7°C
Máte dvě děti – syna Jonáše (6) s herečkou Zuzanou Vejvodovou a třiadvacetiletého Nikolu, s jehož mámou jste se poznali velmi netradičním způsobem…
„To je vtipný příběh. Byl jsem dva roky na vojně, když po revoluci přišla nová pravidla – ženatí, sociální a zdravotní případy jsou po roce a půl propuštěni domů. Já nebyl ani sociální, ani zdravotní případ, tak jsem si řekl, že se ožením. Problém byl, že jsem nikoho neměl. Tak jsem obvolal pár kamarádek, jestli si mě vezmou.“
Což ale nevyšlo.
„Jejich partneři byli proti. Už jsem ztrácel naději, ale pak jsem se zastavil v Olomouci, kde jsem hrál v divadle, a potkal tam kamaráda. Ptal jsem se, zda by pro mě neměl nevěstu. Řekl mi o nějaké Simoně Hradilové, jenže mně jel za hodinu vlak zpátky do kasáren. Už jsem ztrácel naději, ale pak jsem šel na záchod, a najednou proti mně holka. Říkám: Nejsi Simona Hradilová? A ona, že jo. Povídám: Super, potřebuju si tě vzít.“
A ona souhlasila?
„Jo, říká: V klidu, kdy a co si mám vzít na sebe? Tak jsem jí řekl, že je to jedno, klidně šaty z operety. Pak opravdu za tři týdny přijela, za velkého smíchu jsme se vzali, pozval jsem ji na guláš a odjela s tím, že až to utichne, tak se rozvedeme. Po deseti měsících dorazila a za půl roku jsme měli znovu svatbu v kostele. Byli jsme spolu 13 let a máme syna Nikolu.“
Tak tomu říkám příběh. Kdo vybíral jméno pro syna. Přece jen Nikola se většinou používá pro holku.
„Chtěli jsme, aby měl iniciály NN. Tak jsme nakonec vymysleli Nikola. Vtipné bylo, že jsem tři měsíce po jeho narození dostal roli Nikoly Šuhaje loupežníka.“
Máte v záloze další neuvěřitelné příběhy?
„No zrovna se synem mám jednu úsměvnou historku. Byli jsme v devadesátých letech v Itálii na dovolené a měli jsme jet trajektem. Zaparkoval jsem do lodi auto a šli jsme se proclít. Jenže nastal problém. Já měl v pase syna jako Nikola F – feninimum – a manželka jako M – maskulinum. Za což mohla nějaká kráva z úřadu.“
Takže vás na trajekt nepustili?
„Naštěstí umím italsky, takže jsem se s nimi domluvil. Ale pořád se mě ptali, kde máme tu holku. Jenže oni už začali odvazovat loď a já říkám: Kluci, sorry, ale mně jede trajekt. A ten jeden celník mi říká: Tak běž. Hele, já mám stejnej problém. Víš, jak se jmenuju? Andrea.“ (smích)
Pojďme se vrátit do přítomnosti. Teď už máte novou partnerku, což málokdo ví. Všichni si stále myslí, že jste se Zuzanou Vejvodovou.
„Zaplať pánbůh, že to nikde moc nepsali. Ani bych to nedával sem. (směje se) Ale s Arianou jsme spolu už dva roky.“
A bude další syn?
„To už asi ne. Teda spíš určitě.“
Přítelkyně je filmařka. Je výhoda mít ženu z branže?
„Tyhle kecy jsou mýtus, zda mít, či nemít manželku z branže. Podle mě je to o lidech, o tom, co je stmeluje dohromady. O povolání nejde.“
A co stmeluje vás?
„Láska.“
I ta golfová? Vidím, že máte na sobě tričko s logem své golfové firmy, kterou jste založil s Davidem Suchařípou. Jak dlouho už se tomuto sportu věnujete?
„Hraju ho asi 35 let, někdy od roku 1984, kdy jsem začínal s muzikálovým režisérem Radkem Balašem. Tehdy tu byla asi stovka golfistů a pár hřišť.“
A vy jste je všechny objeli, že?
„Asi před dvaceti lety jsem seděl delší dobu na záchodě a přemýšlel, co bych asi tak dělal. (směje se) A tenkrát mě napadlo, že bych mohl objet všechna golfová hřiště v ČR, tehdy jich bylo 36. Nápad jsem dlouho nosil v hlavě. A pak, v roce 2015, jsme s Davidem seděli ve vířivce a popíjeli víno. Řekl jsem mu, co nosím v hlavě, a jemu to přišlo super. Jenže jsme se podívali na internet, kolik jich budeme muset objet, a světe, div se, ono jich vyskočilo 105.“
Přesto vás to ale neodradilo.
„Přesně tak, vymysleli jsme si značku Golf Circus a zadali si šibeniční termín, do kterého všechna ta hřiště objedeme. Nakonec z toho vyšlo 80 dní, jako cesta kolem světa. Koupil jsem si mapu ČR, pověsil si ji nad televizi a zapíchal si špendlíky do míst, kde hřiště jsou. Tenkrát se mi udělalo trochu nevolno z toho počtu. Ale túru jsme uskutečnili. Půjčil jsem si od kamaráda obytné auto, ujeli jsme s ním 4500 km, 800 km nachodili pěšky. Některé dny jsme hráli třeba až tři hřiště.“
Předpokládám, že těmito činy chcete golf trochu propagovat?
„Na golf se stále pohlíží jako na buržoazní sport, což mezi nás zaseli komunisti. Přitom golf by mohl hrát úplně každý. Pětileté dítě, osmdesátiletý stařec, profi golfista i začátečník.“
Spousta lidí to nevnímá ani jako sport. Myslí si, že si jen tak chodíte po greenu a občas ťuknete do míčku.
„To je velký omyl. Hřiště měří v průměru třeba šest kilometrů, ale jak člověk běhá za míčkem, nachodí jich i dvanáct. A ani to nevnímáte, protože je to zábavné. Ani omylem to není nuda. Vypnete u toho a můžete hrát klidně celý den.“
Plánujete nějaké další akce?
„Mimo to, že pořádáme turnaje a vymysleli jsme si i televizní pořad, se chystáme na další magořinu. Chceme s Davidem během 24 hodin odehrát sedm hřišť, což je zhruba 80 km. Na každé hřiště nám vycházejí tři hodiny a na přejezd půl. Dvě a půl hřiště budeme muset hrát dokonce s čelovkami a svítícími balonky.“
Vy jste Davida Suchařípu přivedl ke golfu. On vás k rallye. Věnujete se ještě autům?
„David je náruživý rallye jezdec. Jako chlapa mě motory baví a nechal jsem se zlákat. Dělám občas Davidovi navigátora. Jenže není čas. Motosport je navíc díra na peníze. Každopádně nedivím se těm, co se tomu věnují, je to skvělý sport.“
Motorky vás také lákají?
„U nich si neříkám jestli, ale kdy si s tou motorkou lehnu. Takže se od nich držím dál, protože vím, že kdybych tu sílu pod sebou pocítil, tak bych byl debil, kdybych toho nevyužil. A kdybych toho využil, tak si lehnu. Je to fascinující, ale mám z toho strach.“
Pocházíte z Hustopečí, nechtěl jste se někdy na Moravu odstěhovat a mít své vinařství?
„Ne, nikdy. To je strašně moc práce. Ale víno samozřejmě miluju, je to základní část mého jídelníčku. Stejně tak miluju bonmoty a hlášky z toho kraje.“
Mělo vliv vaše rodné zázemí na roli v seriálu Vinaři?
„Já to vlastně ani nevím. V době, kdy mě Tomáš Vican obsadil do Vinařů, jsme se neznali. Ale je pravda, že díky tomu, že odtamtud pocházím, se mi hrálo o dost lépe.“
Když už mluvíme o tom, co se vám dobře hrálo. Je pravda, že díky tomu, že jste holohlavý, vám více přisuzují role grázlů?
„To je taky mýtus, že když má někdo pleš, hraje grázly. Hraju prostě nějaké postavy. V každém z nás je něco dobrého a špatného. Nikdo není grázlem programově.“
Ale tak pleš je praktická, ne?
„Je senzační. Nemusím mít fén, šampony, nic… Vylezu ze sprchy, otřu ručníkem a hotovo.“
Jak jste vypadal dříve?
„Jako Arthur Garfunkel. Byl jsem takový andílek.“ (směje se)
Letěly na to holky?
„No vůbec právě. Pak to začalo padat a to taky nic, až když se projevil charakter, tak to začalo být dobrý.“ (smích)
Říká se o vás, že jste vtipálek. Jste takový i v soukromí?
„Já nevím, sranda je pořád. Kdyby nebyla, je nuda. Člověk vymýšlí různé hovadiny, aby se u toho bavil. Takže si myslím, že jsem v pořádku.“
Četla jsem o vás, že jste nikdy nechtěl dělat nic jiného než herectví. Ale taky to, že jste byl trochu jako Kvido v Báječných letech pod psa – recitátor.
„To je fakt, tedy až na tu ideologickou stránku, protože já jsem nerecitoval ty komunistický sra*ky. Měl jsem úžasnou učitelku, která mě dokázala připravit tak, že jsem tři nebo čtyři roky vyhrával na celé čáře recitační soutěže.“
Chtěl byste, aby šli synové ve vašich šlépějích?
„Mě naprosto uráží, když někdo říká, jak rozhodně nechce, aby jeho děti byly taky herci jako on. Vždyť tím popírá sám sebe. Jinak Jonáš je úplně jasnej. Opakuje, je vtipnej. Má to z obou stran, Zuzana je herečka a pochází z umělecké rodiny. Myslím si, že geny pochytil naprosto brutálně.“
A starší syn Nikola?
„Ten už tři roky žije v Dánsku a studuje marketing a management. Z toho herec asi nebude.“
Co se týče dětí, hrál jste ve filmu Bajkeři, kde jsou teenageři závislí na počítačích a mobilech. Jak jsou na tom vaši synové?
„Malej po počítači samozřejmě pokukuje, ale dáváme mu zdravé mantinely. A Nikola potřebuje PC ke studiu, i když je pravda, že ho občas přistihnu, jak na něm paří. Ale neujíždí na tom tak, aby čtyři hodiny mastil nesmyslné hry.“
Vy na něčem ujíždíte? Všímám si, že si rád dáte doutníček…
„Hulil jsem asi od svých 13 let. Pak jsem si řekl dost asi po dvaceti letech a přestal jsem úplně. Jenže jsem dostal roli ve Třech sestrách a měl jsem tam mít doutníček. Poprvé, když jsem si šluknul, tak jsem myslel, že mi to utrhne plíce. Asi po pátém představení jsem si vzal další ke kartám a rozjelo se to.“
Takže teď už jen doutníčky? To není nejlevnější zábava.
„Nejlevnější nejsou, ale já jich nekouřím tolik. Někdy si jich sice dám dvacet, ale většinou tak tři denně.“
Zeptám se vás nakonec, když nám začalo to léto. Jedete někam na dovolenou?
„Lidé nad tím ohrnují nos, ale já miluju Chorvatsko. Když jedu do Itálie, je tam všude plno lidí a špinavé moře, ale Chorvatsko je neuvěřitelné. Mám tam svoje oblíbené místo, kam jezdím už dvacet let a znám tam 90 procent lidí. Takže tam pojedu i letos. Nerad bych ale prozrazoval, kde to je. Jsem rád, že tam zatím nejezdí moc lidí a je tam klid.“
Video: Policajt z Vinařů Pavel Nečas: Zavinil jsem několik autonehod! Mohl za to alkohol?
Policajt z Vinařů Pavel Nečas: Zavinil jsem několik autonehod! Mohl za to alkohol? Markéta Reinischová, Jan Jedlička
A to,že miluje golf,je super
