9°C
Údajně jste trochu s panem Menšíkem zlobili, když se měla natáčet závěrečná scéna, kdy si Pavel Trávníček přijede pro Libušku Šafránkovou. Je to pravda?
„No trošku jsme tam slavili napřed. My jsme byli už od rána v takovém vánočním oparu. To víte, byla zima, tak se člověk tak průběžně zahříval. A pak jsme tam stáli vedle sebe a podpírali jsme se. Ale všechno to dobře dopadlo. Nebylo to nic velkého, že bychom se třeba ztratili. Byli jsme ukáznění.“
No údajně pan Menšík místo: Ať žije Popelka! zvolal: Prověřte Bangladéš…
(směje se) „Je to možné, ale vůbec si to nepamatuju.“
A na nějaké jiné historky z natáčení si vzpomínáte?
„Zrovna na jednu scénu s panem Hoppem, co hrál krále a nedávno bohužel zemřel. To byl zvláštní herec, který si zahrál dokonce i v oscarovém filmu.“
Povídejte...
„Bylo to, když jsme s klukama (Pavel Trávníček a Jaroslav Drbohlav) čekali a záběr byl na krále. Režisér Vorlíček mu říkal: Pane Hoppe, musíte jít k oknu, otevřít ho a zakřičet tam dolů na studenty – jako že na nás. On to udělal jednou – blbě, podruhé – blbě, potřetí – blbě a pak naprosto vážně řekl: Prokrista, to mám, pane režisére, současně jít otevírat okno a ještě mluvit? Přijde mi to velmi úsměvné na to, jakou kariéru on udělal.“
On to i sám pan režisér Vorlíček řekl, že s ním měl problém, protože pan Hoppe nechápal, co vlastně hraje, a roli chtěl pojmout plně jinak. A i tato scéna je v pohádce nakonec jinak. Z okna totiž nic nevolá, pouze ho otevře, podívá se a zase zavře…
„No tak možná odstranili to mluvení, vidíte to, já ji viděl jen jednou.“
A máte ještě nějaké další úsměvné vzpomínky?
„Vlastně ano, ještě s chudákem Honzou Libíčkem (preceptor v pohádce). Přivedli nám koně a jemu hucula. Ve filmu je vidět, že jde vždycky vedle něho, ale původně na něm měl sedět. Jenže když ho na něj posadili, tak se koni rozjely nohy do stran... Honza byl trochu silnější. Kůň padnul a bylo hotovo. Ten kůň se poch*al, pos*al, rozplácnul. To bylo hrozný.“ (směje se)
A jak jste s koňmi vycházel vy?
„Pamatuju si, jakou jsme z nich měli hrůzu, tedy z těch německých, protože nám tam dali nějaké koně v ceně ferrari, kteří byli nadupaní. Na českých to ale bylo v pohodě, to jsem zvládl. Zlomil jsem si tedy kostrč, ale dobrý…“
No moment, to asi moc dobré nebylo, ne?
„Vlastně celý film jsem jezdil se zlomenou kostrčí, což se nedá dát do sádry. P*del do sádry nedáte, že jo.“
Jak se to stalo?
„Každého, kdo poprvé přijde do jízdárny, chtějí shodit, protože se za to dává flaška. Já jsem dopadl z té výšky na takovou tu historickou hrušku a tam jsem si zlomil kostrč. Takže vždycky, když jsem pak při natáčení nasedal na koně, stála poblíž sanitka – tu česká, tu německá – s injekcemi. Opíchali mě a už jsme jeli.“
Jelikož se nenatáčelo jen u nás, ale i v Německu, musel jste nějak dojíždět?
„To bylo děsivé. Tenkrát jsem hrál naplno v Divadle Na Zábradlí, takže po představení večer člověka naložili do taxíku, vezli do Německa, tam jsem k ránu přijel, dal si dvacet. Pak jsem točil třeba do dvou hodin, znovu mě naložili a vezli do divadla a tak dokola.“
Libuška Šafránková byla a je velmi krásná žena. Neprali jste se o ni s ostatními kluky?
„Já myslím, že ne. Ale podle mě ji tajně miloval Vláďa Menšík.“
Vám se nelíbila?
„Tak jo, je to hezká holka, ale já mám radši jiný typy. Kdo se mně velice líbil, bohužel z toho nic nebylo, byla královna. To jsem se vytahoval na koni, ale nic. Byl jsem pro ni prd, Čecháček. Vůbec nezabrala.“
Jak jste se vlastně k roli Kamila, přítele prince, dostal?
„Tehdy mě Vorlíček vyzval,abych s ním hrál. Tak jsem si říkal, proč ne, s tím Vaškem Vorlíčkem se dobře dělalo a vždycky tam byla výborná parta a nějaké to koření české kinematografie, které mi tam dneska bohužel chybí.“
Jaké konkrétně myslíte třeba u Popelky?
„Láďa Menšík, Helena Růžičková... takoví lidé mi chybí. Ti, co dělali film obrovskou srandou a nádhernou událostí. Takže tato pohádka byla nabídka, na kterou se ne neříkalo. A Vorlíčkovi jsem vlastně nikdy neřekl ne.“
Zkoušel jste dosáhnout na roli prince?
„Ne, mně stačilo tohle. Já jsem scénář vlastně ani neznal. Dneska si ty věci čtu, ale dřív jsem si je nečetl. Ve startu byl člověk mladej a vděčnej, že něco má.“
Co je podle vás na Popelce odlišného od ostatních pohádek, že má takový úspěch?
„Myslím si, že je chytrá, jednoznačná. Dobro zvítězilo a v pohádkách musí zvítězit. To máte to samé jako veselohry, dneska není nic takového jako třeba Pane, vy jste vdova apod. Pořád se všichni něčím trápí, jsou zničení a to nikoho nezajímá. Popelka byla taková pohádka, u které nikdo nedoufal, že to bude pohádka pohádek, což je pravda, že dneska to pohádka pohádek je pomalu v celé Evropě. Krásné bylo, když mi kamarádi emigranti vždycky ještě za minulého režimu psali: Tak jsme tě zase viděli
v televizi.“
Sám jste ji viděl, jak už jste zmiňoval, jen jednou. Dokonce to bylo až v roce 2007, proč?
„Já se dívám na hollywoodské filmy. (směje se) Ale na sebe se nedívám.“
Přijde mi to zvláštní, když každý rok byla Popelka vysílána na Vánoce, ale nejen na ně. To se na ni nekoukaly ani vaše děti?
„Ani moc ne. Nejspíš to jednou viděly, ale nebylo to pro ně asi tak fantastické.“
Jaký to byl pro vás pocit, vidět poprvé pohádku pohádek s takovým odstupem?
„Říkal jsem, že se to Vorlíčkovi povedlo a já tam mám hezké okamžiky. Ale vícekrát jsem ji už neviděl. Myslím si, že víme, o co jde, a to stačí.“ (směje se)
