9°C
Český miliardář zdolal jižní pól: Kálení do pytlíku, mráz i -30 °C a k jídlu rozinky
Miliardář, dobrodruh a politik Pavel Sehnal se nedávno vrátil z expedice na jižní pól. Stal se tak papírově prvním Čechem, který dobyl oba zemské póly, neoficiálně třetím. „Z devítičlenné, převážně britské skupiny nás do cíle došlo jen šest,“ uvedl Sehnal pro Blesk Zprávy s tím, že jižní pól přesto považuje za ten méně náročný. Na severním totiž přespával i v -30 stupních pod nulou, na tom druhém bojoval především s vysokou nadmořskou výškou převyšující 3 000 metrů.
„Je ceremoniální jižní pól a geografický. Ten pravý se neustále posouvá, každý rok o pár centimetrů. Právě na tom ceremoniálním se už konečně tkví česká vlajka,“ popsal Sehnal, který se oficiálně prvním Čechem, jenž dobyl oba póly, stal po osmidenní výpravě. Expedice se skládala z Britů, Japonce, Indky a jednoho Čecha – do cíle došlo šest lidí z devíti.
30 stupňů pod nulou a mokré oblečení
Opravdové dobytí pólu se člověku povede ve chvíli, kdy dojde z 89. na 90. rovnoběžku. Je tak zapotřebí ujít zhruba 120 kilometrů a táhnout s sebou vybavení na saních. Výprava tedy vyžaduje značnou zdravotní i fyzickou kondici. Nejtvrdší trénink Sehnal absolvoval před severním pólem v roce 2017, ale ani tentokrát prý nezahálel.
„Závodím na běžkách a loni jsem si právě udělal předsevzetí, že ujedu 1 000 kilometrů. A za každý uběhnutý kilometr dám dvacku za slepé sportovce, tím jsem sám sebe zavázal a to byl vlastně můj trénink,“ řekl Blesk Zprávám.
Severní pól byl podle podnikatele v mnohem složitější, největší výhodu jižního vidí v tom, že tam bylo v noci relativně teplo. „V noci jsem mohl spát, ve stanu bylo sucho a teploty nad nulou, takže mi dokázaly uschnout věci. Na severním bylo i -30 stupňů pod nulou a ráno jsem si musel navlékat mokré a studené oblečení,“ vypráví Sehnal.
U jižního pólu mu vadila pustá a bílá krajina, na opačné straně planety je totiž vše rámované ledovými horami. „Nejde ani o tu zátěž, ale jde o tu bezbřehost. Jdete osm hodin a vidíte jen bílý horizont. Nedostatek kyslíku vás úplně utlumí. Snažil jsem se myslet každý den na něco jiného,“ popsal.
Zmíněný kyslík souvisí s faktem, že tam panuje vysoká nadmořská výška, která přesahuje i 3 tisíce kilometrů nad úroveň moře. Pocitově ale člověk cítí tlak srovnatelný se čtyřmi tisíci. „Postavili jste stan a nedokázal jste najednou dýchat,“ vzpomíná Sehnal.
Kopání jámy i hrozba rýmy
Během pochodu navíc cítil člověk každé deko zátěže, těžké konzervy a podobné „batůžkářské lahůdky“ tak byly zapovězené. „Jedli jsme suchou stravu, sušené maso a hodně rozinek a oříšků,“ popisuje Sehnal. Co se týče vody, tak polárníci každé ráno věnovali hodinu času, aby si uvařili sníh, který následně mohli popíjet.
„Většinou jsme šli tak hodinu, poté jsme měli krátkou přestávku, abychom se napili a najedli. To jste nic nestihl. Snědl jste hrst rozinek, sundal si namrzlou čepici a pokračoval dál,“ načrtl průběh dne dobrodruh.
Problematická je taky zdánlivě banální věc typu dojít si na záchod. Na Antarktidě totiž nesmí zůstat žádný odpad a nic, co lidské tělo vyprodukuje. V případě velké potřeby se tak u kempu vykope zhruba metrová díra, do ní se polárník přikrčí a výsledek sebere do sáčku, který se později vyhodí.
Také je potřeba dbát na správný výběr ošacení, nestačí popadnout cokoliv, v čem by bylo člověku teplo. Ve chvíli, kdy by se totiž expedičník v příliš teplém oblečení zapotil, mohl by prochladnout a utkat se v nebezpečné pustině s rýmou. Doma jde o banální nemoc, v bílém „nic“ by ale mohla mít nedozírné následky. Nebylo tak výjimkou, že polárníci pochodovali jen v mikině.
Pomoc na jižním pólu byla nicméně relativně blízko. Kousek od 89. stupně se totiž nachází americká základna, která může v případě nebezpečí poslat za dobrého počasí vrtulník. Této pomoci využili i tři členové výpravy. Sehnala ale podle jeho slov nenapadlo výpravu vzdát. „Když někoho odváželi, bylo to nepříjemné, ale já jsem to nevzdal,“ řekl Blesku.
Prvenství jen na papíře?
Pavel Sehnal ale zřejmě nebyl úplně první Čech, kdo zdolal oba póly. Hovoří se i o Oldřichu Bubákovi a Vilému Rudolfovi. Nejsou prý ale důkazy, že by ušli požadovaný úsek 120 kilometrů. „Mám certifikáty o opravdovém dobytí, pokud to ale ti dva zvládli, je to úžasné,“ usmívá se Sehnal a dodává na závěr, že jeho dalším cílem by mohlo být zdolání velkého úseku na kole.
V expedicích podporuje Sehnala i jeho rodina včetně tří dětí. Dcery mu na cesty darovaly talisman, který jim měl po návratu vrátit. „Velmi mě podpořily, věděly, že to zvládnu. Samozřejmě jsem se bál, ale o mnoho měně než před první výpravou na severní pól. Na tom jižním byla opravdu více přístupná pomoc,“ uzavřel Sehnal.
On si nevytiral *** ?