* Nepocházíte z Prahy a vaše maminka stále žije v Třinci, kde jste se narodila. Pro mladé je to vždycky poměrně spletitá záležitost, jak se v metropoli nejen prosadit, ale také ubytovat a zabydlet. Jak jste se do hlavního města „nastěhovala“ vy?
Já v Praze bydlím už sedm let! (smích) V patnácti letech jsem sem přišla z Třince na internát. Ale chvilku potom už jsem začala cítit, že potřebuji svoje soukromí – nebýt stále zavřená mezi čtyřmi stěnami, takže jsem pokračovala pronájmem bytu, spolubydlením, poté bydlením se sestrou a nyní bydlím sama.
* To jste toho už stihla hodně. Měly jednotlivé fáze každá nějakou svou výhodu nebo naopak nevýhodu? Někteří např. po letech na bydlení na internátě nebo na koleji vzpomínají s nostalgií, jiní o něm nechtějí ani slyšet.
Na jednu stranu je to opravdu skvělé, jsem ráda, že jsem si to zažila, protože člověk je bez rodičů, bez dozoru, takže možná nejen pro mě byl internát jedna velká párty (smích), ale postupem času jsem i já cítila, že potřebuju vypadnout. A to hlavně ze školy – z budovy, protože jsme internát měli přímo ve škole. Potřebovala jsem úplně změnit místo i lidi kolem sebe, už nám totiž doopravdy začalo „hrabat“ z toho, že se vidíme každý den. A také nedostatek soukromí – potřebovala jsem být aspoň občas sama, na chvíli se někam zavřít, to mi začalo hrozně chybět.
* A v kolika letech jste se osamostatnila?
Kolik mi tak mohlo být? Šestnáct sedmnáct…
* To je poměrně brzo – co na to říkala maminka?
Maminka byla naopak ráda, když jsem se stěhovala do pronájmu, sama mi ho pomáhala vybrat – tenkrát to byl ještě pokoj v rámci spolubydlení. A taky byla ráda, že když chtěla přijet za mnou do Prahy, mohla u mě přespat. To do té doby možné nebylo.
* V tuto chvíli bydlíte jak a kde?
Momentálně bydlím sama, se dvěma pejsky, v Malešicích. Přestěhovala jsem se teprve nedávno. Je to krásný prostorný byt a jsem ráda, že jsem v této lokalitě, protože tady jsou parky, klid, zároveň je to místo dobře dostupné z centra a také bezpečné. Jsem tu moc spokojená.
* Dva pejskové – vždyť vy teď máte pracovně hodně nabitý režim, Tvoje tvář je v podstatě tříměsíční každodenní práce. Jak to pejskové zvládají bez paničky, byť v krásném prostorném bytě?
Buď si je beru s sebou – mám na ně takový pohodlný kočár a v tom si je vozím. (smích) Nebo mám takového úžasného kamaráda, který mi je hlídá, nebo si tu prostě spinkají. Ale zvládají to…
* Dva pejsci v kočárku? Co je to za rasu?
Čivavy…
* Aha, tak to jo, ty se tam vejdou.
No, žádní labradoři. (smích)
* Ti, kteří přicházejí do Prahy „zvenčí“, vnímají možná ještě víc než rodilí Pražáci, jak je tu bydlení těžko dostupné. Vy za sebou máte vítězství v SuperStar spojené s poměrně slušnou finanční odměnou, pokud jde o Tvář, není tajemstvím, že je to i dobře placená práce – nepřemýšlela jste, že byste takto nabyté peníze investovala právě do bydlení?
Samozřejmě bych si chtěla koupit byt v Praze, ale realitní makléř, kterého jsem požádala o radu, mi řekl, že ještě tak dva roky by se do koupě nehnal. Že ceny bytů jsou nyní opravdu šílené. Takže teď to nechávám být, naštěstí s momentálním bydlením jsem opravdu spokojená, takže to nemusím řešit nějak naléhavě.
* Na druhou stranu ve vašem věku málokdo už uvažuje o tom, že by se chtěl na dalších dvacet, spíš třicet let uvázat hypotékou… Budete ty dva roky šetřit, nebo bude hypotéka i vaší cestou?
(smích) No, podle mě to asi skončí hypotékou.
* Kdybyste hledala nové bydlení, zůstávala byste ve svých oblíbených Malešicích?
Asi určitě, hledala bych tady, mně se hrozně líbí nové byty, které se tu stavějí, s velkou terasou, ale uvidíme…
* Maminku necháte v Třinci, nebo ji časem přestěhujete do Prahy?
Maminka je v tuhle chvíli v Praze častěji než v Třinci, protože jsme tady obě – já i sestra. Takže za námi jezdí, jak může. Ale z Třince se jí natrvalo nechce.
* Se sestrou Veronikou jste také chvíli bydlela, viditelně si rozumíte, proč nyní bydlíte každá sama? Kolik je vlastně sestře?
Sestra je mladší, je jí 19 let. Když jsme bydlely spolu, bylo to fajn, ale postupem času jsme začaly cítit, že každá potřebujeme své. Přece jen máme odlišné některé návyky, třeba uklízecí. (smích)
* V jaké profesi sestra působí? Točí se také kolem umění?
Je cukrářka, je opravdu šikovná a myslím, že má moc dobře našlápnuto.
* Můžeme skončit nějakým silným zážitkem z bydlení v Praze?
Jejda! I když určitě mě jeden napadá – jednou mě vykradli. V té době jsem bydlela na magistrále. To opravdu nebylo příjemné.
* Zloději, předpokládám, nebyli dopadeni… Co se vám ztratilo?
Vypáčili zámek. Sebrali mi šperky, power banku, prostě co našli.
* Moc vám přejeme, aby se nic podobného už nikdy neopakovalo a taky ať se Vám daří!
Děkuju! (smích)