7°C
Jak vaše potíže začaly?
„Seděl jsem s Natálkou Grossovou ve stínu na terase svého bytu na Miami, povídali jsme si o práci, o přípravách na Fantoma Opery, a najednou jsem dostal křeče v zátylku. Vždycky jsem měl problémy s krční páteří, tak jsem myslel, že je to z toho, ale tentokrát to bylo, jako by mi to mělo ukroutit krk. Jako by mě někdo sevřel do svěráku a začal jím otáčet.“
Prý pohotově zareagovala právě Natálka...
„Klel jsem jako satan, tak zavolala mámě. Než Šárka přijela, aby mě odvezla k lékaři, rozhodl jsem se nečekat a sjeli jsme do přízemí na recepci. Tam jsem si sedl a řekl, ať mi zavolají záchranku, že mi je špatně. Sanita přijela, naložili mě a jeli jsme do nejbližšího špitálu.“
Natálka jela s vámi?
„Ano, pomáhala v komunikaci s lékaři v angličtině. Jenže v nemocnici mě na tom lehátku, na kterém mě přivezli, nechali v bolestech zase čekat. Úplně jsem se svíjel.“
Bolelo vás i na prsou?
„Ne, v srdeční krajině ne. Ale měl jsem stále ty křeče na krku a v zádech. Poprosil jsem proto o sklenici vody a Natálka došla pro lékaře, který mě konečně vyšetřil. Natočil mi EKG, a prý že musím jet jinam, protože nemají kapacitu, nebo co. Přitom to bylo obrovské zařízení.“
Kam vás převezli?
„Do asi čtyřicet kilometrů vzdálené nemocnice. Létal jsem v té sanitce jako nudle v bandě, protože byla zácpa, doprava stála, tak jel řidič po krajnici. Tam už to bylo rychlé.“
Operovali vás?
„Ano. Přehodili mě z lehátka na operační stůl. Jak se mou lomcovali, hnuli mi s bederní páteří, doteď mě brní noha. Mám to stále před očima. Jeden zdravotník ze mě stahoval kalhoty a druhý mi před oči strčil papír a říkal: Podepište, rychle podepište! Neměl jsem brýle, abych se podíval, co to je, ale on mi vzal nesmlouvavě ruku a udělal jí asi na pěti papírech klikyhák. Pak už jsem se probudil na JIP.“
Jak tedy zněla jejich diagnóza?
„Náběh na infarkt, v závorce infarkt myokardu.“
Jaký vám provedli zákrok?
„Dali dva stenty. To jsou takové trubičky k rozšíření srdečních tepen. Ale dodneška jsem nedostal přesnou lékařskou zprávu, byť jsem ji urgoval.“
Jak dlouho jste v nemocnici byl?
„Asi dva dny. Ale během té doby jsem nezamhouřil ani oko. Necítil jsem se tam dobře.“
Proč?
„Musím říci, ke cti českému zdravotnictví, že to je nebe a dudy. Lidé, kteří to nezažili, si nedokážou představit, jak je americké zdravotnictví komerční. Mají sice špičkové vybavení, ale jste jejich zajatec. Mají spoustu zdravotníků, ale každého určeného na něco jiného. Připadal jsem si jako v servisu aut. Podezírám je, že v rámci té dobře placené mašinerie toho dělají víc, než je zapotřebí. Nedej pánbůh, aby se z českého zdravotnictví stal čistý byznys. Při té příležitosti dovolte, abych poděkoval panu profesoru Kolářovi, paní profesorce Adámkové, profesoru Špičákovi, docentu Zachovalovi, doktoru Lukešovi, doktoru Šmejkalovi a kolektivu sester v IKEM, kam od návratu docházím na kontroly.“
Vše dopadlo dobře!
„Po zdravotní stránce ano. Ovšem pikantní na celé věci je, že dvacet let jsem pojištěný u známé pojišťovny Allianz, která se ke mně postavila zvláštním, až macešským způsobem. Ještě před kolapsem jsem se totiž rozhodl, že v USA zůstanu o několik dnů déle, a moje asistentka měla domluvit prodloužení zdravotního pojištění v zahraničí. Protože mám u Allianz prakticky veškerý svůj soukromý i firemní majetek, mám stálého agenta, který k nám dochází. Teď má asistentka tvrdí, že s ním vše domluvila, on tvrdí, že ne. Výsledek je, že jsem několik měsíců v zahraničí pojištěný byl, a v rámci těch několika dnů, kdy došlo k těmto událostem, prý ne. Slovo proti slovu, protože žádost o prodloužení nešla písemně, ale ústně.“
Jak to budete řešit?
„Domníval jsem se, že se ke mně, jako k letitému a významnému klientovi, postaví vstřícněji. Máme dlouholetý vztah. Teď si opomenutím jednoho nebo druhého zaměstnance nad tím umyli ruce. Jedna věc je garance, ale existuje ještě jistá kulance. Bylo mi řečeno, že pan generální ředitel se k mému případu staví negativně. Přitom já jsem v tom nevinně. Dám si na ně propříště pozor a asi změním pojišťovnu. Nepovažuji to za seriózní.“
Na kolik se tedy účet za váš kolaps vyšplhal?
„Abych pravdu řekl, finální účet ještě nemám. Jeden účet je na 78 tisíc dolarů, další přišel na 17 tisíc dolarů za anestezii... V přepočtu se to pohybuje okolo dvou milionů korun.“
To vás asi nepotěšilo...
„Nenaříkám, jsem rád, že žiju. Mám chuť do práce. Jsem jako ten kůň, který tahal v dole, a když ho vyvezli nahoru, aby si odpočinul, tak umřel. Já se zatím vypřahat nechystám, už 14. září do GoJa Music Hall vracíme Fantoma Opery, což je dílo, které mi vlévá energii do žil.“
Video: Exkluzivně! Druhá Janečkova manželka Lilia o porodu ve vaně a péči miliardáře
Exkluzivně! Druhá Janečkova manželka Lilia o porodu ve vaně a péči miliardáře Tereza Kühnelová
