* Jak se máte?

Byla jsem na pár dnů s Jiřím na výletě v Barceloně, takže mě pěkně bolí nohy. To víte, než všechno to, co chcete vidět, oběhnete…

* Ve svém věku, kdy mnozí žehrají na léta, na nudu, nebo naopak na to, co všechno už nezvládnou, vy máte jen dva dny v týdnu volno. Co všechno děláte?

Jak se rozjelo léto a města ožila, měla jsem hodně vystoupení na letních scénách. Hrát pod širým nebem sice miluju, ale když se k tomu přidala vedra, tak toho na mě bylo už trochu moc. Teď je to o dost lepší. Jenom jsem letos moc nepobyla na chalupě. Teď to doháním, protože je krásný podzim. I tak je práce dost. Občas rádio, sem tam televize, nějaké focení, napsat článek, takže jsem stále v pohotovosti. Taky je fajn, že jak se mi rozprchly kamarádky na chalupy a k moři, tak se mi teď vracejí. Už mi scházely, pokecat po telefonu není to pravé ořechové.

* Co vás na práci baví nejvíc a co naopak otravuje?

Pořád mě nejvíc těší být na jevišti, zpívat a povídat si s diváky. Důležité je, aby při tom byli kolem fajn lidi. Jeden trouba, a je po náladě. Co mě opravdu otravuje, jsou dlouhé cesty autem. Když zjistím, že jinudy než po D1 to nejde, mám po náladě.

* A co děláte, když nic neděláte?

Budete se divit, uklízím nebo vařím. Je to užitečné, je to vidět a nemusím nad ničím přemýšlet. Když jsem někdy trochu ve stresu, vytáhnu lux, něco naházím do pračky a je to lepší než jakákoli jiná terapie. Když je už všechno v lajně, utřu prach, dám si kafe a taky si povolím zmrzlinu.

* Taky jste řekla, že vám vadí, jak stárnete veřejnosti před očima. Mně naopak přijde, že jste musela vypít elixír mládí! Vypadáte neuvěřitelně mladě, jak ve tváři, tak postavou, ale i projevem – čiší z vás nakažlivá energie… Neprozradíte, jak to proboha děláte?!

Děkuji za poklonu. K tomu mohu říct, že zatím dobrý! Ale jako většina žen se denně ptám zrcadla: „Zrcadlo, zrcadlo, nechystáš na mě nějaký podraz? Nenadělilo jsi mi zas nějakou novou vrásku?“ Nebo se v něm prohlížím, jestli jsem to nepřehnala a nekoupila modýlek značky: „Ó mládí, kam prcháš?!“ Ale až tak moc věk neprožívám. Jistě v tom hraje roli i to, že na takové podružnosti nemám moc času. Jen občas mi dochází, kolik mi vlastně je. Vždycky jsem byla všude nejmladší. Jsem listopadová, takže jsem šla o rok dřív do školy i na konzervatoř, nejmladší jsem byla i v Semaforu. Tedy když nepočítám ty holčičky, co zpívaly s Jiřím Suchým Sluníčko, sluníčko. Teď už se karta asi obrátila, občas si všimnu, že jsem leckde nejstarší. Naštěstí mi to okolí nedává najevo. Ale vážně – snažím se, aby stopy mé dívčí krásy byly stále znát. Jen tak, asi z ješitnosti. Tak chodím pravidelně cvičit, snažím se málo jíst, hodně spát a občas si jdu koupit nějaké trendy hadříky. A také věřím, že smysluplná práce každého udržuje v té správné pohotovosti.

* Myslíte, že věk je tělesnou, nebo spíše duševní záležitostí?

A i B platí! Asi patřím k dámám, které stále všechno zajímá, leckam se vypraví, hodně čtou, chodí do divadla a mají spoustu inspirativních kamarádů. Jsem takový pilný mravenec, který všude vleze, aby zjistil, co je za rohem. Někdy mám pocit, že manželovi tím lezu trochu na nervy. Jindy je ale rád, že ho nechám v klidu doma. Domnívám se, že zvědavost a aktivita mi připomíná, že žiju, ne jen přežívám.

* Tělu dopřejete spánek a co duše? Máte recept, jak ji nechat odpočívat a nabrat síly?

Moje duše jásá, když se může setkat s někým inspirativním. Mám kamarádku, která mě zve jako hosta na Židovskou obec, kde se tak dvakrát do měsíce pořádá pro seniory Čaj o páté. Je to vždy setkání s člověkem, který je v nějakém oboru významný a uznávaný. Snažím se nikdy nechybět. Je to skvělá a pestrá společnost. Třeba doktoři Pavko nebo Koukolík v nás mají pochopitelně velmi pozorné posluchače. Ale fajn byla třeba i meteoroložka Taťána Míková, Jaroslav Dušek, skvělí byli Jiří Drahoš, Dana Drábová, Tomský, Fištejn a další a další. A ovšem můj obdivovaný profesor Milan Machovec, na jehož přednášky jsem chodila na filozofickou fakultu, který už bohužel není mezi námi. Kdybyste teď měla pocit, že mám komplex nedovzdělance, máte pravdu. Teď už mám naštěstí čas něco i dohnat. (smích)

* Máte při svém režimu babičky, herečky a zpěvačky vůbec čas se zaobírat tím, jestli vás někde píchne nebo zabolí, což se asi občas stane? Staráte se i o své celkové zdraví?

Myslím, že když už nám pánbůh nadělil tělo, je naše povinnost se o něj pečlivě starat. Když mě něco zabolí nebo se mi nezdá, jak to funguje, řeším to včas. Jsem přesvědčená, že za mužem, který se dožil vysokého věku, stojí žena, která ho zkrátka dostrkala k doktorovi a dohlíží na to, aby doma zdravě jedl a cvičil, když je to třeba. Ta, která mu po snídani přistrčí talířek s vitaminem C, hořčíkem, zinkem, béčkem, ginkgo bilobou a nějakým kolagenem. Ta nejpečlivější vybírá potraviny, které tyto prvky obsahují, a nespoléhá na bobule z lékárny. Jo a taky, pokud ten její není sportovec, musí ho každý den vyhnat na delší procházku.

* My, ženy, se musíme o sebe obvykle starat samy… Co u vás pozitivně funguje jako dobíječka baterek?

Týden mimo Prahu nebo lépe republiku, někde v lese nebo u moře. Příroda a volný režim.

* K vaší roli babičky – jak si ji užíváte?

Je to skvělé. Užívám si chvíle, kdy mě ta holčička poslouchá s výrazem: Kdo jiný než moje babička všechno ví? Ta důvěra je ale zavazující, tak se snažím probudit v ní zájem o věci, které opravdu stojí za to. Když jde ke mně domů, její maminka ví, že jedině bez mobilu. 

* Vaše dcera vystupuje s kapelou Yellow Sisters a úspěšná je také na sólové dráze jako Diva Baara. Jste po ruce, když je třeba pohlídat, vyzvednout, uvařit?

To se ví, že jo. Já se na to přímo třesu, protože co chodí Coco do školy, tak už ji vidím méně. Problém jsou jen soboty a neděle, to se stává, že obě, babička i maminka, někde vyzpěvují. Když mi ji pár dnů rodiče nedají, tak o ni žebrám. Někdy si ji večer vyzvednu na Vinohradech z rozhlasu, kam chodí do Dismanova souboru, jen abych si ji užila, a pak ji ráno doručíme včas do školy i se svačinou a napsanými úkoly. A to jí vezeme ze Strašnic až na Letnou!

* Co vás čeká v nejbližších dnech a týdnech – na co se mohou vaši příznivci těšit?

Já vlastně ani nevím. Veškerou agendu kolem vystoupení jsem před pár lety hodila na svého manžela. A teď se od něho radostně nechávám dirigovat. Na „fejsbuku“ to nenajdete, nějak se mi tím nechce zabývat. Sociální sítě jsem jaksi nepodchytila, aby si naopak ony neomotaly kolem prstu mne. V tom jsem asi „konzerva“. (smích)

* A na závěr – naše přání a cíle se v průběhu života mění. Jaké je teď vaše největší přání?

Protože už život nevidím jako dostihový závod, žádné konkrétní cíle si nekladu. Jedno přání ale mám, chtěla bych být dlouho zdravá a totéž bych moc přála svým potomkům, manželovi a dál už nebudu konkrétní, abych někoho neopomněla.