Po celé Praze se dennodenně pohybuje deset odečítačů PVK, kteří do terénu vyráží za každého počasí. Ladislav je už 16 let jedním z nich. „O odečtech jsem zpočátku nic nevěděl,“ líčí své začátky. Původně pracoval jako zedník, ale když se v inzerci dočetl o této pozici, zaujala jej natolik, že se ji rozhodl zkusit, a rychle si ji osvojil. Dodnes rozhodnutí nelituje. „Kdyby mne práce nebavila, tak bych ji nedělal.“

Kam slunce nesvítí

Jeho každodenní náplní je kontrola stavu vodoměrů všude po Praze. Nejčastěji musí slézat do sklepení nebo hlubokých a úzkých štol, které jsou plné pavučin, vlhkosti, slimáků i jiné drobné „havěti“.  Určitě to není práce pro každého,“ upozorňuje Ladislav. Už jen třeba to, že některé dekly na šachtách váží až 90 kilogramů - ne každý je schopen zvednout je sám. Práce není vhodná ani pro klaustrofobiky a arachnofobiky.

„Měl jsem na zaučení člověka, který když vlezl do šachty a viděl tam ty pavouky, tak se rozeřval. Majitelka domu vyběhla ven, co se děje, a já si už tehdy říkal – aha, tak ten to nejspíše dělat nebude,“ lomí rukama. Mimo to je při práci důležité zachovat si chladnou hlavu a racionální uvažování, protože nezřídka se stává, že při kontrole vodoměrů dojde i k setkání s problematickými majiteli nemovitostí.
Lezení do neznáma - i tak by se dala popsat náplň práce odečítačů PVK. Kolikrát totiž opravdu vlezou do prostor, kde je čeká nemilé překvapení.
Autor: David Zima
„Někdy někde narazíte na člověka, který může být agresivní. Stává se to,“ říká smířlivě Ladislav. „Lidé jsou různí, ale vy s nimi musíte vycházet.“ O to více si váží těch, kteří se k němu chovají s pochopením vůči náplni jeho práce. „V terénu jsme prakticky za každého počasí. Buď prší, je horko nebo je zima. Mně to nevadí, protože jsem dříve pracoval venku coby zedník prakticky neustále. Stává se ale například, když je třeba horko, že mi lidé nabídnou něco k pití.“

Není šachta jako šachta

Za největší svízel považuje Ladislav především zajištění přístupu do různých šachet, aby mohl odečet vodoměru uskutečnit. Často naráží na sklepení, která jsou zatarasená pískem či hlínou, zatopená, nebo na šachty, které jsou zborcené. „Ke každému vodoměru je jiný přístup, s tím se musí počítat,“ uvádí Ladislav.

Za nejhorší považuje takové, ke kterým se dá nesnadno vtěsnat nebo jsou až nebezpečně hluboké. Na ty je zapotřebí asistence kolegy. Bezpečnost je totiž v každém případě na prvním místě, takže zatímco jeden sestupuje do zdánlivě nebezpečného podzemí, druhý jej svrchu jistí.

Pes, který neštěká… kouše

Kromě problematického prostředí se ale odečítači musí vyrovnávat i s jinými neočekávanými problémy. Například pokud rodina v domácnosti chová psy. „Lidé z rodinných domků vás nalákají do zahrady slovy: Pojďte, nebojte se, to je hodný pejsek. Ale skutečnost bývá jiná,“ upozorňuje. „Kolegové třeba byli pokousaní, museli jít na vyšetření kvůli vzteklině.“

Zažil i takové příhody, kdy zdraví čtyřnohého mazlíčka zachránil. Jeden pudl byl totiž více zvědavý, než by bylo zdrávo. „Nemotorně se motal kolem šachty, až jsem musel paní upozornit na to, aby si jej raději vzala k sobě. Paní mi poděkovala, protože ten pejsek byl slepý a do té díry by jinak určitě spadl.“

Rušení „nočního“ klidu

Kromě pavouků, slimáků a všelijaké jiné podzemní havěti však odečítači přichází do styku i s něčím nečekanějším. „Hodně lidí, kteří mají blízko k drogám, potkávám zejména ve sklepeních na Smíchově,“ zamýšlí se. „Tuhle jsem třeba vlezl do sklepa, kde nefungovalo osvětlení. Já tam šlápl na něco měkkého, co začalo kňučet. Když jsem na »to« zamířil baterkou, zjistil jsem, že je to spící bezdomovec přikrytý matrací.“

Na druhou je Ladislav vděčen za to, že takoví lidé nebývají agresivní. „Nejnepříjemnější bývá hlavně to leknutí,“ říká. „Jindy jsem dělal odpočet, také ve sklepě, zrovna tak nesvítilo osvětlení, a najednou se vedle mne objevila dívka. Kudrnaté vlasy, špinavá – přesně jako čert z pohádek. Chvíli si mne prohlížela, neřekla ani slovo, a za krátkou dobu zase zmizela v přítmí sklepa. V první chvíli se člověk pochopitelně vyleká, co se bude dít. U neobydlených domů nevíte, co vás může čekat.“

PVK

PVK poskytuje vodu 1,29 milionům obyvatel hlavního města, k tomu dalším 205 tisíc obyvatel Středočeského kraje. Ke kontrole je určeno přes 114 tisíc vodovodních přípojek a přes 112 tisíc vodoměrů z metropole a jejího nejtěsnějšího sousedství. Celé toto množství musí zpravidla do roka, někdy i opakovaně, zkontrolovat 10 odečítačů, vybavených tím nejzbytnějším náčiním – šroubovákem, háčkem, detektorem plynu, helmou a samozřejmě odečítacím zařízením. Denně jsou přitom schopni zvládnout zhruba 50 domácností.

Fotogalerie
18 fotografií