale orientace na Západ byla tehdy zcela pochopitelná. Čína má budoucnost a má smysl se s ní bavit a je jedno, jestli to bude dělat současný pan prezident nebo jeho nástupce nebo jakýkoliv jiný představitel ČR.“

Prezident Zeman o důchodu, blbcích u Palacha i kauze Huawei: Exkluzivně z Lán

Takže si myslíte, že i případný nástupce pana prezidenta, teoreticky zvolený lidmi, kteří současné obsazení Hradu kritizují, také bude jezdit do Číny?

„Myslím si, že by si význam korektních vztahů s Čínou měl každý představitel uvědomit. Pak máte druhou variantu, která v naší nedávné historii existovala, tedy s Čínou nemluvit vůbec. Toto je také možné, ale já jsem přesvědčen, že to není správné. Dnes už Čínu prostě z mnoha důvodů ignorovat nelze.“

Bude pan prezident v Číně řešit kauzu údajně špionských technologií firem Huawei a ZTE?

„Předpokládám, že ano. Já vlastně sám tu situaci, zda je vše v pořádku či naopak, nejsem schopen posoudit, protože nemám tak detailní informace, jako tajné služby. Ale rolí politiků na obou stranách je vyříkat si problematické věci, a jestli jsou nějaké otevřené otázky, tak je řešit. Ne si navzájem vyhrožovat.“

Nerýpnul jste teď omylem i do pana prezidenta, který možné výhružky čínské strany o bojkotu českých firem pronáší v televizi?

„Pan prezident má právo na svůj komentář a tyto věci je třeba říkat. Zájmy jak Škoda Auto, tak Home Creditu, jsou v Číně veliké. Pokud by někdo chtěl přistoupit k restriktivním opatřením, přirozeně sáhne na to, co je hodně vidět. Sice nevím jak, ale v centralistickém státě, jako je Čína, je určitě možné některá opatření přijmout a zasáhnout toho druhého na citlivém místě.“

Šéf zahraničního odboru Hradu Rudolf Jindrák při rozhovoru pro Blesk. | Blesk:Daniel Ćernovský, CNC

Jak veliký vliv bude mít český prezident na čínského prezidenta ve chvíli, kdy s ním bude o případných restrikcích mluvit?

„Kdyby se nynější situace měla zhoršovat, mohlo by se stát, že jediným komunikačním kanálem pro Česko zůstane pan prezident. Že se ta druhá strana nebude chtít bavit na úrovni ministrů či vlády. A bude to jen díky jeho velmi přátelskému vztahu s prezidentem čínským.“

Jak vůbec takováhle přátelství vznikají? Hlavně mezi minizemí a supervelmocí a jejími lídry? Já sama z Číny vím, že Zeman je tam celebrita a v podstatě po Si Ťin-pchingovi světový státník číslo dvě, dle známosti a popularity. Není to zvláštní?

„Já si myslím, že je to především o těch osobních sympatiích. Čínský prezident má rád českého prezidenta a to se přenáší i na jeho okolí.“

Zeman míří znovu do Číny, Babiš do „země milionáře z chatrče“. Za exotikou vyrazí i Kubera

Jsou jejich jednání nějak zvlášť žoviální nebo neformální?

„Ne, ale jsou přátelská. Zažil jsem desítky mezinárodních jednání vrcholných ústavních činitelů a z chování partnera poznáte, pokud on k vám má nějaký odstup, nebo dává najevo, že nejste stejná váhová kategorie, což při vší úctě Česko pro Čínu není. Čínský prezident se prostě k Miloši Zemanovi chová neuvěřitelně slušně, podobnou zkušenost jsem zažil i s ruským prezidentem Putinem, který se k českému prezidentovi choval zdvořile, slušně a partnersky. Čínský prezident otevřeně mluví před Milošem Zemanem o důležitých věcech, svých plánech. Během jednání v Šanghaji ho velmi detailně seznámil se situací ohledně tzv. „obchodní války“ s USA. To není automatické.“

Když je ale někdo fundamentálním odpůrcem Miloše Zemana a někým, kdo bere vážně odkaz roku 1989, tak to pro něho musí znít strašně: blízký vztah českého prezidenta hlavně s čínským a ruským prezidentem.

„Chápu, jak to myslíte. Ale já bych mohl zmínit také německého prezidenta, který se k Miloši Zemanovi chová také velmi slušně, francouzského prezidenta, který činí totéž. Můžu zmínit i britskou královnu. Ani bych si nebyl jistý tou větou, která zaznívá, že ho americký prezident nechce přijmout. To je spíše o nějaké agendě a strategii a že Donald Trump má teď jiné starosti. Nezapomeňme, že v Americe se již rozjíždí prezidentská volební kampaň.“

Americký prezident bude mít vždycky strašně moc povinností. Záleží, na koho si chce udělat čas, a na koho ne.

„Pro každý stát je kontakt či jednání s americkým prezidentem největší prioritou, i třeba pro Severní Koreu. Amerika je velmoc, nejsilnější ekonomika světa. Tak to zůstane i u nás. Otázka je, jak se setkání podaří dojednat, za jakých podmínek, jestli je agenda, která se protne.“

Správa Pražského hradu má smlouvu s Huawei a dodává sem mobilní telefony. Je to problém?

„Já ho mám také.“

Jste spokojen?

„Docela jo. Jenom mě překvapuje, že když volám do Číny, tak je to, jako kdybych mluvil s vámi tady v Praze. To je zajímavé.“

To tedy je. A když voláte třeba do Polska, tak to zní stejně?

„Dobrá otázka, já myslím, že tam není žádný velký rozdíl. A o té smlouvě, co zmiňujete, vím jenom z médií.“

Vy jste dlouhou dobu působil v Německu. Myslíte si, že kdyby tamní kancléřství či prezidentská kancelář měly smlouvu s firmou, kterou kritizuje tamní rozvědka, že by ji okamžitě pod tíhou těchto věcí nevypověděla?

„Nevím. V Německu si pamatuji ten obrovský skandál, kdy byla i kancléřka Merkelová odposlouchávána (americkou tajnou službou, pozn. red.) a nepamatuji si, že by se hromadně zbavovali aparátů či demonstrativně vyměňovali techniku. Přijala se nějaká bezpečnostní opatření, scházela se pracovní skupina, vyhodnocovaly se aktivity i jiných států. Já jsem dal naším vojenským přidělencem třeba zkontrolovat střechu české ambasády, protože se kdysi říkávalo, že právě z budovy československé ambasády se kdysi odposlouchával Západní Berlín. A nic jsme nenašli. V případě nynější kauzy s Huawei ale vím, že jde primárně o velká síťová zařízení, která přenášejí data, ne o telefony, které používáme.“

Jak moc je Miloš Zeman ovlivnitelný z hlediska toho, jakou zahraniční cestu vykonat, koho přijmout?

„Samozřejmě o zahraničních cestách spolu mluvíme, přijdu s nějakým návrhem, který probereme, a on rozhodne. Tady ale musím říci, že on má na tohle svoji hlavu a vždy má poslední slovo.“

Kdy jste vy na nějaké cestě nejvíce trpěl?

„Z mého osobního hlediska to byla moje první čínská cesta s prezidentem v roce 2017 (kdy byl Jindrák v čele odboru, pozn. red.). A možná i pro pana prezidenta. Byly tady nějaké vnitropolitické potíže, pan prezident byl tři dny v zápřahu, odletěli jsme, hned po přistání začal program, kdy bylo snad deset různých přijetí. To bylo trochu moc a navíc tam bylo hrozné vlhko. Když jsem vylezl z letadla, uvědomil si, co má prezident před sebou, co má za sebou, že poletíme ještě do Nankingu, pak do Šanghaje, že před sebou máme ještě týden… Tak to nebylo vůbec jednoduché i pro mě osobně. A bylo to i pro nás poučení, že jsme začali o režimu návštěv a jejich průběhu víc přemýšlet. Hlavně pokud jde o dlouhé cesty.“

Stěžuje si někdy prezident?

„Moc ne, fakt ne, on je v tomto docela disciplinovaný. Samozřejmě, když se něco nepovede, dokáže být velmi přísný a náročný a »sprdne« nás. Není to nic příjemného. V ten moment vám zatrne a zamyslíte se nad sebou, co jste udělal špatně. Hlavně má dobrou paměť, takže on vám ještě půl roku poté případnou chybu umí připomenout. Chybu v podkladech a podobně.“

Křičí?

„Křičet jsem ho neslyšel.“

Hádka po smrti Zemanova lékaře: „Sv*ně,“ bouřil Ovčáček kvůli odletu letadla z Číny

Je nějaká cesta, která by se měla uskutečnit? Nějaký region, který se zanedbává?

„Možná Latinská Amerika. Jednu dobu se hovořilo o cestě do Mexika, z níž sešlo. Je to daleko, máme pocit, že ten obchod je tam malý, ale ten kontinent je nesmírně zajímavý, dějí se tam převratné věci, Brazílií počínaje, Uruguayí konče. A další priorita – chápe to i premiér Babiš – je Indie. Jsem rád, že tu byl indický prezident loni a pro mě by to byla pragmaticky řečeno ekonomicky důležitá cesta. Škodovka tam chce rozjíždět obrovské investice. Je to veliká demokratická země a taková prezidentská návštěva v Indii by určitě měla pozitivní vliv i na vzájemný obchod.

A co Evropa?

„Návštěva evropských státníků u nás nebo cesta pana prezidenta do jakéhokoliv evropského státu má samozřejmě obrovský smysl.

Kam všude se tedy chystáte tento rok vyslat pana prezidenta? Prý toho bude méně než obvykle.

„Kdekdo si může myslet, že pan prezident bude mít nějaký odpočinkový rok, ale tak to zkrátka není. Téměř každý měsíc budeme mít jednu větší zahraniční cestu.“

Co to třeba bude v únoru?

„Pan prezident pojede na dvoudenní návštěvu do Košic, kde se koná summit takzvané B9, to je devět států NATO, které do něj začaly vstupovat před 20 lety.“

Co se na takovéhle akci vůbec domluví? Má význam?

„Já jsem zastáncem bilaterální diplomacie, tedy přímých kontaktům na úrovni hlav dvou států. Uskupení B9 je spíše taková diskusní platforma.“

Taková besídka…

„To takhle neříkám. Já jsem se několikrát účastnil podobných summitů a dobré je, že se tam prezidenti potkají a vidí.“

Podle některých je prezidentův plán na rok 2019 málo ambiciózní.

„Není málo ambiciózní. Ještě není ani rok poté, co prezident nastoupil do druhého mandátu.“

„Čučkaři a plácání.“ Zeman kvůli agentům Ruska a Číny šil do BIS, ta se brání

Dobře, ale je to druhý mandát.

„Ano, ale vše má svoje priority. Během prvního mandátu byl požadavek, aby se návštěvy sousedních států uskutečnily relativně rychle po inauguraci. Mnozí státníci pana prezidenta tehdy neznali, protože uplynul nějaký čas od té doby, co skončil jako ministerský předseda. Dnes je to jiná situace.“

Jaké jsou tedy priority nyní?

„Shodli jsme se, že priorita jsou sousedé. Uděláme takové kolečko, které uzavřeme někdy v květnu s naším „čestným sousedem“, Maďarskem. Je to řešeno jako souhrn velkých státních návštěv, každá bude trvat dva a půl dne, nebude to o tom, že pan prezident přiletí, oběhne dvě tři místa a tentýž den zase odletí domů. Místo toho si udělá čas na setkání se všemi důležitými ústavními činiteli, návštěva bude mít ekonomickou část i výjezd mimo hlavní město. Jak v Rakousku, tak v Maďarsku chceme zorganizovat pobyt pana prezidenta v regionu, kde se setká s regionálními představiteli. V případě Rakouska chceme, aby se tohoto setkání zúčastnili hejtmani krajů, které jsou blízko anebo mají s Rakouskem společné hranice. A tím pádem je i příprava cest složitější, protože koordinujete programy více lidí. Kromě toho plánujeme několik multilaterálních akcí za účasti prezidentů z jiných států a návštěvy z a do odlehlejších regionů, jako je např. Afrika. Pravdou ale zůstává, že budování opravdu osobních a partnerských vztahů s představiteli sousedních států zůstává prioritou.