9°C
Na počátku projektu impozantního funkcionalistického kostela stálo nadšení několika místních věřících. Široko daleko totiž nebyl svatostánek, který by pojal všechny křesťany v okolí. A tak obyvatelé 18. října 1928 založili Spolek přátel košířských kostelů, jehož primárním cílem byl vznik nové takové stavby.
Do jejich sbírky se tehdy zapojilo celé Československo. Podle dobových dokumentů Josefa Krušiny, zakládajícího člena spolku, posílali peníze bohatí profesoři i chudé švadleny. Nakonec shromáždili statisíce korun a zedníci tak mohli v květnu 1940 začít.
Tříkilometrový vlak
V té době okupovali Československo nacisté a získat stavební materiál nebo dostatek dělníků bylo náročné. Přesto šly práce přes různá zpoždění dobře. „Celou stavbu provedlo osm zedníků za osm měsíců – výkon úctyhodný!! Do té doby spotřebováno materiálu – cihel, vápna, kamene, cementu atd. množství, k jehož odvozu by bylo zapotřebí tři kilometry dlouhého vlaku sestaveného ze šestitunových nákladních aut, což přibližně znamená asi tolik, že by tato auta zaplnila zcela Václavské náměstí v Praze,“ píše v historickém dokumentu Krušina.
Nový kostel byl vysvěcený v roce 1942, ale svému účelu nesloužil dlouho. O tři roky později zuřily v Praze osvobozenecké boje. Během leteckých náletů byla vybita skla a poškozena omítka zbrusu nového kostela. V květnu pak nedalekou Plzeňskou ulici zahradily barikády, které Němci ostřelovali těžkými kulomety z letadel.
Provizorní márnice
„Během bojů sloužil kostel jako dočasná márnice. Byla v něm nižší teplota než v jiných stavbách. Podle některých svědectví do něj ukládali těla pražských účastníků bojů, ale i vlasovce,“ říká nynější předseda Spolku přátel košířských kostelů Vít Bobysud.
Dvě děti na Rakovnicku spadly do hluboké studny! Muž-hrdina je držel nad hladinou do příjezdu hasičů
Po druhé světové válce se musel kostel opravit, zdaleka ještě přitom nebyl dostavěný. Členové proto začali znovu vybírat dobročinné dary, ale tato činnost byla brzy státem zakázaná. V 50. letech byl zrušený i spolek. Veškeré další opravy a úpravy kostela dělali dobrovolníci.
Kolaudovali až po 58 letech
Po revoluci se vedl spor o to, komu církevní stavba patří, jestli magistrátu hlavního města, nebo římskokatolické církvi. Nakonec magistrát ustoupil a do kostela se po 58 letech konečně umístily zvony.
„V roce 2000 se do kostela konečně pověsily dva zvony, které tam nikdy dříve nebyly. Při té příležitosti se zjistilo, že budova nebyla ani nikdy kolaudovaná,“ směje se Bobysud. Nedávno také členy spolku překvapilo, že pozemky, na nichž kostel stojí, nejsou ve vlastnictví farnosti.
„Naštěstí nám je současná radnice na zastupitelstvu bezplatně převedla. V 90. letech totiž nikoho nenapadlo, že je potřeba vlastnit i pozemky pod kostelem. Ty pak připadly městské části, která je vrátila nám,“ dodává vděčně Vít Bobysud.
