„Vidím řady v modrých uniformách sestupujících dolů do údolí. Francouzi jdou zjistit, co všechno proti nim můžeme nasadit. Víme, že další Francouzi jsou někde za Vídní. Naše dělo je konečně opraveno, táhneme ho tam, kam poroučí důstojník,“ zní z dopisů z července 1809 Johana Nepomuka Prokeše, ohňostrůjce rakouské armády své milé a rodině. Do ruchu bitvy je čte organizátor připomínkové akce Ivan Vystrčil.

V tu dobu prchala rakouská armáda pod velením arcivévody Karla do Čech. V zádech měla silnou francouzskou armádu, která po sérii vítězství už měla obsazenou Vídeň. K rozhodujícím bitvám došlo u Dobšic a o den později u Suchohrdel v těsné blízkosti Znojma.

Vojska se utkala nejdřív u Dobšic. Vesnice byla během jednoho dne pětkrát dobyta a znovu ztracena, aby ji nakonec ovládli Francouzi. O den později už francouzská armáda u Suchohrdel měla drtivou převahu a rakouská armáda byla blízko zničení. Napoleonovi ale stačilo pouze nadiktování přísných mírových podmínek a ušetřil vojákům život.

Bitvy u Znojma 1809

Rakouské císařství mělo k dispozici pod velením arcivévody Karla Ludvíka armádu o síle 40 tisíc vojáků. Francii podporovaly oddíly z Bavorska, Bádenska a Hesenska. Do boje zasáhlo přibližně 36 tisíc vojáků, na bojiště jich ale dorazilo přibližně 100 tisíc.