7°C
Před Vánocemi 2016 jste měl v Praze fenomenální úspěch. Pamatujete?
„Jistě, bylo to super. Patřilo to k těm nejlepším koncertům. Totiž vždycky se snažím podat výkon a co nejvíc si to užít, ale v Praze to bylo parádní. Super nálada, lidi neuvěřitelní. To si uvědomíte, jak milujete svou práci. V takových chvílích jsem nejšťastnější člověk na světě.“
Stihl jste si posledně prohlédnout Prahu?
„Tehdy jsem přijel jen na koncert. To jedete rovnou do haly, pak se hned přesouváte dál. Ale teď to budou dva dny, tak čekám, že si půjdu město projít, prohlédnout, užít si ho.“
Máte nějaké konkrétní plány?
„Zatím ne. Chci jít ven ve dne i v noci, nebo se aspoň nechat provézt autem. Přece jen je Praha jedno z nejkrásnějších měst světa, všichni to říkají.“
Takže jste dosud neochutnal ani českou kuchyni, ani naše pivo?
„Ne, ale chci to napravit! Rozhodně do nějaké restaurace zajdu. A pivo mám rád, takže bez obav, rozhodně si dám!“
Však budete slavit narozeniny…
„Ano, budou to speciální dva dny. Každý koncert, na němž někde slavím narozeniny, je extra a zábavný.“
Přivezete i rodinu? Annu Kurnikovovou a vaše dvojčata?
„Na tuto šňůru ne, hodně se na ní cestuje, pět koncertů během sedmi dní ve třech zemích. Děti mají jen čtyři měsíce, je ještě moc brzo brát je po světě. Ale přál bych si je mít u sebe, to je jasné.“
Znáte nějakou českou hudbu či muzikanty?
„To pardon, ale moc ne…“
Co chystáte na show?
„Bude to průřez mou tvorbou. Ale bývá to hodně spontánní, patří to k mým koncertům cítit a reagovat na fanoušky. Nejdůležitější je mít energii, dobré rozpoložení. Vždycky mám na paměti, jak je důležité se bavit. Lidi cítí, jestli si to užíváte, nebo ne. Každopádně to bude ještě silnější show než minule, hudebně i produkčně. Pořád makáme, vylepšujeme. Doufám, že si lidé ty dvě hodiny řádně užijí!“
Jak mi volal Enrique
Telefon na hvězdy Iglesiasova formátu neseženete, takové rozhovory se domlouvají přes agentury či pořadatele koncertů. A volají oni vám, ne naopak. Do Blesku přišla nabídka ve středu s tím, že rozhovor bude v pátek v sedm večer přes Skype. V pátek odpoledne to ovšem začalo vypadat bídně: Enrique se prý včera zdržel ve studiu a dohání resty s novináři domluvenými na čtvrtek. Už jsem přestával doufat, když se asi v devět ozvala česká agentura, že za chvíli můžeme být spojeni. A vskutku za pár minut vidím příchozí hovor – na telefon, nikoli Skype – s americkou předvolbou. U aparátu ovšem byla jen jakási slečna z agentury. „Ahoj, za chvíli vás spojíme s Enriquem. One second…“ Tichých a napínavých sekund to bylo přesně 64, jak jsem odečetl později z diktafonu, ale budiž. „Nazdar, Martine, tady Enrique,“ spustil Španěl angličtinou vypilovanou po letech života na Floridě k dokonalosti. „Díky, že jste se zvládl takhle narychlo nachystat, máme tady trochu chaos…“ omluvil se dokonce a požádal o otázky.
