Při narození měl pan Šturm vážnou poruchu sluchu. „Narodil jsem se jako slyšící, ale o sluch jsem záhy přišel,“ líčí. O tom, jak choroba probíhala, ví jen z vyprávění. Sám si nepamatuje, že by kdy slyšel. Ale rozhodně to nepovažuje za nějaký handicap. Se svým osudem se statečně popral a kde může, pomáhá druhým. „Je to můj život,“ říká skromně.

Pan Šturm se narodil v roce 1955 v Praze. Vyučil se řemeslu, ale více jej to táhlo někam, kde by se cítil být více prospěšný lidem, které stihl podobný osud. Začátky přitom byly krušné, vzpomíná. „Za komunismu toho neslyšící lidé mnoho nemohli. Vše se v roce 1989 změnilo díky Sametové revoluci a panu Havlovi,“ líčí. „Od té doby je mnohem více možností tlumočení nebo studií znakové řeči.“

Odkázán na pomoc druhých sám pomáhá

Ačkoliv se bez pomoci tlumočící osoby prakticky neobejde, protože zná pouze znakovou řeč, kterou ne každý umí, sám je vždy po ruce, je-li třeba někde pomoct. „Často ho v pátek potkáme v montérkách, stará se totiž o budovu Pražského spolku neslyšících, kde často opravuje,“ vysvětlila Šárka Prokopiusová, prezidentka Svazu neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR. Pan Šturm je přitom předsedou Pražského spolku neslyšících.

Pavel Šturm si ocenění Ceny Olgy Havlové váží. Na snímku (zleva) s mluvčí Výboru dobré vůle - Nadace Olgy Havlové Veronikou Cézovou a s prezidentkou Svazu neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR Šárkou Prokopiusovou, která jej na cenu navrhla.
Autor: Nadace Olgy Havlové

Ač se to může zdát u neslyšící osoby k nevíře, dokáže ocenit i hudbu. „Strašně rád vnímám živou hudbu skrz tlumočení a její napětí umím vycítit i z otřesů, které nejspíše slyšící lidé tolik nevnímají,“ říká. Jinak moc problémů nepozoruje. Se svými nejbližšími se domluví skrze moderní technologie, například smartphony, které umožňují videohovory.

Dvojité ocenění

Za svou ochotu pomáhat druhým byl Pavel Šturm oceněn v pondělí 23. Cenou Olgy Havlové. Ta náleží lidem, kteří mají nepříznivý zdravotní nebo sociální stav. Každoročně ji uděluje Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové. Pan Šturm je jedním z řady lidí, kteří dlouhá léta pomáhají druhým i přes své vlastní zdravotní potíže. O to problematičtější jeho handicap je, že na první pohled není vůbec vidět, na rozdíl třeba od slepců. Jejich údělu lituje však více.

Nedovedu si představit slyšet a přijít namísto toho o zrak,“ uvedl pan Šturm. „Já ve své podstatě žádné problémy nemám. Nevnímám to tak. Mám spokojenou rodinu, dvě děti. Důležité je, být zdravý, a pak jde vše, když se chce.“ Svým optimismem a zápalem je proto velkou inspirací pro ostatní.

Při přebírání ceny neskrýval dojetí. „Jsem hodně překvapený, že jsem cenu získal. Velmi si toho vážím a jsem rád, že mohu říct, že jsem něco dokázal,“ sdělil skrz tlumočnici pan Šturm. Událost byla o to radostnější, že se mu v čas ceremonie narodilo čtvrté vnouče.
Fotogalerie
17 fotografií