7°C
Kino Aero bylo postaveno už v roce 1933, jeho autorem byl architekt Jindřich Freiwald. Slavnostní otevření proběhlo v listopadu za účasti věhlasných umělců té doby – přišla Lída Baarová i Hugo Haas.
Původně se ale kino mělo jmenovat úplně jinak – protože mělo sloužit zejména zaměstnancům ministerstva vnitra z okolí, měl jeho název znít „Stráž“. Proč se tedy nakonec jmenuje Aero?
Za názvem nestojí žádný poetický důvod nebo historka, která by souvisela s letadly a létáním. Své jméno dostalo kino z ryze praktických důvodů, a sice aby bylo v seznamech biografů na prvním místě. Tím předehnalo v pořadí tehdejší známé kino Alfa.
Dávný věhlas ale během let šedl a slábl. Když ho v roce 1998 převzali Ivo Andrle, Petr Vítek a Pavel Rajčan, kteří jsou dnes právoplatně považováni za zakladatele nové éry kina, bylo Aero polomrtvé. „V tu dobu tam chodilo 13 lidí denně,“ sdělil Rajčan. Tři přátelé byli sice ve světě filmů nováčci, ale s podnikáním měli bohaté zkušenosti. „Tehdy jsme provozovali hospodu U Vystřelenýho oka a dělali jsme žižkovské masopusty,“ prozradil Rajčan.
Kino Aero dnes Eva Fornálová
A tak když vypsala Praha 3 veřejnou soutěž, řekli si, že nemají co ztratit. Onu soutěž vyhráli a směle se pustili do změn. Od roku 1998 proměnili tehdejší polomrtvé kino v artové. Našli díru na trhu a poměrně rychle začali prosperovat.
„Zaměřili jsme se na artové a klubové filmy, což tady v Praze chybělo. Pořádali jsme tehdy přehlídky typu Bergman a Fellini, čímž jsme záhy získali na oblibě,“ prozradil Pavel Rajčan tajemství úspěchu.
Dnes má kino přes 70 tisíc návštěvníků ročně. A živé je ažaž. Během měsíce tady můžete vidět přes 60 filmových projekcí. Do vnitřních prostor taky láká místní bar, který tady před rokem 1998 nebyl. A pokud vám začne projekce, můžete se s pivem vydat i do sálu, kde si můžete kelímek odložit do stojánku před sebou.
