7°C
Stěhovat je přijeli chlapi v kolečkovém křesle: Reakci zákazníků natočila skrytá kamera
Představte si, že si zavoláte stěhováky a místo „nařachaných“ vysokých chlapů přijede parta mužů na vozíčku. Ojedinělý sociální experiment se skupinou paralympijských sportovců natočila skrytou kamerou nezisková společnost Cesta za snem. Chce tak ukázat, že pokud se spojí handicapovaní se zdravými lidmi, tak společně dokáží takřka všechno. Video se záhy stalo hitem na sociálních sítích.
O co ve videu přesně šlo? Špičkoví paralympionici se přestrojili za stěhováky. Následně tak místo stěhovací firmy dorazili ke klientům muži na vozíku s předákem měřícím 135 cm. Reakce lidí spolek natočil na skrytou kameru.
„Já jsem tam byl pozvaný, a když mi kluci řekli, o co by mělo jít, tak jsem byl zvědavý na reakce lidí. Ty mě nepřekvapily, očekával jsem je. Když místo čtyř stěhováků přijedou čtyři vozíčkáři, tak je to zajímavé. Byly ale super, bylo vidět, že jsou překvapení. Nemohli jsme to sice moc sledovat, ale když došlo k vysvětlení, tak proběhly úsměvy a přišlo mi, že z některých opadla nervozita, protože si řekli, ježíš, budou nás stěhovat vozíčkáři,“ popsal svoje pocity z natáčení kapitán české sledgehokejové (hokej pro handicapované hráče, pozn. red.) reprezentace Zdeněk Šafránek.
Podle skutečné události
Videem prý chtěli ukázat, jak se lidi budou tvářit, když se handicapovaní dostanou do prostředí, kde nejsou očekávaní. „Posláním je říct dobře, všechno nejde, ale pokud se spojíme, tak dokážeme cokoli,“ vysvětlil vznik spotu.
Ten má zajímavé pozadí. „Vzniklo to podle skutečné události, kdy člověk, který hraje stěhováka Rafana, který se opravdu jmenuje Rafan, si přes internet koupil velký gril z Brna. A tak si napsal na Facebook, jestli někdo nejde kolem a nepřivezl by mu ho. Přivezli mu ho sledge hokejisti, kteří hrají v klipu. On se sám tenkrát leknul, bylo to pro něj pozdvižení, tak si řekl, co by na to asi řekli lidi, kdyby se to ještě trochu vyhrotilo,“ poznamenal pro Blesk Zprávy Tomáš Pchálek z Cesty za snem.
Všechny reakce si můžete přečíst zde.
Zároveň spot slouží jako upoutávka na Handy cyklo maraton 2018, kterého se účastní jak zdraví, tak handicapovaní jezdci, aby zdolali 2222 kilometrů za 111 hodin. Ten pořádá právě Cesta za snem. „Podařilo se to, vidělo to hodně lidí, oslovilo to hodně lidí, moc lidí mi psalo, 99 procent byly pozitivní ohlasy,“ zmínil Zdeněk.
Sám se ale závodu nezúčastní, v současné době ho sužují vážnější zdravotní obtíže, kvůli kterým bude muset podstoupit i operaci. To však prý nic nemění na tom, že se pravděpodobně objeví v pozadí akce jako podpora. „Budu pomáhat jako doprovod,“ dodal pro Blesk Zprávy.
Jízda startuje už za měsíc, má zmíněných 2222 kilometrů a týmy složené ze zdravých a handicapovaných lidí obkrouží republiku za 111 hodin. Čas prý zakladatelé, kterými jsou právě Tomáš Pchálek a Heřman Volf, vypočítali už před šesti lety, kdy se vším začínali. Jevil se prý jako optimální pro zdolání všech kilometrů.
Jak zachránit život
Zajímavostí je, že všichni účastníci dostanou stejnou medaili. Podle Tomáše se nehraje na to, kdo bude první, ale na to, jestli člověk zvítězí sám nad sebou a svými možnostmi.
Týmy jsou čtyř, osmi a letos poprvé také dvoučlenné. Celý tým i s podporou může mít ovšem třeba 20 členů. Účastní se ho jak profesionální sportovci s handicapem, tak lidé úplně zdraví. Letos se přihlásilo 42 týmů, které čítají asi 350 cyklistů. Pro srovnání: Ve slavném závodě Tour de France startuje obvykle dvacet až dvaadvacet týmů po devíti závodnících, což není asi 200 cyklistů.
Kromě toho ale má každý z týmů za úkol vzít si na starost člověka, který je například krátce po nehodě a zůstal nepohyblivý nebo jinak znevýhodněný, a pomoci mu navrátit se do života.
„Člověk je ve fázi, kdy ještě není schopný tohle absolvovat, je to o tom, jak ho zapojí v rámci možností. Naloží ho do auta, je s nimi třeba jeden den, je s nimi na startu, v cíli, takže co nejvíc ho zapojit už před startem i potom, když se dojede do cíle. Každý tým má svůj profil u nás na stránkách, sdílí fotky a podobně, my to sledujeme, a kdo vymyslí nejlepší kampaň pro svého patrona, tak získá pohár,“ vysvětlil Tomáš a přidal i jeden příběh za všechny:
„Měli jsme tam třeba holčinu, které bylo 15 let. Když nám ji rodiče přivezli ukázat, byla po operaci nádoru mozku. Přivezli holčinu, která koukala do země, nebyla schopná se na nás podívat, komunikovat, hrozně se styděla za to, jak dopadla a vypadá. Rodiče říkali, že zkoušeli psychologii, kněze a tak dále a pak přišel soused, který o nás slyšel.“
Slečnu Cesta za snem zapojila do jednoho z týmů a vyplatilo se to. Tým ji začal brát ven, na grilovačky a další aktivity. „V cíli maratonu to byla holka, která se smála, tancovala tam na vozíku. Rodiče tenkrát říkali, že jsme jí změnili život a že to, co nedokázali odborníci, se stalo hrozně jednoduchou věcí. Někdy se snažíme složitě něco měnit a něčemu pomáhat a přitom stačí jednoduchá věc,“ dodal Tomáš. O závodu tak hovoří jako o integraci v praxi. ¨
