Pražské muzeum věž převzalo do správy roku 2013. Během průzkumu budovy došlo ke zjištění, že jeden z dříve popisovaných prostupů do věže schází. Jezuité tuto stavbu dokončili roku 1755, hovořilo se o celkem pěti prostupech, ale odborníci z muzea se dopočítali vždy jen čtyř.

„Věděli jsme, že jeden z nich měl být do krypty kostela. Když jsme dole sejmuli dlažbu, zjistili jsme, že je tam rub klenby. Navrtali jsme malou dírku a strčili jsme tam sondu. Viděli jsme, že je tam dutina a že jde pravděpodobně o klenbu schodiště, které vede ještě o půl patra níž. Našli jsme zazdívku, kterou jsme vybourali a začali jsme vybírat suť, abychom zjistili, kam to vede,“ vysvětlil postup odborník Karel Kučera.

Nejprve se zdálo, že prostor vede do Karmelitské ulice u Malostranského náměstí, nakonec se ale tato verze nepotvrdila. „Dohrabali jsme se k další zazdívce, za kterou jsme našli kanalizační štolu ze 70. nebo 80. let 19. století, tedy z doby, kdy se věž připojila na nový městský kanalizační systém. Tato štola je památkou, museli bychom ji vybourat a zničit, což nemůžeme,“ prozradil Kučera.

Video
Video se připravuje ...

Svatomikulášská městská zvonice Daniel Vitouš, Lukáš Červený

Kvůli popisovanému zádrhelu se teď budou archeologové soustředit na odebírání suti z druhé strany. „Uvidíme, jestli se dostaneme k portálu, který vedl původně do krypty kostela. Dnes jsme si jisti asi na 90 procent, že tomu tak skutečně je. V kryptě jsme poklepem zjistili, že je tam dutina,“ řekl odborník.

V rámci archeologických nálezů se v nově odkrytém prostoru objevily nejrůznější architektonické články, střepy nádob a kachlů z kamen. „Nalezly se i zvířecí kosti, víme tedy, co tu věžníci jedli. Našly se i pantofle, nejspíš právě věžníkovy, protože nikdo jiný tu nebydlel. Dalším nálezem byl i kousek dýmky a další předměty denní potřeby,“ dodal k archeologickému počinu Karel Kučera.

Požární hláska, obecní byt i kukaň StB

Svatomikulášská zvonice je podle Karla Kučery nesprávný název, který by měl skutečně znít „Malostranská městská věž“. Ta byla obecní a v historii sloužila pro potřeby radnice. Na místě sídlili vždy dva věžníci, kteří z výšky hlídali Malou Stranu proti požárům. „Když věžníci zahlédli podezřelý oheň nebo dým, běželi zvonit. Směrem, kde událost byla, vyvěsili ve dne prapor a v noci lucernu,“ prozradil historik.

Svatomikulášská městská zvonice na Malé Straně ukrývala cestu ke kryptě sousedního kostela.
Autor: Daniel Vitouš

Kromě požáru věžníci pozorovali i jiné živelné katastrofy, například povodně. Sepisovali škody na střechách po orkánech a v případě nebezpečí hlídali město proti nájezdům. Když Prusové obléhali Prahu, věžníky vystřídali dělostřelečtí důstojníci.

„Funkce požární hlásky skončila v roce 1891, kdy byl v Praze zaveden požární telegraf. Potom už místo sloužilo jen jako hodinová věž. Poslední věžník už tu jen udržoval chod hodin. Roku 1925 budova vyhořela, tehdejší barokní hodinový stroj se zcela roztavil. Místo něj se sem umístil elektrický stroj a od té doby nebylo třeba, aby tu věžník byl. Z prostoru se stal obecní byt. Vnuk věžníka byl posledním obyvatelem, kterého odsud v roce 1960 vystěhovala StB, která věž využila pro dohled nad západními ambasádami,“ dodal k osudu malostranské budovy Karel Kučera.

Muzeum hlavního města Prahy realizuje rekonstrukci a archeologický průzkum ve věži do konce března. Do té doby je budova nepřístupná veřejnosti, v dubnu by se sem mohli opět podívat první turisté.

Fotogalerie
11 fotografií