Vyrostl v rodině bývalého vězeňského dozorce, kvůli problémům s alkoholem a absencemi ho vyrazili z učení. Vystřídal několik zaměstnání, naposledy jako dělník v pivovaru. Oženil se, měl dvě děti, ale kvůli jeho pití skončilo začátkem roku 1969 manželství rozvodem. Podle okolí to Hlavatý těžce nesl. V osudné pondělí 20. ledna vypil v restauraci několik piv, šel domů, popadl kanystr petroleje a šel na nedaleké Dukelské (dnes Masarykovo) náměstí.  

Živá pochodeň

Na podstavci, kde dříve stála Masarykova socha, se polil, a po delší snaze, protože studený petrolej se špatně vznítí, se podpálil. „Svědci byli v domnění, že jde o nějakou tryznu. Když se však oheň pohyboval, pojali podezření, že jde o člověka,“ stojí ve zprávě tehdejší bezpečnosti.

Hlavatého uhasili, popálený na dvou třetinách povrchu těla skončil ve vojenské nemocnici. „Z útržkovitých vět pacienta jsem vyrozuměl, že spáchal pokus sebevraždy na protest proti okupaci ruské, že Rusy nemá rád. Při této výpovědi byl již pacient pod vlivem dolsinu. Ještě v době, když byl na resuscitačním pokoji, vykřikoval nadávky na Rusy,“ popsal lékař, který popáleného Hlavatého ve vojenské nemocnici ošetřoval.  

Vzplál kvůli osobním problémům?

Dva dny po Hlavatého činu se ve zprávě krajského náčelníka Sboru národní bezpečnosti určené ministru vnitra Grösserovi  uvádí: Motiv jeho jednání vyplynul zřejmě z jeho osobních konfliktů a nikoliv politického přesvědčení, i když bylo ovlivněno bezpochyby psychózou činu Palacha. Jeho čin také nevyvolal v Plzni a v kraji celkem žádné vzrušení a po zveřejnění bližších okolností se obyvatelstvo dále uklidnilo,“ stojí ve zprávě.

Podle dobových svědectví se ale Hlavatý v srpnu 1968 ostře vymezil proti okupaci republiky. Nicméně jeho sebeupálení bylo prezentováno jako čin zoufalého, alkohol požívajícího nevyrovnaného člověka, který navíc po rozvodu ztratil kontakt s dětmi. To na něj podle okolí těžce doléhalo.

Popálený zemřel po pěti dnech, v sobotu 25. ledna 1969. Kromě toho, co uvedl ošetřujícímu lékaři v nemocnici, po sobě nezanechal žádné písemné vysvětlení svého činu. Za „Pochodeň č. 2“ je tak považován až čin Jana Zajíce z 25. ledna 1969. Hlavatý byl pohřben bez zájmu veřejnosti v rodinném kruhu.

Fotogalerie
6 fotografií