Trávíme naše děti? Experty straší „jedovaté“ hračky, může za ně špatná recyklace

Podle organizace Arnika, která se zabývá ekologickými tématy, je problém dědictvím z minulosti. Dříve totiž byly v plastech příměsi, o kterých se později zjistilo, že jsou jedovaté. Jsou to například bromové zpomalovače hoření, změkčovadla, těžké kovy nebo čalounění v autech i nábytku. Dnes jsou sice takové látky zakázané při výrobě, Arnika ale tvrdí, že Evropská unie povolila jedovaté plasty recyklovat. Běžně tak prý končí v černých plastech, jako stavební materiál, nádobí, nebo v hračkách pro děti.

„Nebezpečné látky v plastech nejen, že ničí životní prostředí, ale poškozují také imunitu, způsobují hormonální poruchy a jsou spojené se sníženou inteligencí a soustředěním u malých dětí,“ uvedla Karolína Brabcová, specialistka na problematiku toxických látek z Arniky. Sdružení tak doporučuje úplný zákaz využívání toxických plastů a sepsalo k tomu i petici (www.recyklujbezjedu.cz).

Arnika si na některé výrobky udělala vlastní test, výsledky byly tristní. „Specialisté na toxické látky v těchto produktech naměřili jedny z nejvyšších hodnot některých bromovaných zpomalovačů hoření z doposud otestovaných vzorků pocházejících z 26 zemí. Tyto toxické látky se u dětí podílejí na  poruchách soustředění nebo syndromu ADHD,“ tvrdí společnost.

Místo, kde se třídí papír a plast: V barevných kontejnerech skončil i vibrátor, motor nebo lidské ostatky

„Chceme recyklaci vrátit její dobrou pověst. Znovuvyužívání a recyklace odpadu je jediná možná a správná cesta, která nám v dnešní době zaměřené na spotřebu šetří zdroje a energii. Proto povinností politiků je zrušení výjimek umožňujících recyklovat nebezpečné materiály, odstranění jedovatých plastů z recyklačního koloběhu a zákaz výroby nových produktů z toxického materiálu. Jedině tak budou spotřebitelé moci důvěřovat výrobkům z recyklovaných materiálů a cirkulární politika nabyde smyslu,“ popsala Brabcová.

Co na to odborník?

Že plasty nemusí zdraví opravdu prospívat, potvrdil i děkan Technické univerzity v Liberci Petr Lenfeld z katedry Technologie, oddělení tváření kovů a plastů. „Plast je chemie, pokud v něm jsou chemické látky, které by zůstaly v přírodě, nebo v lidském těle, tak to může způsobovat problémy. Řeší se například to, že se v moři plasty rozkládají na mikročástečky, dostanou se následně do ryb a my to potom s rybami sníme. Nebo jsou plasty, které v sobě mají formaldehydy. V pet lahvích jsou ftaláty, to lidskému zdraví opravdu neprospívá,“ popsal pro Blesk Zprávy.

Odborník načrtl i praxi, kdy se ve sběrných dvorech vybere elektroodpad, který by dále mohl putovat k recyklaci nebo dalšímu zpracování. Obsahuje prý kadmium, rtuť, nebo stříbro, a tak by v žádném případě neměl zůstávat třeba někde v přírodě.

Lenfeld dále popsal tři existující druhy plastů. „Termoplasty jsou znovu zpracovatelné, ty se teplem roztaví, vyrobí se, co je potřeba, a ochlazováním se zchladí na požadovaný tvar, teoreticky to lze dělat pořád dokola,“ popsal první typ.

Budeme platit zálohu i na PET lahve? Výrobce: V zahraničí se to osvědčilo

Další skupinou jsou reaktoplasty, to jsou například epoxidové, nebo formaldehydové pryskyřice. Ty podle odborníka zpracováváme jen jednou, dále jsou nepoužitelné. Tuto skupinu je možné rozemlít a někam nasypat, nebo je spálit ve spalovně.

Poslední skupinou jsou plasty, ze kterých se vyrábějí pneumatiky. „Stejný styl jsou pneumatiky. Ty jsou také zpracovatelné jen jednou. Případně se to sype pod silnice nebo cyklostezky,“ dodal odborník. Každý materiál je ze své podstaty jiný.

Všechny plasty, které lidi přinesou do sběrných dvorů, případně je nasypou do popelnic na tříděný odpad, projdou dalším kolečkem třídění. „Je na nich takzvaný sběrný znak, tedy trojúhelníček, ve kterém je číslo, to určuje, o jaký plast se jedná. Když plast jede po pásu, tak se to třídí právě podle těchto čísel. Pokud se plasty v rámci jedné skupiny recyklují, tak je můžeme smíchat dohromady a bude to držet na květináče, popelnice a podobně. Kdyby se smíchaly plasty, které spolu nemají nic společného, tak se výrobek bude odštěpovat,“ vysvětlil odborník.

Jsou všude kolem nás

Z termoplastů se vyrábějí například automobilové díly, exteriér a interiér auta, elektronika, hračky, pěnivý polystyrén. Skoro všechno kolem nás. Z reaktoplastu se naopak dělá velmi málo věcí. Například u auta se vždy řeší, aby bylo co nejvíc recyklovatelné.

Vyrábějí se z něho mističky, talíře, senzory motorů a podobně, tedy věci, u kterých je zapotřebí, aby vydržely vyšší teploty. Ovšem pozor, podle odborníka se z nich vyrábí také růžová panenky Hello Kitty, která do Česka proudí z Číny.