8°C
Národní muzeum se od svého založení značně změnilo. Kdyby se naši předci dostali do současnosti, byli by překvapeni z nárůstu množství sbírek, z místa umístění i ze samotného názvu. Za vznik vděčíme osvícenské šlechtě v čele s hrabětem Kašparem Maria Sternbergem. Od roku 1818, kdy jej 15. dubna slavnostně schválila zemská šlechta, vystřídal ústav hned několik jmen. Nejprve mu říkali Vlastenecké muzeum, později České muzeum a od roku 1854 Muzeum Království českého.
Stěhování muzea z místa na místo
Prostory se také měnily. „Zpočátku se shromažďovaly sbírky v minoritském klášteře svatého Jakuba na Starém Městě a v soukromých bytech,“ prozradil kurátor oddělení starších českých dějin Lubomír Sršeň z Národního muzea. Rok od založení mělo muzeum první oficiální místo na Hradčanech ve Šternberském paláci. K Václavskému náměstí se přemístilo až v roce 1846, ovšem do vedlejší ulice.
„Muzeum tehdy zakoupilo Nostický palác v ulici Na Příkopě, tehdy ulici říkali Kolovratská třída,“ prozradil Sršeň. Ale ani tyto prostory nebyly dostatečné. Ústav potřeboval něco mnohem většího.
Nábřeží i Karlovo náměstí
Muzeum během prvních sedmdesáti let stále hledalo místo, kde by zakotvilo. Už František Palacký v roce 1840 vymyslel stavbu na Smetanově nábřeží. „Chtěl vystavit středisko vědy a kultury. Součástí mělo být nejen muzeum, ale také výtvarná akademie, konzervatoř a Průmyslová jednota,“ svěřil Sršeň. Tehdejší doba ale na velkolepé nápady Palackého nebyla připravená. Přitom řadu z nich využil o mnoho let později architekt stávající historické budovy na Václavském náměstí Josef Schulz.
Začátkem druhé poloviny devatenáctého století doufal zemský výbor, že by budova mohla stát na Karlově náměstí. „Prostor se nacházel poblíž Novoměstské radnice. Plocha měla 1200 metrů čtverečných,“ vyprávěl Lubomír Sršeň. Jenže tehdejším radním se tento nápad nelíbil. A tak trvalo dalších několik let, než se objevilo současné místo.
Místo na Václaváku
V roce 1876 dostal ústav obrovský pozemek s více než 13 500 metry čtverečnými, které Karlovo náměstí strčily do kapsy. Navíc se prostor nacházel nad právě bořenou Novou Koňskou branou v horní částí Václavského náměstí. Ideální místo si Národní muzeum nechalo dodnes. Získáním pozemku komplikace neskončily. Konkurz na návrh budovy byl vypsán až 7 let poté.
„Architekti museli dodržet podmínky 4100 metrů výstavních ploch, pro sbírky kulturně historické asi 2180 metrů a pro knihovnu asi 350 metrů. V dnešní době je zajímavé, že moc nepočítali s prostory pro depozitáře. S těmi přitom počítal i Palacký ve svém návrhu roky předtím,“ popisoval původní návrh ústavu, kdy se počítalo pouze se skladištěm pro 300 tisíc knih.
Pantheon vyhrál
Z původních 27 návrhů soutěžících vyhrál realizaci projektu architekt Josef Schulz, který se v roce 1885 dal do stavby. „Svým návrhem zaujal díky obohacenému stavebnímu programu, který doplnil o ideu ústředního slavnostního Panteonu,“ vysvětloval kurátor. Velkolepý projekt pak dokončil zdárně v roce 1891.
A jak to vypadá s Národním muzeem dnes?
Dnes je Národní muzeum největším muzeem České republiky. Pod taktovkou má přes 20 milionů sbírkových předmětů. Zatímco v minulosti začínalo s jednou budovou, dnes má pod svou správou 15 pražských i mimopražských objektů, ve kterých představuje stálé expozice i tematické výstavy.
