8°C
Má pořád svůj trochu plachý úsměv. Když líčí, že mu nájemníci z domu zapomínají platit nájem, už druhou větou je omlouvá: „Jsou v těžké životní situaci...“
Jeho situace sice taky není růžová, ale místo, aby pod svou střechou přitvrdil, už několik měsíců vyráží s autem do ulic. Lidé mu po jízdě na aplikaci posílají hodnocení a Zdeněk už má nejvyšší možný počet hvězdiček. Proč asi?
Červenou škodovku, kterou mě poveze, otírá hadříkem, přestože není na zimní období nijak špinavá. To žena ocení. Usedám a Zdeněk mi předvádí, jak aplikace, pro kterou jezdí, funguje. Mě ale zajímá spíš řidič.
Jede pomalu a rozvážně, asi mi čte myšlenky. „Poslední a vlastně jedinou nehodu jsem měl před dvaceti lety, a to mi to uklouzlo na ledu,“ uklidňuje mě muž, jenž v červenci 2013 slavně ujel s »Džambulkou« Bartošovou z Uhříněvsi až do daleké Itálie.
V přihrádce má hromádku svých fotek. „Lidé mě poznávají. Fotí se se mnou, chtějí podpis, ptají se na Ivetu,“ říká můj řidič. Konkurenci je prý ale solí v očích. Jezdí hlavně v noci a občas si na něj pražští taxikáři, hájící si »štafly« na Starém Městě, vyšlápnou.
„Házeli po mně vajíčka!“ svěřil se Macura. „Tady můžete zastavit, já to dojdu,“ říkám vycvičeně, protože vjezd závorou před redakci přijde řidiče na 30 korun.
„Zavezu vás až před vchod,“ říká Macura zase s tím svým mírným úsměvem. Snažím se nenechat údivem otevřenou pusu. Jenže Zdeněk si za trasu dlouhou téměř 9 kilometrů říká jen 175 Kč a jsem zase jako Alenka v říši divů...
Rychtáře by nesvezl
Teoreticky by mohlo dojít k tomu, že by si auto s Macurou za volantem objednal vdovec po Bartošové Josef Rychtář (58) do Říčan. „Neotevřel bych dveře,“ říká Zdeněk. „Ostatně nejsem povinen přijmout každou zakázku,“ brání se.
honza54 
