8°C
Františku, jak jste se dostal k malování?
„Je to asi čtyřicet let. Moje žena byla členka Černýho divadla Jiřího Srnce, kolegyně Jiřího Andrleho. Vždycky milovala chytrý chlapy a obdivovala ho, jak chodí po světových galeriích a maluje. Já byl v tý době bubeník Olympiku, špinavá, zarostlá mánička. A protože byly Vánoce a ona nevěděla, co mi dát, tak mi koupila v Amsterodamu kompletní malířské náčiní. Asi myslela, že mě tím trochu zkulturní.“
A povedlo se?
„Nejdřív jsem z toho byl rozpačitej, ale pak jsem zjistil, že je to zábavný. Ty, co malujou, tak se domalujou k tomu, aby to k něčemu bylo, dřív, mně to ale trvalo čtyřicet let, než mě lidi vzali na vědomí. A měl jsem ale taky štěstí.“
V jakém ohledu?
„Můj kamarád Pachovský dělal překladatele u filmu. A jednou ho napadlo, že ti herci v Praze už všechno viděli a že by jim mohl ukázat malíře blázna. Přesně tak mě prezentoval. Měl jsem tenkrát ateliér v centru Prahy, na stejným patře bydlel i Karel Svoboda, no a tam se jedno ráno objevil Franco Nero!“
To musel být šok!
„Málem mi vypadl hrnek z ruky, protože on mi dopředu neřekl, s kým přijede. No, a byl skvělej. Fandí Juventusu, tak jsme mluvili o fotbale a o holkách.“
Jen povídejte...
„Stěžoval si třeba na Mahulenu Bočanovou, že s ním tančila do tří do rána a pak odjela taxíkem domů. (smích) A Franco Nero na tohle není zvyklej. Tak jsem mu říkal, že slovanský ženy, speciálně Češky, jsou frigidní, absolutně bez zájmu o sex, v čemž se mnou souhlasil. No, a pak za mnou Nero posílal další.“
Koho?
„Přišla Annie Girardot, Michel Piccoli, Jean-FranÇois Balmer, ti všichni jsou mí zákazníci.“
A prý i sám Schwarzenegger!
„K Arnoldovi jsem přišel tak, že přijel otvírat Planet Hollywood a primátor Kondr se ho lekl. Měl z něj respekt. Tak šel za mnou a říká: Hele, on je herec, ty jsi herec, jeď ho jménem primátora přivítat. Tak jsem tam jel, pozval ho ke mně, poseděl, kecali jsme. A tihle známí mi dělali jméno venku.“
Jaký má od vás Arnie obraz?
„Všichni dostávali jenom Prahu. Cizinci se těm legracím nesmějou, ty jsou vyloženě pro Čechy. My máme zvláštní styl humoru. Ale co je na tom malování hezký, je, že zatímco jako o stárnoucího jevištního interpreta se o mě zájem snižuje, v malování je to naopak. Čím jsem starší, tím mám zvučnější jméno.“
Kdy se to zlomilo?
„Například z České televize mi už před dvaceti lety napsali, že mě lidi nemají rádi, že mě nechtějí. Dokonce mi řekli: Nabízeli jsme vás na poradě šéfredaktorům, a nikdo vás, pane Čechu, nechtěl! A přitom jsem měl v té době na trhu nejprodávanější cédéčko Pra pra pra. Když jsem byl u Šípa v pořadu, mělo to rekordní sledovanost, a oni vám řeknou tohle, blbci… (pohrdavě) Zakousli mě jen proto, že mě nemají rádi. Je to možný v ČT? Je to skandální! Šípovi ale nemohli říct, že ne, na něj si netroufnou.“
Čtyřicet let máte úspěšné divadlo a prošlo jím 300 herců. Na koho vzpomínáte nejvíc?
„Na Helenu Růžičkovou! To byla čertovská baba! Není druhá taková v Evropě. Helena byla persóna. Měli jsme se hrozně rádi, i její syn Jirka byl děsně šikovnej. Byla úžasná, na jevišti mě třeba okřikla: Mlč! A vyprávěla.“
Byla proslulá vědma. Věštila i vám?
„Věštila. Zrovna jsme s manželkou přemýšleli, jestli nezdrhneme za hranice. Věštila mi z lógru a říkala: Nikam nechoď, ty bys bez češtiny nebyl dobrej. No, a asi měla pravdu. Hlavně by mi bylo hrozně smutno. I když si někdy říkám, že nevím po čem…“
Často glosujete současnou situaci v Evropě? Jak byste ji shrnul?
„Hrůza je špatný slovo, je to katastrofa! Stala se apokalypsa! (rozčileně) Lidem to nedochází. My se těch migrantů už nezbavíme!“
Jednou jste řekl, že očekáváte konflikt...
„Bude se bojovat. V Evropě bude občanská válka. Strašná. Do tří let.“
Vy máte zbrojní průkaz?
„Mám, a byl jsem dobrej střelec, ale už se mi klepou ruce. Když se klepe štětec, to ještě jde, ale muška na flintě... Já bych musel střílet bazukou, tam nemusíte tolik mířit.“
Vy jste střelec ve všem, co děláte. Třeba váš nejslavnější obraz nese název Zvířátka obdivují pí*u… Proč tak často umísťujete na plátna ty kosočtverce?
„To se objevuje u každýho, akorát já jsem se k němu přiznal veřejně.“
Tolik vás to fascinuje?
„Přišlo mi to humorný a nemá to vůbec sprostej podtext. Proto to vypadá, jak to vypadá. Já bych ji taky dokázal namalovat tak, že jsem ji už párkrát viděl. Ale to znázorňuje nadsázku, ten humor, to spojení s těma zvířátkama...“
Měl jste také pořad s Petrem Novotným o cestování. Jste velký cestovatel?
„Novotný říká, že se ve mně setkal zvláštní paradox: Miluju cestování, ale nerad jezdím. Ale Petr byl skvělý partner. On se o mě staral jako o mladšího bráchu, byť jsem starší. Vybral zemi, trasu, dobu, zkontroloval mi kufry. Ptal se mě: Máš slipy? Máš pas? Sedni si, dej kafe. Byl jsi na hajzlu? Na hotelu dojednal pokoj, nechal mě vybrat postel. Dokonalej! Akorát jsem se styděl v recepci, když nás považovali za buzeranty. Já jsem vždycky říkal: We are not homosexual! A oni se smáli a v duchu si říkali, kterej z nás je asi panička. (smích) Přišel jsem o nejlepšího kamaráda, bohužel…“
Jako že už nejste v kontaktu?
„Petr je po tý mrtvici mimo. Bohužel se to nelepší. Jezdím za ním málo, protože mě to vždycky šíleně sebere.“ (smutně)
A co vy a doktoři?
„Jirka Grossmann se ke konci života nestýkal s nikým jiným než s doktorama! A já teď kamarádím taky hlavně s nima! Pan doktor Karen je specialista na cukrovku, doktor Ascherman je můj srdcař společně s doktorem Pirkem. Navíc je fajn, že jsou taky slávisti.“
Prý máte ještě taky cukrovku...
„Mám, stařeckou. A to mě strašně nas*alo! Proč nemůžu mít normální cukrovku, proč stařeckou?! Cukr si hlídám, dokonce jsem shodil deset kilo.“
Žádné další trable?
„Ještě je důležitý vyhýbat se starým lidem. Snažím se, aby ten, kdo je ve společnosti nejstarší, jsem byl já. Je to deprimující. Utíkám před svýma vrstevníkama, protože oni chtějí vzpomínat. A já mám pořád pocit, že mě to největší čeká. Zatím se neposírám, nemám umělý kloub, nemám vývod, ale to je možná otázka pár měsíců...“
Myslíte?
„No já doufám, že mě smrt zastihne na jevišti, jako osmdesátiletýho Ctirada, a že se skácím u Šárky u stromu. Byla by to důstojná smrt. Lidi by ještě naposledy vstali a tleskali. (smích) Jen už by mě herci nevzali do mikrobusu, jel bych do Prahy extra.“ (pobaveně)
VŠE O FRANTIŠKU RINGO ČECHOVI NA BLESK.CZ SI PŘEČTETE >>> ZDE
