Šel tisíce kilometrů bos i džunglí. Ztraceného Kanaďana našli po pěti letech

Anton prošel bez pasu a jen s pár svršky v tašce trasu dlouhou 15 tisíc kilometrů zahrnující několik zemí na dvou kontinentech. Až na pár úseků cesty, kdy ho někdo svezl autem, šel celou dobu pěšky.

Svoji pouť zahájil s úmyslem navštívit národní knihovnu v argentinském Buenos Aires. Když ale do knihovny konečně dorazil, odmítli ho obsloužit, protože u sebe neměl žádné doklady. Kanaďan poté zamířil do Brazílie.

Po cestě byl několikrát oloupen, takže přišel i o to málo, s čím se na výlet vypravil. Velkou část cesty tak prošel bosý a zůstal odkázán na sbírání ovoce a vyhrabávání jídla a oblečení z popelnic. Bez bot se trmácel i 800 kilometrů amazonskou džunglí, která je domovem řady jedovatých pavouků a hadů. Během strastiplného putování mu slezly nehty na nohou.

Please find attached a poster for Anton Pilipa, missing from #Toronto since 2012. pic.twitter.com/bGZLxeQk6Y

— Graeme Bacque (@graemebacque) 26. června 2013

Navzdory tomu, že narazil i na zlé lidi, se k němu místní většinou chovali hezky. Občas prý dostal i něco k snědku. „Nikdy jsem se necítil sám. V posledních letech jsem hodně přemýšlel, spal pod širákem. Zjistil jsem, že život je velmi snadný, člověk moc věcí nepotřebuje,“ řekl Anton.

„Vím, že mám velké štěstí, že jsem naživu. Jsem moc šťastný, že jsem se mohl vrátit k rodině,“ svěřil se britské BBC.

Pohřešovaný Čech: V Itálii ukradl poštovní auto a vrátil se s ním domů

Humanitární pracovník a schizofrenik

V Kanadě se Anton živil jako humanitární pracovník. V roce 2011 se začal léčit se schizofrenií, medikace ale zřejmě nebyla dostatečná. Když zmizel, rodina po něm zoufale a bezvýsledně pátrala. Po čase se smířili s tím, že nejspíš nikdy nezjistí, co se s jejich blízkým stalo. „Myslel jsem si, že je mrtvý. To bylo totiž jediné, co mohlo vysvětlit jeho zmizení,“ přiznal Antonův bratr Stefan.

Teprve loni v listopadu si otrhaného modrookého blonďáka, kráčejícího po dálnici v západobrazilském státě Rondonia, všimla místní policistka. Odvezla ho do nemocnice a požádala tamní zastupitelské úřady o pomoc při hledání.

Nakonec se jí podařilo kontaktovat Antonovu rodinu v Kanadě. „Byl jsem v naprostém šoku. Bál jsem se tomu uvěřit,“ vzpomíná Stefan.

Antonův návrat se ale měl ještě zkomplikovat. Dřív, než rodina zorganizovala jeho cestu domů, totiž z brazilské nemocnice utekl a zamířil zpět do amazonského pralesa. Policistům se ale podařilo ho vystopovat a přivézt zpět.

Nyní se vrátil do Kanady a bude žít s rodinou svého bratra. Začal také užívat léky od psychiatra a snaží se zvyknout si na život v civilizaci. „Zatím je toho na něj trochu moc. Je teď hodně citlivý,“ řekl Stefan s tím, že jeho bratr žil dlouho stranou od lidí. „Trochu s tím bojuje. Občas mu musím připomínat, že se musí přece jen chovat trochu víc civilizovaně,“ připustil.