9°C
Lucie je cílevědomá mladá žena, která už v teenagerovských letech věděla, čemu se chce po zbytek života věnovat. Bylo tím tvoření originální módy, která podtrhne osobitost těch, kteří její kusy oblečení nosí. Vlastní firmu, oděvní značku Black Mountain, ale založila až několik let po absolvování Návrhářství a modelářství oděvů na Střední škole uměleckoprůmyslové v Ústí nad Orlicí.
Pražané její oblečení milují
Z Liberce se rozhodla prorazit i v Praze. A tak už od 1. října můžete navštívit její kamenný obchůdek ve Voršilské ulici, hned vedle designového obchodu Dyzajnoff. Sukně, šaty a kabátky pak představuje i na Dyzajn marketu, kde jí ze stojanů postupně mizí jeden kus za druhým, jak se její tvorba líbí. „Tvořím, ale své produkty nevnímám jako designovou záležitost, ale jako produkt s funkční a estetickou hodnotou. Nejedná se o minimalistickou nebo uměleckou záležitost, ale o věci, co mají dělat radost každý den,“ prozrazuje Lucie, jak přistupuje ke své práci.
Dnes se mladá tvůrkyně usmívá od ucha k uchu, jakou jí její práce dělá radost. Bylo ale i období, kdy měla spíš na čele vrásky. „Ve 13 letech jsem se rozhodla, že chci dělat tohle řemeslo. Rodiče mi ale říkali, že se neuživím, že textil nemá budoucnost,“ svěřila, jak ji rodina od jejího snu původně odrazovala.
Máme to v rodině
A přitom talent švadlen měly už generace před ní. „Babička měla za první republiky obchod s látkami, takže jsme doma měli kusy látek, mamka šila, vlastně všichni kolem mě umějí šít, takže mě to taky zajímalo. Existuje fotka, kde jako malá stojím s krejčovským metrem kolem krku, takže to asi osud tak chtěl,“ smála se.
Cesta ke kýženému cíli
Přestože byla na přelomu tisíciletí textilní krize, teenagerská naděje a sny umírají poslední. „V roce 2002 jsem nastupovala na střední školu, na krásný obor, o kterém si však nikdo nemyslel, že by se jím dalo uživit. Já jsem ale věděla, že tu školu chci a ‚musím‘ vystudovat, že to jinak nejde. Po absolvování střední školy jsem začala s různými pracemi, pět let jsem se hledala a zkoušela jiné,“ popisovala, že cesta až sem nebyla vůbec procházkou růžovou zahradou.
Češi chtějí kvalitu!
Dnes šatí českou klientelu. A tak se nabízí otázka, zdali se Češi spokojí raději s kvantitou než kvalitou. „Zákaznice umí ocenit, a poslední dobou i vyžadují, kvalitní materiál, který je příjemný na nošení a vydrží,“ prozradila, že se u nás najdou zákazníci, kteří nemají problém si za kvalitu připlatit.
Česko dle Lucie rozhodně nezaostává za světem, co se originálních tvůrců oděvů týče. „Myslím si, že jsme o textilní průmysl museli přijít, abychom si ho vydobyli zpátky. Nedařilo se mu, ale lidi si uvědomili, že chtějí víc. Po horším období je dnes jasné, a ukázkou toho je i Dyzajn market, že o český, autorský textil je zájem, a to nejen ze strany zákazníků, ale také lidí, kteří tvoří a navrhují,“ řekla s úsměvem návrhářka.
Umí se podle ní Češi oblékat? „Nevím, jestli je to o tom, že se umí nebo neumí oblékat, ale určitě se učí nebát se oblékat podle sebe. Je velký rozdíl, když se lidé oblékají uniformě tak, aby zapadli. Mně se naopak líbí, když se nebojí
projevit, vystoupit z davu a říci tak něco o sobě.“
