9°C
Za vznikem vlakového nádraží stála někdejší Rakouská severozápadní dráha (ONWB), tedy společnost, která ve druhé polovině 19. století budovala nové dálkové železniční spojení mezi Vídní a Německem.
Tato nová trať se na své trase Praze paradoxně vyhnula. Vedla z Nymburka přes Starou Boleslav a Mělník k severočeskému Děčínu. Do Prahy tak monarchistická drážní společnost navedla pouze odbočnou trať s koncovým nádražím. To bylo prozatímně na Rohanském ostrově, následně ale 10. května roku 1875 začalo fungovat definitivní nádraží, které nejprve neslo název Severozápadní. Šlo však o popisovanou skvostnou budovu na Těšnově. Historické souvislosti pro Blesk.cz uvedly České dráhy poskytnutím informací z časopisu „ČD pro vás“.
Oslavy a pád
Praha se mohla cítit dotčeně, že spojení mezi Rakouskem a Německem nevedlo právě přes ni. Krásná budova koncového nádraží odbočné trati však toto možné zhrzení plnými doušky nahrazovala. Šlo o stavbu s monumentálním římským obloukem, který dekorovalo sousoší Austrie chránící Orbu a Průmysl. Interiéry byly bohatě zdobené. Ruthova Kronika královské Prahy toto místo označila slovy: „[…] stavba tato by obstála lépe na hlavní třídě“. Architektonické dílo Karla Schlimpa oceňuje také publikace „Praha 1921“ Miroslava Honzíka, která o něm hovoří jako o „nejkrásnějším českém nádraží v honosném pseudorenesančním slohu“.
Dopravní rozvoj v následujících desetiletích bohužel pro tuto opěvovanou stavbu znamenal blížící se zkázu. Uplynulo téměř 100 let jeho existence, když roku 1972 přestala stanice Praha-Těšnov fungovat. „Už to intimní pražské nádraží dosloužilo,“ uvedla tehdy v krátké zmínce s posteskem Večerní Praha. Od té doby zůstalo místo nevyužité, až došlo k rozhodnutí definitivně stavbu zbourat kvůli magistrále. Demolice proběhla v březnu roku 1985.
