9°C
*Dane, komu je Rozárka podobná?
„No přece mně! Ty oči, nos, tváře, to jsem jasně já! A má i toho černého kačera na hlavičce, jako jsem měl také já.“
*Jaký to byl pocit, když jste dcerku poprvé držel v náručí?
„Nevěděl jsem vůbec, jak ji mám uchopit. Bál jsem se, že mi vypadne. A když se mi ji konečně podařilo podat Barborce, byl jsem celý zpocený a musel jsem si sednout.“
*Kdy jste poprvé zatoužil mít potomka?
„Už když jsem byl mladej kluk, to byly ale jenom takový puberťácký myšlenky. Úplně vážně jsem po dítěti zatoužil asi tak ve čtyřiceti letech.“
*A proč to nevyšlo?
„Nemohl jsem najít partnerku, se kterou bych chtěl založit rodinu. A jak roky běžely, tak jsem to, že se nějaká prima ženská ještě najde, už pomalu vzdával. A s tím i potomka. A najednou jsem potkal Barunku…“
*S vaší první manželkou tanečnicí Libuší Haraštovou jste rodičovství neplánovali?
„Kdepak. Byli jsme hrozně mladí. Rozhodně já jsem se tehdy na otcovství určitě ještě vůbec necítil.“
*Rozárku jste s Barborkou plánovali?
„No jasně. Dohodli jsme se a, jak se říká, dělali na tom. Určitě jsme ale nečekali, že se to povede tak brzo. Ono se to ale povedlo a my z toho měli oba velkou radost.“
*Dohodli jste se také, že nebudete asistovat u porodu. Proč?
„Oba dva jsme velmi konzervativní. Kdysi to probíhalo tak, že přišla porodní bába a zavelela: Přines horkou vodu a vypadni! Myslím, že to bylo správné, protože porod je podle mne velmi intimní a čistě ženská záležitost. A stejně tak to vnímá i Barborka.“
*A kde jste tedy byl, když se Rozárka klubala na svět?
„Stál jsem za dveřmi porodního sálu a bylo to šílené, byl jsem úplně mimo. Za těmi dveřmi bylo ale téměř všechno slyšet a já jsem to v jednu chvíli najednou nevydržel a vtrhl jsem tam. Vrhl jsem se k Barborce, objímal ji, líbal a snažil jsem se jí strašně moc pomoct.“
*Takže jste nakonec přestřihl pupeční šňůru.
„Ale vůbec! Já jsem Barborku sice objímal, líbal, ale vůbec nikam jinam než na ni jsem se nedíval! Byl jsem ze všeho v šoku. Jen co jsem spatřil i Rozárku, hned jsem zase mizel. To už probíhaly poporodní bolestivé věci a to už jsem tam opravdu neměl co dělat.“
*Zmizel jste slavit její narození?
„Ještě ne, počkal jsem si za těmi dveřmi na holky a dvě hodinky potom s nimi pobyl a vychutnával si tu slast, to moje největší štěstí v životě, o kterém jsem neměl ani tušení, že je tak překrásné. Snažil jsem se toho nádherného pocitu pořádně nabažit, vždyť to bylo poprvé, a potom jsem holky nechal, aby si odpočaly, a namířil si to do Jevan.“
*A tam jste ji zapili?
„No jasně! Kde jinde? Jevany jsou moje rodná víska. V místní hospodě jsem s kamarády z dětství slavil narození Rozárky a bylo to moc milý, pěkný a veselý.“
*Kdy jste šel do postele, pokud vůbec?
„V hospodě jsme skončili poměrně dost brzo. Ono to totiž poměrně brzo i začalo. A protože se slavilo celkem velmi intenzivně, tak to dlouho nemohlo ani vydržet...“
*Takže k vaší nemocné slinivce jste moc zodpovědný nebyl?
„Přestal jsem na ni absolutně myslet, to je pravda. Byl jsem ale opatrnej. Před slavením jsem se pořádně najedl a ředil jsem, ředil. Na jednoho panáka jsem vždycky vypil tři deci vody.“
*Komu prvnímu jste tu radostnou zprávu sdělil?
„Tak mé matce a potom rodičům Barborky, to jsem jí slíbil. A hned nato mému milovanému strýčkovi a dalším.“
*Gratulantů bylo asi moře. Byl mezi nimi i pan prezident?
„Byl. To moje velké štěstí jsem mu musel také zavolat. Měl v tu chvíli ale důležité jednání, tak mně pogratuloval prostřednictvím Jardy Hlinovskýho, který byl s ním.“
*Kam si z porodnice povezete holky? Do té boudy v Jevanech?
„Do pražského bytu! Má prozatím spoustu výhod včetně dětské lékařky, kterou máme tři minuty od domu. Do mobilheimu do Jevan budeme zatím jezdit jako na chalupu a v létě snad už budeme bydlet v novém domě.“
*Už stavíte?
„Zatím jsme bourali a stavět se začíná. A mám obrovskou radost, nabídl se mi věhlasný scénograf a architekt Daniel Dvořák, že nakreslí projekt našeho domu, což je naprosto bezvadný. Hned jsem mu řekl, že bych rád alespoň tři dětské pokojíky.“
*Až tak?
„Ano. Děti chceme s Barborkou určitě dvě, nejlépe tři.“
*A půjde vůbec se třemi dětmi skloubit takhle velkou rodinu a práci? A co paní? Ta chce být ženou v domácnosti?
„Barborka má tu skvělou výhodu, že jako překladatelka a průvodkyně může pracovat také doma. Píše všelijaké průvodce a podobné záležitosti a na to nikam chodit nemusí. To, že není ze showbyznysu, je moje obrovská výhra. To jsem vůbec neznal, že mi třeba přijde SMS a v ní stojí, že mě doma čekají šunkofleky. No a já? Já to všechno zvládnu, to se ví. Svoji práci miluju a chci ji dělat dál naplno.“
*Takže zůstává prioritou?
„V žádném případě! Prioritou je a bude vždycky rodina. To ale neznamená, že se kvůli rodině vykašlu na práci.“
*A budete dceři zpívat ukolébavky? Umíte vůbec nějaké? Nebo pohádky?
„No jasně. A už se těším, až vyhrabu svého oblíbeného Ladova Kocoura Mikeše, Kubulu a Kubu Kubikulu s čarodějnicí Barbuchou. Moje dvě nejoblíbenější knížky, když jsem byl malej.“
VIDEO: Daniel Hůlka: Chystá se na hodně netradiční dovolenou! Kam chce plout?
Daniel Hůlka: Chystá se na hodně netradiční dovolenou! Kam chce plout? Eliška Vinterová, Jan Jedlička
. Hodně štěstí 
