7°C
Více než polovina dětí se děsí návratu do školy, mají strach z šikany
Stejně jako v Česku i ve Velké Británii dnešní den značí pro děti návrat do školních lavic. Celkem 10 milionů dětí se vydalo do škol, více než polovina z nich se ale do školy vrátit nechtěla. Nejednalo se o typické důvody jako „škola mě nebaví/učení mi nejde“, malí Briti se děsí svých šikanátorů, uvedl deník Telegraph.
Podle průzkumu YouGov, který provedla charitativní organizace Diana Award, jsou čtyři děti z deseti obětí šikany ve škole. Šikana má značný vliv na jejich psychiku a na jejich známky, děti se nechtějí hlásit při hodinách, některé z nich odmítají do školy chodit.
Potrestat šikanátora nestačí
Odborníci varovali, že i když si veřejnost uvědomuje, jak velkým problémem šikana je, přijatá opatření nijak nepomáhají a situace se nemění. Šikana se stává pro děti „normální“ součástí školní docházky.
Elizabeth Nassemová, psycholožka, která se problematikou šikany zabývá, uvedla, že školy – pedagogové i ředitelé, mají tendenci šikanu zjednodušovat. Trestají spíše individuální případy, než aby hledali příčinu problému. „Jejich řešením je udělit šikanátorovi trest, nebo nějak oddělit útočníka a jeho oběť. Nepátrají po tom, co se stalo, proč se dítě tak chová. To je chybný přístup. Musíme naslouchat dětem, slyšet jejich příběh,“ upozornila Nassemová. Dodala, že vyslechnout by se měly obě strany.
Problém je i u učitelů
„Školy musí změnit svůj přístup i celou hierarchii, na které instituce stojí. Stále rozřazují děti na základě jejich schopností, a to jen podporuje šikanu,“ vysvětlila psycholožka. Průzkumu YouGov se účastnily 1003 děti staršího školního věku (11-15 let), přes 51 % uvedlo, že má strach se při hodině přihlásit. Přes 40 % z nich přiznalo, že se kvůli svým vědomostem staly terčem šikany.
Zhruba 39 % dětí dodalo, že šikana má vliv na jejich známky a 38 % z nich se svěřilo s tím, že někdy raději zůstanou doma, protože mají strach ze šikanátorů. Pětina všech dotazovaných už kvůli šikaně musela změnit školu. Téměř polovina dětí se od počátku srpna děsí návratu do školy, důvodem je právě šikana.
Průzkum se zaměřil také na názory rodičů. Většina z nich oceňuje, že se šikana dostala do povědomí veřejnosti. Nicméně 7 z 10 rodičů jsou toho názoru, že snaha učitelů zakročit proti šikanátorům je nedostatečná nebo dokonce žádná.
Kyberšikana vs. „normální“ šíkana
Velká pozornost se nyní rovněž věnuje kyberšikaně, podle Nassemové to ale není takový problém jako osobní šikana, které musí děti čelit tváří v tvář svým spolužákům.
Nadaci Diana Award, která se zabývá bojem se šikanou, založili jménem své matky, princezny Diany, princové William a Harry. Podporu jí vyjádřilo nespočet celebrit a významných osobností, které v rámci kampaní sdílely své vlastí zkušenosti se šikanou.
Příběhy slavných
Dcera ruských a polských imigrantů a úspěšná herečka Tracy Ann-Obermanová uvedla, že dennodenně čelila rasistickým poznámkám o holokaustu. Model Brian Whittaker řekl, že se musel vyrovnat s útoky na barvu jeho kůže. „Aspoň, že nejsem černoch, pokřikovali na mě. Posmívali se mým zubům a já jsem se odmítal smát,“ vysvětlil Whittaker.
Svůj příběh vypověděl i olympijský medailista z Pekingu Tom Daley. „Z Pekingu jsem se vrátil jako čtrnáctiletý kluk s bronzovou medailí, rodiče mě hned poslali zpátky do školy. Byla to hrůza, utahovali si ze mě kvůli plavkám, které jako skokan musím nosit, i kvůli výšce, při obědě po mně házeli jídlo. Nechtěl jsem tam hodit, nechtěl jsem ani trénovat,“ svěřil se Daley.
To je zlé, to víme. Nezapomeňte na šikany od učitelů. Staré skoby se najdou dodnes.