Bankrotují hlavně Češky do čtyřicítky s dluhy na domácnost, odhalil expert
Typický český bankrotář je žena mezi 25 a 40 lety se středoškolským vzděláním, která si půjčila na domácnost, dluhy neřešila nebo „vytloukala“ půjčku půjčkou. A ocitla se v dluhové pasti. Blesk Zprávám to řekl David Šmejkal, ředitel jedné z neziskových organizací, které se oddlužením zabývají. Do vybavení domácnosti počítá i elektroniku, tedy třeba novou televizi. Osobní bankrot je aktuálně dostupný pro lidi, kteří jsou schopni za pět let splatit alespoň 30 procent svých dluhů, zbytek je jim následně odpuštěn. Do budoucna by ale mohly být podmínky méně přísné.
Sto tisíc lidí si aktuálně prochází přísným režimem oddlužení, kdy jim na živobytí zůstává jen nezbytné minimum. Žádná dovolená, žádné zbytečné útraty. Pro samostatně žijícího člověka bez dětí je to jen něco přes tři tisíce na měsíc. Zbytek výdělku putuje na dluhy. „Ten život v oddlužení není jednoduchý. Člověku zůstane jen nezabavitelná částka, vše ostatní se strhává. Je to podobný režim jako v exekuci,“ přibližuje Pavel Šmejkal, ředitel Poradny pro finanční tíseň.
„Na začátku máme vždycky dlužníka, někoho, kdo nezvládá splácet svoje dluhy. Kdo chce vstoupit do oddlužení, musí splnit podmínky. První je, že musí mít více věřitelů. To znamená třeba dluhy u jedné a druhé banky, nebo u banky a nějaké nebankovní instituce, nebo u mobilního operátora a dodavatele elektrické energie,“ dodává. Připomíná, že člověk musí na začátku oddlužení prokázat, že splatí alespoň 30 procent všech svých celkových dluhů za pět let. Právě tyto parametry se ale zřejmě budou měnit, návrhy už leží v Poslanecké sněmovně.
Typickým bankrotářem je pak v Česku podle Šmejkala středoškolsky vzdělaný člověk, častěji žena, ve věku od 25 do 40 let, který své problémy buď vůbec neřeší, nebo „vytlouká klín klínem“. Tedy řeší půčky dalšími půjčkami. Teprve po třech letech se rozhodne vyhledat pomoc v neziskovém sektoru. Neziskovky řeší v Česku 80 procent všech návrhů na oddlužení.
Na vině jsou ledničky, pračky i televize
„Závazky vznikly nejčastěji na vybavení domácnosti. Ať už bílou elektronikou nebo televizory, Hi-Fi soupravami. Velká část dlužníků má své závazky vůči prodejcům telekomunikační techniky, mobilním operátorů. Je i velká část dlužníků, kteří si způsobili své dluhy nezodpovědným přístupem – například jízdou na černo nebo nesplácením různých poplatků vůči obcím a městům, daní nebo sociálního a zdravotního pojištění,“ vypočítává ředitel poradny. Do nezvladatelných dluhů se tak můžete dostat třeba i za pokutu v MHD nebo za nezaplacení poplatku za popelnici.
Šmejkalovi přitom pod rukama projdou ročně tisíce lidí, kteří se snaží o nový začátek. „V dobách největší ekonomické krize v letech 2009-2013 to bylo kolem 12 tisíc klientů ročně. Teď, když se nám ekonomicky daří, tak máme kolem 800 klientů měsíčně. To znamená kolem 10 tisíc klientů ročně. Provozujeme bezplatnou linku,“ shrnul odborník čísla za poslední roky. Poradna při finanční tísni je přitom jen jedna z řady neziskovek, které se podobnou agendou zabývají.
Nesplatit vůbec nic? „Divné“
Ve Sněmovně už prošla prvním čtením novela zákona, která se osobních bankrotů týká. Ministerstvo spravedlnosti ale zřejmě s 0 procenty za 7 let neuspěje. I když se ministr v demisi Robert Pelikán (ANO) brání, že o úplnou amnestii tak zcela nejde.
„Chybí data, která by ukazovala, že v zemi, kde mají tento systém, se projevilo viditelné zneužívání, nebo že u nás, když se zavádělo to dnešní oddlužení, došlo k nějakému masivnímu zneužívání,“ argumentuje Pelikán.
„To je sice varianta předkladatele, ale ta zatím nemá všeobecnou důvěru. Jak se na to dívám já? Splatit věřitelům nic je divné a dělat to sedm let je ještě více divné. Pravda je, že to statistiky nepotvrzují. Je to pouze nějaká extrémní možnost. Diskuze kráčejí spíš jiným směrem,“ poznamenal Šmejkal po semináři, který se na téma oddlužení ve Sněmovně také pořádal.
„Ta možnost pětiletého splácení tak, jak je dnes, ovšem s širší úvahou soudu na konci, jestli se dlužník poctivě snažil zaplatit podstatnou část svých závazků, to je příhodnější té situaci. Jsme zvyklí na pět let a 30 procent, zkusme tedy rozvolnit ta pravidla tak, aby bylo na soudci, jestli může být ta 30procentní hranice na konci porušena nebo musí být splněna,“ doplnil svůj pohled.
Například opoziční TOP 09 chce podle Dominika Feriho hranici 15 procent za sedm let. Pro podobnou variantu je schopna zvednout ruce. Pro stávající Pelikánův návrh by aktuálně nehlasovala ani ODS, i ta chce alespoň nějakou hranici v zákoně ponechat.
a to je chyba a melo by se to zmenit. 1.Ten kdo pujcuje si ma sam overit komu pujcuje, jestli to dotycny bude mit schopnost splacet a pokud pujcuje bez ruceni, mel by nest i risk. Vzdyt od toho take inkasuje vyssi urok. 2. Kdyz klient ruci domem - podle zakona vsichni co jsou vlastnici domu , musi souhlasit s pujckou. Nemelo by byt mozne, aby si jeden z manzelu pujcoval na barak, aby ten druhy o tom nevedel.