Laureát státního vyznamenání Michal David: Tohle jsou příběhy jeho 10 nej hitů!
-
Než Michal David (58) převezme státní vyznamenání, převyprávěl Blesku příběh svých největších deseti hitů. .„Myslím, že se týkají každého z nás, neb každý chce žít Nonstop, prožít si svoji Lásku z pasáže, svůj Discopříběh a chce mít svých Pár přátel,“ říká už od chvíle, kdy prosáklo, že bude vyznamenán.
- 1.
1980 – Chtěl bych žít tak, jak se má
„Moje první píseň, kterou jsem pro sebe složil a nazpíval. Text napsal Jarda Machek a já jsem písničku přinesl Frantovi Janečkovi poté, co jsme ji nahráli ve studiu. Franta ji nabídl do rozhlasu a ten ji začal okamžitě hrát. Za tři týdny se z ní stal hit. Právě tehdy jsem jel vlakem do Krkonoš za kamarádem a vedle mého kupé skladbu hráli a zpívali nějací teenageři, aniž by věděli, že sedím hned vedle. Měl jsem z toho takový zvláštní, ale moc příjemný pocit.“
- 2.
1981 – Nenapovídej
„Tu mi přinesl skladatel Zdeněk Barták s tím, že má nabídku, abych se v tehdejším Gottwaldově zúčastnil festivalu Intertalent. Já ji zazpíval a dostal cenu publika a druhou cenu poroty. Tehdy to musela vyhrát ruská zpěvačka. Lidi tam tenkrát nadávali jak špačci. Já byl ale rád i za to. Všem bylo jasné, že Ruska musela vyhrát.“
- 3.
1981 – Třetí galaxie
„Hodně jsem tehdy inklinoval k italskému popu, tak jsem nazpíval píseň Umberta Tozziho Stai stella stai. Michael Prostějovský ji přetextoval do češtiny pod názvem Třetí galaxie. Byl to dost avantgardní a protestní text. Na Supraphonu ji tehdy nechtěli schválit, když procházela cenzurou. Nakonec ji ale povolili. To byla málem má první zakázaná písnička.“
- 4.
1982 – Colu, pijeme Colu
„V té době jsme už jezdili po koncertech a týdně jsme měli osm koncertů. Hráli jsme dvojáky vždy od pondělka do čtvrtka. Chodily na nás hlavně děti, a tak jsme potřebovali nějaké písničky, které by vzaly za své. Tehdy strašně frčela coca-cola a tak vznikla tahle píseň. Text přinesl Franta Řebíček, můj zvukař, s kterým jsem nahrál všechny mé písně.“
- 5.
1983 – Nonstop
„Zdeněk Barták přišel s nabídkou, abych nazpíval titulní píseň do filmu Vítr v kapse. Franta Janeček ji odmítl, že to není žádný hit. My ji ale se Zdeňkem tajně nahráli a zařadili do filmu. Po měsíci z ní byl megahit, a když se to Franta dozvěděl, strašně zuřil. Jenže pak jsme měli dvojkoncert ve Varech a na tom odpoledním děti vyřvávaly: „Nonstop! Nonstop!“ Museli jsme ji hned nazkoušet a večer ji už zahrát. Přidávali jsme tehdy třikrát. Franta se nakonec omluvil, že to neodhadl.“
- 6.
1984 – Každý mi tě, lásko, závidí
„To jsem stál jednou na zastávce a čekal na tramvaj. Najednou začalo strašně lejt a já viděl holku, která se neměla kam schovat. Nabídl jsem jí, ať se schová se mnou pod mým deštníkem. Vyprávím tento příběh mému kamarádovi u piva a on mi hned druhý den přinesl text Každý mi tě, lásko, závidí! Tu dívku jsem pak pozval na oběd a je se mnou dodnes. Jmenuje se Marcela.“ (tehdy Skuherská, úspěšná profesionální tenistka – pozn. red.)
- 7.
1984 – Céčka, sbírá céčka
Opět Franta Řebíček přišel s nápadem, abych nazpíval píseň o céčkách. Tehdy to byly velmi oblíbené závěsy v bytech mezi futry. Ale děti si z toho začaly vyrábět náramky a náhrdelníky, vyměňovaly si je ve školách, hrály čáru… Téhle písně se prodalo přes dvě stě padesát tisíc singlů! Mysleli jsme, že to bude píseň roku, jenže to by nesměl Karel Vágner napsat pro Standu Hložka a Petra Kotvalda Holky z naší školky…“
- 8.
1985 – Největší z nálezů a ztrát
Jarda Soukup, který režíroval film Vítr v kapse, přišel s tím, že natáčí nový film Láska z pasáže, do kterého potřebuje tři písně. Hlavně jednu hodně smutnou, protože tam zemře hlavní představitel, kterého hrál Lukáš Vaculík. Hudbu složil Franta Janeček, nádherným textem ji obdařil Eda Pergner (táta Terezy Pergnerové – pozn. red.). Ten napsal i Nonstop a pak všechny písně z filmů Discopříběh. Největší z nálezů a ztrát je dodnes jednou z vlajkových lodí na mých koncertech.“
- 9.
1987 – Pár přátel
„Jednou jsem byl u táty na návštěvě ve Švýcarsku, kam po rozvodu s mámou emigroval se svou novou rodinou a mou sestrou. Zůstal jsem tam sám doma, všichni byli v práci nebo ve škole. Já tam tak seděl, a protože i táta byl pianista, začal jsem preludovat na jeho pianino. Napadla mě hezká melodie, při které jsem myslel na své kamarády a přátele v Praze. Hned po návratu domů jsem pustil demonahrávku Frantovi Řebíčkovi a ten napsal jeden z mých nejkrásnějších textů.“
- 10.
1987 – Discopříběh
„Další film. Bylo to něco zcela jiného – točilo se, až když byly písně hotové. Taky to bylo zajímavé tím, že já písně nazpíval a Ruda Hrušínský nejmladší ve filmu jen otvíral pusu. Učil jsem ho frázovat slovo od slova každou píseň. Byla to pro něho nová zkušenost.“