Už jako dítě fascinoval Jiřího Chocholáče obraz. Neuměl však malovat. Naštěstí ve třinácti letech objevil fotoaparát a ten už nikdy nevyměnil. Jako starší se dostal na fotografii na FAMU a po povinné vojenské službě se zabydlel v redakci pro armádu. Pracoval pro vojenský magazín Zápisník. Měl tam ale na starosti tu nejpříjemnější práci.

Práce pro armádu

Když jsem přišel do redakce, tak mi šéfredaktor řekl, že jsem mladej a budu fotit holky,“ směje se Chocholáč. V časopise totiž nikdy nechyběla slečna přes celou jednu stránku. Nejednalo se ale o žádné hanbaté focení: „Jednou nám vyčítalo vedení, že dívka má jeden knoflíček rozepnutý a jsou moc vidět prsa,“ vzpomíná fotograf a hned vysvětluje, proč měly slečny své čestné místo v časopisu: „Dívky tam byly proto, aby se vojáci potěšili a nevyhodili ten Zápisník hned,“ usmívá se Chocholáč.

V srpnu 1968 při invazi pěti vojsk Varšavské smlouvy fotografoval v ulicích jejich příjezd a odpor Pražanů. Armádní Zápisník dokonce publikoval mimořádné číslo, které bylo laděné proti „bratrské pomoci“. Jenže poměry se začaly rychle měnit i v liberální redakci: „Všichni byli tehdy pro Dubčeka a odsoudili okupaci. Po stranických prověrkách to bylo jinak,“ říká se smutkem v hlase fotograf.

Šok z Palacha

Když se Jan Palach 16. ledna 1969 zapálil před Národním muzeem, dozvěděl se to nejspíš z rádia: „Přesně to nevím, zpráva se šířila jako lavina celou Prahou,“ říká. Stejně jako celé Československo ho jeho čin šokoval a donutil k zamyšlení: „Trošku jsem se zastyděl. Nadával jsem na okupanty, ale odvážně jsem proti nim nic neudělal. Nevěděl jsem jak, a pak jsem se bál. Byl jsem šokovaný a smutný. Kolegové ho v té době ještě neodsuzovali, to přišlo později,“ vrací se k události.

Černá a důstojná Praha

Když vyšly tisíce Pražanů vzdát hold mladému studentovi, fotil přeplněné ulice a smuteční procesí. Praha byla tehdy celá v černém: „Všichni byli v depresi, smutní a zoufalí. Nikdo nebyl agresivní. Byl to důstojný pohřeb,“ popisuje pocity lidí. K rakvi Jana Palacha se chtěl Chocholáč dostat, ale přišel pozdě a novináře již nepouštěli.

Své fotografie pak ukryl doma pod koberec, kde zůstaly v bezpečí dvacet let. A po padesáti letech vydávají své svědectví. Má podle něj smysl pokračovat ve šlépějích Palacha i v současnosti? „V dnešní době nemá cenu opakovat podobný čin, ale musíme akceptovat poslání, které nám předal a které jsme převzali od Jana Palacha,“ říká závěrem našeho rozhovoru.

Fotografie z pohřbu Jana Palacha si můžete prohlédnout v galerii Skleňák na náměstí Svobody v Praze 6. K vidění jsou zdarma 24 hodin denně a vystavené do 17. února.

Fotogalerie
17 fotografií