7°C
Doma u své maminky Daniela Šinkorová našla svého plyšového medvídka, který jí byl v nejtěžších chvílích oporou. „Bylo mi zhruba šest let. Byla jsem nemocná. Hodně. (Nějaký zvláštní imunitní problém, se kterým si lékaři moc nevěděli rady. Už si to nepamatuji, radši). Bolavé vyrážky po celém těle, dva měsíce pravidelně injekce a mazání jodovou tinkturou. Plus dieta - jen tekutá strava!! Dodnes nezapomenu na řídkou bramborovou kaši, kterou jsem musela sát brčkem. Maminka s tatínkem mi slíbili, že poté, co mi dají poslední injekci, si v hračkářství můžu vybrat to největší plyšový “cokoliv”, co budu chtít. Tak to je ON,“ představila Šinkorová svým fanouškům plyšového medvěda a zároveň vzpomněla na zákeřnou nemoc.
Tenkrát nic většího a roztomilejšího v obchodě nenašla, a tak zvolila právě jeho. „A já ho už 40 let miluju. Je v něm tolik emocí. Když mi bylo špatně, objímal mne. Když jsem byla nešťastná, plakala jsem do něj. Když jsem něco provedla, byl mým obranným štítem. Když jsem měla tajemství, šeptala jsem mu ho,“ svěřila se Daniela s tím, že po jejím odchodu z rodné Nitry nyní medvídek leží u její maminky v posteli a ta ho dceři jen těžko půjčuje.
