7 vět, které byste nikdy neměli říkat svobodné matce nebo vdově

7 vět, které byste nikdy neměli říkat svobodné matce nebo vdově
...
Foto: iStock
Sdílej na facebooku
8. února  2018 
 08:00
Se svým smutným příběhem se nám svěřila Veronika M. (37), která po tragické smrti manžela zůstala sama s několikaměsíčním synem. Vedle neskutečně těžkých chvil, které jako vdova a svobodná maminka prožívala, jí život často neulehčovalo ani okolí. „Nikdy by mě nenapadlo, jak někdy dokážou být lidé neomalení, až krutí.“

„Když jsem otěhotněla s naším synem, byli jsme já a manžel oba neskutečně šťastní a měli spoustu snů a ideálů. Plánovali jsme, jak budeme žít jako rodina, těšili se, že se přestěhujeme do domečku se zahradou, kde se bude za čas spokojeně batolit naše dítě. Tedy spíše naše děti, moc jsme si přáli aspoň dvě, raději tři. Narodil se Jeníček a svět byl nádherný. Milovali jsme se, zbožňovali ten náš voňavý uzlíček a mysleli si, že to tak bude už napořád. Jak moc jsme se spletli! Jen dva měsíce po porodu jsem z hodiny na hodinu zůstala na všechno sama..."

Co se stalo? "Manžel odjel s kolegou na služební cestu a už se mi nevrátil. Tragická autonehoda. Ztratila jsem milovaného muže a syn milujícího tatínka. Náhle, definitivně a navždy. Stala se ze mě vdova a svobodná matka, úředně řečeno. A bylo to drsné! Nikdy dříve by mě nenapadlo, jak může být tato role pro ženu těžká a pokořující. Zažila jsem tolik nepochopení, překážek, nedorozumění, nedůstojného chování, zraňujících poznámek a nespravedlnosti vůči mé osobě! Přístupem některých lidí k ženě, která prožívá obrovský smutek a musí si zařídit život ze dne na den zcela jinak, jsem byla tak znechucena, že jsem se rozhodla promluvit,“ říká ještě dnes se slzami v očích maminka Veronika.

Neptejte se příliš!

Podle ní není nutné v takové situaci mlčet a bát se projevit soustrast, účast nebo se ptát. Ale je nutné dobře si promyslet, co a jak říkáte, nevypustit z pusy první klišé, které vás napadne, nevzdychat a nelomit rukama nad osudem nebohého sirotka... Určitě není dobré být falešně soucitní nebo se zvědavě vyptávat na podrobnosti tragédie.

Jak můžete pomoci kamarádce, kolegyni nebo známé, která se ocitne ve stejné situaci? Ztráta nejbližšího a milovaného člověka je pokaždé obrovskou životní zkouškou, na místě jsou tedy maximální takt a pochopení. Pokud se chcete vyvarovat velkých chyb, které traumatizované mamince, která zůstala (nejen) na výchovu svých dětí sama, jistojistě hodně ublíží, sepsala pro vás Veronika sedm vět, připomínek, poznámek a dotazů, kterým musela ve svém nejsmutnějším období plném obrovských starostí o svou a synovu budoucnost čelit nebo které jen tak mimochodem zaslechla. Raději se jim tedy vyhněte!

...
...
Autor: iStock

1. Je těžké být vdova a sama s dítětem?

Jakou odpověď byste čekali na takovou otázku? Samozřejmě že je to těžké. V rodině jsou na všechny starosti i radosti obvykle dva rodiče. Když tatínek chybí, všechno leží na bedrech maminky. Vždyť i když se zeptáte maminky z úplné rodiny, která má doma živé batole, zda je to s ním náročné, odpoví vám, že někdy tajně sní o tom, že by nejraději utekla pryč. Na vdově s dítětem jsou výchova, finance, obživa, nákupy, veškeré zařizování i tradičně „mužské“ práce. Takže – když se na toto ptáte, působíte poněkud směšně.

2. S kým jsme to viděli vaše dítě?

Tuto otázku jsem dostávala docela pravidelně. Když jsem byla v práci, synka hlídala kamarádka, chůva nebo babička s dědečkem, občas i můj bratr nebo sestřenice. Kdykoli potkali v obchodě, na hřišti, v herničce nebo třeba na poště někoho známého, kdo Jeníčka poznal, okamžitě bylo středem zájmu každého takového člověka zjistit, s kým to moje dítě je. Jako by jim do toho něco bylo! Někteří šli dokonce tak daleko, že synka oslovili a zeptali se přímo, kdo ho doprovází nebo zda jsem doma.

3. Můj manžel bude celý týden pryč, nevím, jak to zvládnu

Než vyslovíte podobnou hloupost před vdovou, uvědomte si, co já bych dala za takový problém! Být týden bez manžela je něco úplně jiného než zůstat sama navždy! Bez šance, že se mi zase vrátí domů! Postěžujte si na kolegyni, šéfovou, kamarádku nebo tchyni, ale nikdy, opravdu nikdy na to, že váš muž musí odjet na pár dní na služební cestu!

4. A kde je jeho otec?

To bolí. Bohužel jsem na tento dotaz musela odpovídat mnohokrát a pokaždé mi to – jako ještě i dnes – způsobovalo velký stres. Nikdo nečeká, že odpovím „jsem vdova“. Ale jakou odpověď vlastně všichni čekají? Že jsem rozvedená? Že jsem si pořídila dítě ze spermabanky nebo se na jednu noc spustila někde v baru? A proč se na to vůbec všichni ptají? Proč si myslí, že je správné a vhodné položit tuto otázku? Možná jen ze zvědavosti, možná z upřímného zájmu, ale v každém případě: to není vaše starost!

5. Nemáš výčitky, že ho necháváš s chůvou?

Žádné maminky by se na takové věci nikdo neměl ptát. Samozřejmě že se cítím provinile a je mi líto, že nemůžu se svým synem trávit veškerý čas. Jenže musím pracovat, abych nás uživila, složenky za mě nikdo z těch tazatelů nezaplatí. Nemám na výběr. A navíc svou práci miluji, naplňuje mě a pomáhá mi myslet také na jiné věci, než je můj smutek. Vždyť přece s malým dítětem pracuje i spousta vdaných maminek, které nejsou finančně závislé jen samy na sobě, ale mají „v zádech“ podporu manžela. Ne všichni si zkrátka mohou dovolit žít z jednoho příjmu.

6. Přijdeš sama?

Na první pohled to vůbec nemusí vypadat jako hrubá nebo neotesaná poznámka, pokud tedy neznáte minulost a aktuální životní situaci ženy, které se ptáte. Svobodnou matku, které zemřel manžel, to ale zraní a způsobí jí to paniku. Mnohem příjemnější je varianta: „Přijdete s dítětem?“ Nebo: „Nechcete se stavit na návštěvu?" Kolikrát je totiž mnohem důležitější než to, co říkáte, způsob, jakým to vyslovíte. Na formulaci ale taky dost záleží. Musím hodně pracovat, proto veškerý čas, který mi zbývá, trávím nejraději s mým Jeníčkem, bez něj se mi vlastně ani nikam chodit nechce.

7. Obdivuji tě, jak jsi statečná!

Ne, nejsem! Ani trochu nejsem a ani nechci být statečná. Chtěla bych, aby tu byl se mnou můj muž, abychom spolu mohli našemu synkovi poskytnout kompletní a láskyplnou rodinu. Jsem vyděšená, ustrašená, vystresovaná, často unavená, vyčerpaná a smutná, ale necítím se být statečná. Jen se prostě snažím co nejlépe poprat s životní situací, která mě potkala a se kterou se musím – chtě nechtě – vyrovnat. Raději tedy nabídněte pomoc, psychickou podporu, svou společnost, ale šetřete s projevy obdivu, nejsou na místě.

 

 

Sdílej na facebooku
Autor: Simona Procházková

Diskuse ke článku

.

Související články

Video

Pomůžeme vám vybrat porodnici!

Těhotné ženy čeká jedno důležité rozhodnutí. Musí si vybrat porodnici, v níž přivedou svoje dítě na svět. Mezi zařízeními jsou velké rozdíly - některé se ani za posledních třicet let nijak moc nezměnily k lepšímu a stále používají rutinní škodlivé postupy, jiné nabízejí příjemné prostředí, individuální přístup, respektují porodní přání a jsou nakloněné alternativnějším metodám. Případně si tam třeba můžete přivést svoji porodní asistentku nebo dulu.

Která porodnice je nejlepší? Která nejvíce vyhoví vašim představám o tom, jakým způsobem chcete svého potomka přivést na svět? Jaké jsou přednost a zápory jednotlivých porodnických zařízení? Podívejte se na přehled všech porodnic na webu maminka.cz a přečtěte si, jak dopadly v hodnocení ostatních žen. Dozvíte se, které porodnice získaly nejvyšší počet bodů a které naopak úplně propadly, přečtete si zkušenosti rodiček a získáte spoustu informací, které vám pomohou zorientovat se v nabídce a vybrat si tu pravou.

Už máte jeden nebo dokonce víc porodů za sebou? Budeme rádi, když nám i vy napíšete svoje zkušenosti z porodnice a pomůžete tak dalším matkám, aby se rozhodly správně.

PORODNICE

Horoskopy


Zobrazit domovskou stránku