„Co »pozdněhusákovské« dítě vede k zájmu o Husáka?” zamyslel se Michal Macháček na úvod své přednášky, která proběhla ve středu na gymnáziu Thomase Manna. „Byl u většiny mezníků našich dějin. Na jeho osobě se dá ilustrovat vývoj státu, KSČ i vztahů Čechů se Slováky. To je pro historika obrovsky vděčné.”

Učenlivost výzkumem

Pražskému rodáku Michalu Macháčkovi trvala práce na Husákově monografii 10 let. Začal na ní už během bakalářského studia a završil ji disertací, jež se těší neobyčejnému zájmu veřejnosti, který jej těší i udivuje. „Dá se říci, že jsem se při jejím psaní spíše soustavně učil historickému řemeslu,” říká.

Člověk politických i lidských dramat

Husák byl ambiciozní, vztahovačný člověk, který dokázal být tvrdý na druhé i sám na sebe,” tvrdí Macháček. „Jako člověk na mne zapůsobil svou houževnatostí. A také tím, že dokázal být ve správný čas na správném místě. V jeho životě jsou i momenty, kdy mi byl sympatický.”

Historik tím mínil například jeho dlouholeté věznění za nelidských podmínek v Ruzyni nebo v pražských Kolodějích. Zůstal při nich i přes tvrdý nátlak a ošklivé zacházení věren svému přesvědčení, socialismu i Komunistické straně.

Traduje se, že díky těmto vězeňským pobytům se Husák naučil česky. Ačkoliv se má dodnes za to, že neměl rád Čechy a Prahu, Macháček tuto fámu vyvrací. „On proti Čechům obecně nic neměl. Obě jeho manželky byly Češky. Ale na druhou stranu vinil ze svého věznění právě je.”

Chudý Slovák na královském stolci

Husák se do paměti lidí vedral nezapomenutelně v republice i v Praze. Termín „Husákovy děti” pro generace dětí narozené v 70. a 80. letech minulého století zlidověl. Kdejaký pražský řidič nejednou projížděl Těšnovským tunelem, který má dodnes přezdívku „Husákovo ticho“. A při pohledu na panorama města si nelze nevšimnout tzv. „Husákova prstu” čili Žižkovského vysílače. Jaký vztah měl podle historika k Praze on sám?

Pražský hrad okouzlí každého, kdo na něm zrovna sídlí, bezesporu i Husáka. Má velké kouzlo místa,” říká Macháček. „Podle mě byl ale v Praze velmi osamocený, zvláště po smrti své druhé manželky,” dodává k působení jediného Slováka na Pražském hradě mladý historik. Toho i po 10 letech výzkumu nepřestává udivovat příběh chudého Slováka z vesnice, který se jako v pohádce nakonec ocitne na sídle českých králů.
Fotogalerie
23 fotografií