10°C
Do současnosti se víceméně zachovaly interiéry ve třech místnostech bytu v prvním patře. Tedy původní jídelna, salon a hudební salonek. „Zbylo tu vše, co nešlo ukrást, tedy to, co je pevně spojené se stěnami,“ řekl památkář Karel Zoch.
„Jsou tu obklady ze vzácného mramoru fantastico, který se vyznačuje zajímavým černobílým žilkováním a hudebnímu pokoji, který Loos navrhl přímo pro manželku Huga Semlera Helenu, dodal výborné akustické vlastnosti,“ popsal Zoch. Je zde dodržený princip symetrie a od sousední místnosti dělí salonek posuvné prosklené dveře.
V bytě továrníka Semlera v Plzni sídlil wehrmacht i vojenská správa, interiér architekta Loose teď čeká na renovaci. Romana Vébrová, hudba: Aerial Runner, Studio Fontána, spol. s r.o.
Původní jsou i dveře dýhované jilmovým kořenovým dřevem, ořechové obklady či čalouněné dveře. Z nábytku se ale nepodařilo dochovat nic.
Dům z konce 19. století původně obývala rodina továrníka Šimona Semlera. Ta vlastnila továrnu ve Vochově u Plzně a v domě měla v přízemí administrativní a reprezentativní prostory. „V patře pak po převzetí otcova podniku bydlel Hugo Semler a horní patro nějaký čas obýval jeho bratr Oskar,“ popsal pro Blesk.cz Zoch s tím, že Oskar se v roce 1934 odstěhoval a v bytě zůstala žít jejich babička.
Hugo Semler v bytě žil až do roku 1939, kdy mu byl majetek jako židovi zkonfiskovaný a dům si pro sebe zabavila německá armáda. „Za války tady sídlil německý vojenský velitel města Georg von Majewski, který zde 6. května 1945 podepsal s Američany kapitulaci německé posádky,“ pokračoval Zoch. Ihned po podpisu vytáhl generálporučík Majewski ze stolu zbraň a před zraky všech se zastřelil...
Po válce v domě až do roku 1993 sídlila československá a pak již jen česká armáda. Dům v současné době patří městu a stále marně čeká na zrestaurování. „Je mi líto, když to tu takhle vidím, léta jsem zde pracoval a vzpomínám, že v roce 1993 jsme museli vše narychlo během 14 dnů vyklidit. Od té doby to chátrá. Věřím, že se dům i vnitřní prostory brzy dočkají zasloužené rekonstrukce,“ popsal bývalý pracovník vojenské správy Robert Miček. Dům je v současné době veřejnosti běžně nepřístupný, otevírá se jen při výjimečných příležitostech asi pětkrát do roka.
