V roce 1967 se stal rumunským prezidentem Nicolaeu Ceausescu, jeden z nejkrutějších diktátorů Evropy. V prvních letech vlády to přitom vypadalo, že v Rumunsku se chopil moci liberální státník. Poté, co nastoupil, začala v zemi řada uvolnění. Ceausescu přesto, že byl zarytým komunistou, nebral Sověty jako bezvýhradnou autoritu. Ba naopak se snažil o navázání vztahu se západním blokem. Uznání si zasloužil poté, co se odmítl účastnit invaze Varšavské smlouvy do Československa, dokonce odsoudil invazi sovětských vojsk do Afghánistánu. Roku 1969 Rumunsko jako první komunistická země hostilo prezidenta USA (tehdy Nixon)! Ovšem to vše se změnilo poté, co se v roce 1971 vydal na cestu do Číny a KLDR. Po jeho návratu do Rumunska, se všechno změnilo. Vyhlásil tzv. kulturní revoluci.

Začala čistka. Ceausescu úspěšně budoval kult osobnosti a zbavoval se všech, kteří se postavili proti němu. Vybudoval jeden z nejtvrdších komunistických režimů v Evropě. Nechal zřídit tajnou službu, kterou nazval Securitate.  V rámci programu "systemizace" zlikvidoval tisíce vesnic a obyvatelstvo přestěhoval do městských sídlišť. Nakonec se nechal obklopovat pouze svou rodinou, jejíž členové zastávali významné posty ve státní správě. 

Lid hladověl. Byl proto založen program přidělování potravin. Ekonomická situace byla neúnosná a Rumunsko se potýkalo s obřím dluhem. Kvůli zahraničním dluhům mohla televize vysílat jen dvě hodiny denně, v bytech nemohla teplota překročit 14°C a svítit bylo povoleno jen jednou žárovkou 40W! „Mít o trochu víc jídla, žili bychom si jako za války…,“ vzdychal ironicky lid. Ačkoliv byl v Rumunsku hladomor, Ceausescu si nechal postavit obří palác, jenž je se čtyřmi miliony tun vůbec nejtěžší budovou planety!

Lid se začal bouřit. Osudným rokem pro rumunského diktátora byl rok 1989 v prosinci, kdy začala revoluce. Protesty vypukly 16. prosince, kdy se roznesla zpráva, že úřady hodlají zatknout kněze Lászlóa Tókése. Ceausescu se snažil obrovské protesty potlačit, jak armádou, tak svou tajnou policií, ale marně. Posléze se snažil uprchnout i se svou manželkou ze země helikoptérou, ale byl dopaden. Na Boží hod vánoční byl stanoven soud, který s diktátorem i jeho manželkou udělal krátký proces. Soud ho odsoudil k trestu smrti. Diktátora i jeho manželku po rozsudku vzali a odvedli ven, kde ho zastřelili. Popravčím, který diktátora s manželkou ve městě Targovišti zastřelil, byl Ionel Boyeru. Ten diktátora zastřelil hned vedle toalet na zmrzlém nádvoří. Boyeru pro The Guardian uvedl, že v posledních minutách Ceausescu zpíval komunistickou hymnu Internacionála a jeho manželka Elena křičela: „K čertu s vámi.“

„Jsem stále nervózní, když mám o tom mluvit. Jsou to dva životy, které jsem ukončil. Ve válce to je v pořádku, ale když zabijete dva neozbrojené lidi, to je velký rozdíl. Nepřál bych to nikomu, i přesto, že má práce je zabíjení lidí. Můj dědeček byl kněz, liberál, většinu života byl ve vězení. Byl opravdu šťastný po těch událostech, šťastný, že se změnil režim, že Ceausescu zemřel a tehdy mi řekl: Neměj obavy, vezmu všechny tvé hříchy na sebe,“ řekl a dodal: „Zastřelil jsem je velmi rychle. Myslím, že jsem jim pomohl zemřít důstojně.“

Fotogalerie
7 fotografií