Do práce na osm hodin chodí Češi sto let. A už 50 let je v sobotu volno
Poválečné Československo zavedlo osmihodinovou pracovní dobu, oficiálně se tak stalo 19. prosince 1918. Zákon platil až do roku 1965. Pětidenní pracovní týden se začal uplatňovat od října 1968.
Čerstvě zrozené Československo se před sto lety zařadilo mezi řadu evropských zemí, které krátce po skončení první světové války zaváděly osmihodinovou pracovní dobu. Oficiálně se tak stalo 19. prosince 1918 přijetím zákona číslo 91/1918 „o 8hodinné době pracovní“. Zákon platil až do roku 1965 a délka pracovní doby nesměla „trvat zásadně déle, než osm hodin ve čtyřiadvaceti hodinách nebo nejvýše čtyřicet osm hodin týdně“ (pracovalo se šest dní v týdnu).
Ještě na počátku 18. století pracovali dělníci v průmyslu až 16 hodin denně, ročně přes 3000 hodin. V první polovině 19. století už byla pracovní doba 12 až 14 hodin, před první světovou válkou se pak ve většině států pracovalo 10 až 12 hodin denně. Mnohaleté požadavky na zkrácení doby práce provázely koncem 19. a začátkem 20. století rozsáhlé demonstrace a stávky. Stávka amerických dělníků v Chicagu 1. května 1886, tvrdě potlačená policií, dala vzniknout Svátku práce.
Ani po roce 1918 ale neskončily další snahy o zkrácení pracovní doby, zejména té týdenní, zavedeno bylo například volné sobotní odpoledne. Už v roce 1956 poklesla na 46 hodin týdně, což potvrdil i zákoník práce z roku 1965, platný do konce roku 2006.
Od října 1968 pak byl postupně do praxe zaváděn pětidenní pracovní týden, od 90. let týdenní pracovní doba činila 42,5 hodiny, nyní to je 40 hodin. Od roku 2001 se totiž přešlo na „čistou“ dobu, do které se už nezapočítávají přestávky.
Potížista .